Článek
Navíc když pan Richter vedl knihovnickou radu, což je poradní sbor ministra kultury, už od roku 1998. To znamená, že jako šéfknihovník pamatuje dvanáct ministrů a ministryň, v pohodě přežil i Vítězslava Jandáka, což je slušný výkon. Ten třináctý mu 31. července poslal dopis, že končí. Suše.
Antonín Staněk k tomu na Twitteru sdělil: „Bohužel vzhledem ke všeobecně známým okolnostem jsem několik koncepčních rozhodnutí musel zprocesovat v posledních dnech mého úřadu. Není zapotřebí v celé věci hledat něco jiného.“ Když nic jiného, měl by být ministr kultury diskvalifikován za veřejné použití slovesa zprocesovat. Ne, ani na poli mateřštiny se Staňkovi nedařilo.
Uměl překvapit
Věcně tweet bohužel trochu nedává smysl – tou všeobecně nejznámější je totiž skutečnost, že Antonín Staněk ohlásil a pak podal demisi už v květnu. Takže není jasné, proč musí „procesovat“ ještě posledního července, v den, kdy je konečně odvoláván z funkce. A proč na poslední chvíli svého – dosud neznámého – nástupce nebo nástupkyni zavazuje „koncepčním rozhodnutím“. Podepisovat koncepci, když druhou rukou odevzdávám klíče od kanceláře?
Je to obráceně, než píše Staněk. Za jeho last minute počínáním, kam patří i kauza teplických Hadích lázní, je zapotřebí hledat něco jiného. Neumětelstvím počínaje a sblížením s Hradem konče.
Antonín Staněk už dva týdny ministrem není. Ze skříní padající kostlivce zatím nikdo nedědí, není kdo. Česko ministra kultury nemá – také jste si všimli?
Úřad vede ze Staňkova pověření náměstek René Schreier, jehož jedinou výhodou je to, že ho na ulici nikdo nepozná. Jinak aby se spíš bál něco rozhodnout, protože je poměrně pravděpodobné, že ministerstvo převzal nelegálně. V rozporu s ústavou a kompetenčním zákonem.
Úplně ho vidím, jak za téhle situace na financích bouchá do stolu, dokud z rozpočtu nenafasuje další miliardu. Kultura first!
Kdo za to může
Místo aby tiše a úspěšně pečovalo o pozvednutí ducha a vkusu, už tři měsíce nás ministerstvo kultury ze všeho nejvíc obtěžuje staňkiádou. Kdo za to může:
ČSSD, která neúspěšného ministra loni do vlády nasadila. Že to nebude dobrý nápad, bylo jasné už nejpozději ve chvíli, kdy navrhoval státní vyznamenání pro komunistického básníka Karla Sýse.
Antonín Staněk, který neuměl odejít. Vedení strany mu v květnu, ještě před rezignací, uložilo „uklidnit situaci“. Od té doby se mu dařil opak, až do posledního dechu, kdy stihl ještě obstarat vzpouru knihovníků.
Andrej Babiš, kterému to bylo – nebo je – víceméně jedno.
Miloš Zeman, který si s výše jmenovanými pohrává; jednak pro zábavu, jednak s účelem. Například odstranit Jiřího Fajta – ne, Aj Wej-wej ve Veletržním paláci se soudruhům opravdu nelíbil. Oslabit a možná i pokořit Andreje Babiše (hůl na premiéra). Pokračovat v decimaci sociální demokracie, případně ji dostat z vlády a tím posílit svůj vliv ve Strakovce. Až na to poslední si může všechno odfajfkovat.
Staňkiáda zdaleka nekončí. Zatím platí mlhavý příslib, že Zeman se ke jmenování nového ministra vysloví zhruba v polovině srpna. Z režimu dovolená má přepnout 19. srpna, také musí jet do Budějovic na Živitelku…
Ministerstvo kultury bylo dlouho ve státě a vládě podceňované – ale takhle jsme si jeho zvýznamnění úplně nepředstavovali, ne?
