Článek
Při pohledu na Hrad a televizi Barrandov, na neutuchající přívalové deště investic a zástupy turistů, do výroční zprávy PPF, na dresy SK Slavia Praha a telefony Huawei, při vzpomínce na vlajkoslávu na kandelábrech cestou z letiště a na prohlášení čtyř ústavních činitelů musí být snad i těm nejnatvrdlejším z nás jasné, že Čína je dobrá. Ne, to je málo, Čína je dobrodiní. Mějte ji rádi, usmívejte se, mávejte! Jako Miloš Zeman: jel tam už pětkrát, s krtečkem i bez.
A pak se výzkumníci STEM občanů zeptají na jejich vztah k vybraným zemím světa. Čína skončila v žebříčku obliby úplně poslední. Známku jedna nebo dvě jí dalo jen 22 procent Čechů. Radši máme Turecko, Ukrajinu, Rusko, Srbsko, Spojené státy (41 procent). Ostatní země už dostaly jedniček a dvojek víc jak polovinu.
Vysvětlení, že antipatie k Číně jsou odplatou zhrzenců za to, že do zoo nedorazila slíbená panda, nepovažují analytici za pravděpodobné.
Významné místo mezi nevděčníky tento týden zaujal předseda Českomoravské komory odborových svazů Josef Středula. Překvapivě.
Čínskému velvyslanci napsal otevřený dopis, ze kterého se Jeho Excelenci musely protočit panenky. Na tohle není zvyklá. Připomeňme: jde o téhož velvyslance, který postavil do latě Ministerstvo průmyslu a obchodu (a to ze setkání s diplomaty vyvedlo Tchaj-wance). Nebo po schůzce s českým premiérem na téma Huawei na Facebooku sdělil, že bere na vědomí úsilí české vlády o nápravu příslušných chyb (Andrej Babiš popřel, že by něco takového říkal).
Odborář Středula velvyslance Čang Ťien-mina oslovil jménem ČMKOS ve věci Hongkongu a tamních demonstrací. Text se hemží neslušnými výrazy jako „lidská práva“ a „svoboda“. Josef Středula dokonce vládu Čínské lidové republiky dvakrát „vyzývá“:
„… k zajištění toho, aby lidé ve zvláštní administrativní oblasti Hongkong mohli demonstrovat bez obav z násilí a obtěžování ze strany policie a dalších osob.“
„… k upuštění od vyvíjení tlaku na hongkongské úřady a zaměstnavatele, aby tyto protesty narušovali a potlačovali, například propouštěním pracujících, kteří využili svá základní a nezcizitelná lidská práva na svobodu sdružování, svobodu shromažďování a svobodu projevu.“
Prostě takový normální srdečný pozdrav do stabilizované společnosti.
Zvláštním číslem je úvod dopisu, respektive background a kontext: „Česká republika si letos připomíná třicet let od pádu represivního režimu, který pošlapával lidská práva a ignoroval zhoršování pracovních a životních podmínek pracujících. Demokratická změna roku 1989 v Československu byla uspíšena celostátní generální stávkou, která znamenala, že vládnoucí režim ztratil poslední zbytky legitimity. Tyto události si připomínáme, abychom zdůraznili význam základních lidských práv a svobod, z nichž svoboda shromažďování, svoboda projevu a právo na stávku jsou zásadní pro dosažení a udržení blahobytu společnosti.“
To je zásah na komoru. Středula si určitě uvědomuje, že koresponduje s představitelem vlády komunistické strany, která udržuje represivní režim a dokonce se jmenuje stejně jako tehdy ta naše: KSČ.
Není těžké si iniciativu – už samu její existenci, navíc formulovanou v tónu, který má k devótnosti opravdu daleko – vykládat jako politické prohlášení. Středula míří na práva Hongkonžanů a z druhé strany oslovuje domácí publikum. Hongkong české politiky zatím nijak zvlášť nepálí, stanoviska nevydávají, Ministerstvo zahraničí upozornilo občany na „možné dopravní komplikace v důsledku častějšího výskytu demonstrací“. Na Čínu se musí opatrně, to je s výjimkou pražského magistrátu pravidlo číslo 1.
A do toho, bác ho, se odborový předák přihlásí s pomalu havlovskou přímluvou za svobodu lidí na druhém konci světa, do kterých – popřít to je právě to havlovské – nám jakoby nic není.
Josef Středula formálně vzato není politikem, bez servítek může mluvit snáz. O tom, že se chystá do politiky vstoupit nebo rovnou kandidovat na prezidenta, se dá spekulovat zase o něco náruživěji.
