Článek
V Česku a v San Marinu umřelo na covid-19 v přepočtu na milion obyvatel nejvíc lidí na světě. Tím však podobnost s miniaturní zemí v italských kopcích končí. Na rozdíl od nás budou mít už brzy všichni obyvatelé San Marina možnost nechat se očkovat. Má to ale háček, a tím je ruská vakcína Sputnik V.
Fascinující příběh popsal nedělní Washington Post. Připomíná, že malý stát není členem EU, byť většina turistů, kteří sem přijíždějí obvykle jen na pár hodin, si jeho suverenitu moc neuvědomí. Hranice jsou symbolické, lidé na obou stranách mluví místním italským dialektem, v restauracích dostanete stejné těstoviny a platí se tu eurem.
Ministát je v důležitých věcech víc než těsně propojen s italskou infrastrukturou, a tak to mělo být i s distribucí vakcín. Sanmarinská vláda se dohodla s Římem, že dostane spravedlivý podíl z vakcín, které Itálie vyjednala v rámci EU, vzhledem k počtu obyvatel. Mělo to být v poměru 1:1700. Ale jak víme i z Česka, plány se zadrhly a evropské tempo očkování je pomalejší než ve srovnatelných západních zemích, které postupovaly samostatně.
Opatření v San Marinu byla méně přísná a obyvatelstvo je dodržovalo méně důsledně než v Itálii. Například i teď, kdy je v Itálii přísný lockdown a všechny restaurace jsou zavřené, je v San Marinu povoleno otevřít alespoň přes oběd. Proto covid dostalo tolik lidí (byť vzhledem k celkovému počtu obyvatel 29 tisíc nejsou absolutní čísla vysoká) a relativně hodně jich zemřelo. A když San Marino kvůli byrokratickým potížím nedostalo prakticky žádné vakcíny a ještě počátkem března nebyli očkováni ani tamní lékaři a sestry, rozhodla se vláda jednat na vlastní pěst.
Když se v časopisu Lancet objevila hojně citovaná studie ukazující vysokou účinnost Sputniku V, padlo rozhodnutí na ni. San Marino má svého ministra zdravotnictví, ale už ne úřad typu českého SÚKL, který by o nasazení vakcíny rozhodl. A tak dostupná data posoudil malý „bioetický výbor“. A použití Sputniku odsouhlasil.
San Marino se tak stalo jedinou západní zemí, která ruskou vakcínu schválila, píše americký deník. Připomíná, že se s ní v Evropě očkuje také například v Srbsku, Maďarsku, časem možná i na Slovensku a na světě celkově zhruba v 50 státech. Ale tyto země se podobně jako Česko stále neřadí mezi ty „západní“. O to větší byl zájem Ruska, aby všechno v San Marinu proběhlo hladce, což usnadnily miniaturní rozměry země. Jinými slovy – i s malým počtem vakcín bylo možné sehrát velké divadlo.
První dodávku tvořilo 15 tisíc vakcín, jejich transport probíhal s asistencí policie a vše dokumentovala ruská státní televize. Alespoň jednu dávku dnes dostalo skoro 30 procent lidí (v Itálii to je zhruba 12 procent), objednány jsou další vakcíny, všech 29 tisíc obyvatel San Marina by v kombinaci s použitím schválených vakcín, které země už dostala v rámci dohody s EU, mělo být chráněno nejpozději do konce jara. Ale spíš dřív.
To vzbuzuje samozřejmě vášně v okolních italských vesnicích a městech, které jsou od San Marina pár kilometrů, ale s výjimkou ohrožených skupin je pro ně očkování stále v nedohlednu. Někteří se dokonce zkoušeli nechat s falešnými doklady naočkovat v San Marinu, ale většina byla odhalena. A tak aspoň vyvíjejí tlak na místní politiky, aby rovněž zvážili „revoltu“ a nakoupili Sputnik.
Pro Rusko je San Marino zatím asi největším úspěchem jejich vakcínové diplomacie. Je to měkký mocenský nástroj, cituje Washington Post odborníka na Rusko profesora Igora Pellicciariho. Ten je zároveň obyvatelem San Marina a tamním politikům při jednání s ruskými úřady radil. Prodej vakcíny Západu přirovnává Pellicciari k exportu ruské vodky v 70. letech.
V tomto případě jde však o lidské životy, anebo, pokud bychom to nechtěli až tak dramatizovat, tak nepochybně o peníze. Existence malého státu v italském vnitrozemí vždy vyvolávala drobné řevnivosti, ale teď to rychlá vakcinace lidí ze San Marina jen prohlubuje. Místní restauratéři, obchodníci i farmáři získávají vůči okolí velkou konkurenční výhodu. A s blížící se turistickou sezonou roste nervozita.
Ale také pro zbytek Evropy to znamená zásadní, možná existenční dilema. Jak se ke Sputniku postavit? Problém má dvě roviny. Ta první je odborná – určitá míra nejistoty, která kolem Sputniku panuje. Vakcína podle všeho funguje, navíc je docela chytře vymyšlená a publikovaná data ukazují i vysokou účinnost. Problém je v tom, že těch dat je málo, takže riziko případných neprozkoumaných účinků je vyšší než u vakcín schválených EU, Británií či USA.
Druhá rovina je politická. Rusku se úspěšně daří vytvářet dojem, že nabízí řešení, které Západ z ideologických důvodů odmítá. Přitom není až tak důležité, že fakticky toto řešení není na stole, protože výrobní kapacity Sputniku nejsou momentálně schopny uspokojit ani objednávky zemí, které se pro ruskou vakcínu rozhodly. Případ San Marina a jeho promptního „obsloužení“ vakcínami ukazuje, že Rusové udělají pro vytvoření iluze „ruské spásy“ maximum.
Začíná to připomínat šachovou partii jak vystřiženou z nějakého thrilleru z hlubin studené války. Západní demokracie na rozdíl od autoritativních států nemůžou hrát se strategií promyšlenou na několik tahů dopředu jednoduše proto, že tolik tahů prostě nemají. V řadě zemí se podobně jako v Česku blíží volby. A i když může jaro podobně jako loni přinést rozvolnění, rostoucí počty nakažených způsobují v celé EU nervozitu.
Plus tu je nepochybný fakt, že politici EU selhali, což ještě přinese možná největší krizi v historii Unie. Nemohoucnost EU se dosud týkala její schopnosti postarat se o sebe vojensky. Naopak byla považována za sociálně a ekonomicky prosperující prostor, a to hlavně díky fungujícím institucím. Což se tedy během pandemie příliš nepotvrdilo.
Evropu dnes nedrží pohromadě žádná myšlenka ani velký ideál. Když tedy pomineme staré dobré pravidlo „dokud to funguje, tak do toho moc nešťourej“, které lze vzletně opsat také starými známými ódami na dlouhé období míru a prosperity. Jenže přišla porucha jménem covid. A jak známo, lidi vždycky víc zajímá bezprostřední budoucnost než úctyhodná, avšak svým způsobem již uzavřená minulost. A Rusko – stejně jako všichni populističtí politici v Evropě – to dobře ví.
Jakmile EU přestane fungovat, nebude síla, která by ji udržela pohromadě. Nepomůže to, že někteří politici si ani teď podíl Unie na zpackaném očkování nepřipouštějí, v čemž jim pomáhá část elit včetně médií. Milosrdné lži nefungují a nakonec se spíš obrátí proti dobrým úmyslům, které je motivovaly.
EU nabízí svým obyvatelům komfort a bezpečí, za což jim do jisté míry bere jejich svobodu či suverenitu. Často je to dobře, viz třeba pro ostatní svět až příliš drakonické zákony chránící naše digitální soukromí. Podobné je to s přísnou regulací spotřebního zboží, potravin a zejména léků. Z ní vyplývá i to, proč zatím bylo schváleno tak málo vakcín. V dnešním politickém kontextu je to však neudržitelné. Zkuste se na to zeptat Italů žijících v okolí San Marina.
Běžná řešení nejsou dobrá, ať by šlo o lpění na zákazu neschválených vakcín, anebo naopak politický tlak na to, aby úřady schválily další vakcíny s menšími nároky. Nabízí se proto řešení nestandardní, o kterém jsem už psal. Změnit systém na „dvourychlostní“ a umožnit lidem, kteří se chtějí nechat na vlastní riziko očkovat vakcínami schválenými v jiném režimu, aby to mohli udělat.
Otázka zní, zda k takovému kroku je v Evropě vůle a odvaha. Ale pokud je politici nenajdou, možná brzy nenajdou na politické mapě ani EU.
