Článek
„Moje nejslabší stránka asi je, že si lidé myslí, že jsem šašek. Ale zároveň to beru i jako svoji výhodu,“ řekl před pár dny Igor Matovič, který je teď ze všech lídrů nejblíž postu slovenského premiéra.
Jeho strana Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti mohutně finišuje před parlamentními volbami 29. února. Už se dotáhl (s 15,5 procenta) na roky neohroženou, ale nyní padající stranu Směr expremiéra Roberta Fica (16,9) na druhé místo a ukázal záda i nevyzpytatelné neonacistické straně Mariana Kotleby (10,3).
A protože poslední průzkumy také přisuzují demokratickým opozičním stranám většinu v Národní radě, přibližuje se nejsilnější z nich Igor Matovič premiérské funkci. Před pár týdny ještě neuvěřitelné, pro budoucnost Slovenska nebezpečné.
Slovenská laboratoř
Ani jedna ze tří aktuálně nejúspěšnějších stran nemá svoji obdobu v Česku.
Ale i tak by měli lídři především českých opozičních stran přímo na Slovensku sledovat, jak se vyhrávají – a prohrávají – volby. Je to lekce nanejvýš poučná a zadarmo.
Směr má sice v názvu i spojení „sociální demokracie“, ale to byla vždycky jen marketingová nálepka. V každé chvíli byla česká sociální demokracie – Zemanova, Špidlova, Paroubkova, Sobotkova – ve srovnání s Ficovou partou příkladem poctivé levicové strany. Směr byl od založení spíše firma, vlastněná oligarchy v pozadí, pracující pro ně a Roberta Fica.
Po dvanácti letech u moci je strana nejen okoukaná a rozhádaná. V soudním procesu s podezřelými z vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně se na veřejnosti objevují tak šokující informace o brutálním zneužívání moci a provázání s mafií, že je dnešních 16,9 procenta pro Směr, což je úplně nejhorší výsledek strany v celé její historii, vlastně skvělý.
Ani bratra či bratrance Mariana Kotleby česká politická scéna nezná. Jeho strana, kterou téměř zakázal soud kvůli fašistickému jednání a ohrožování demokracie, těží právě ze všeobecného rozčarování. Kotleba je autentický bojovník proti režimu, pro mnoho voličů je věrohodnější než demokratická opozice. Tito nespokojení lidé často v den voleb zůstávají doma, ale tentokrát jde na Slovensku o hodně a průzkumy předpovídají účast vyšší než 80 procent. Proto má Kotleba v průzkumech přes 10 procent, měl už i víc než 13 a nakonec může být černým koněm voleb. Před čtyřmi lety dostal nakonec o 6 procent hlasů víc, než mu předpovídaly průzkumy těsně před volbami.
A Igor Matovič? Až by se sešli premiéři Visegrádské čtyřky i se svým novým kolegou ze Slovenska, může se jim třeba stát, že se Matovič odmítne s Babišem, Orbánem a Morawieckým bavit, dokud nepodstoupí test na detektoru lži. Nebo si bude jednání tajně nahrávat a pak část z nich zveřejní společně s obviněním, že ho ostatní premiéři vydírali. To jsou postupy, které už v minulosti použil. Na Slovensku se ví, že jediný slovenský politik, s nímž neměl Matovič nepříjemný konflikt, je – Igor Matovič. Jednotka schválnosti, nenapravitelný kverulant, člověk nevyzpytatelný a nespolehlivý.
Jak by si představoval svoje vládnutí? „Jsem pro to, aby hlavní rozdíl mezi budoucí a minulými vládami byl, že nová vláda bude říkat lidem čistokrevnou pravdu. Mám představu, že by vláda každé domácnosti jednou do měsíce poslala do schránek vyúčtování práce za minulý měsíc. Tolik se vybralo, sem přesně šly výdaje, takto jsme se zadlužili, všechno podrobně rozepsané…“ řekl v rozhovoru pro Denník N.
Matovič – jednotka schválnosti
Jak se takový člověk a jeho strana mnoha osobností, ale jednoho muže, vyšvihla za poslední týdny ze šesti na 15 procent? Igor Matovič je velký politický a marketingový talent (podobný i nepodobný Andreji Babišovi).
Nedávno se na veřejnosti objevila neuvěřitelná videonahrávka, jak se bývalý generální prokurátor a bývalý ministr financí Ficovy vlády Ján Počiatek domlouvají, že zametou pod koberec jednu velkou korupční kauzu. Celá opozice rozhořčeně kritizovala Počiatka, Fica, poměry. Igor Matovič jednal. Rozjel se na Francouzskou riviéru do Cannes, kde má bývalý ministr vilu za desítky milionů a natočil tam rozhořčené působivé video. Na bránu Počiatkovy vily pověsil ceduli „Majetek Slovenské republiky“. Snímek se stal hitem sociálních sítí.
Videoakci zopakoval na adresu šéfa mocné slovenské skupiny Penta Jaroslava Haščáka, když v kyperském Limassolu před schránkami firem patřících Pentě slíbil spolumajitele zavřít. Se skvělým ohlasem.
A před pár dny spustil naprosto populistickou internetovou anketu, v níž mohou Slováci „rozhodovat“ například o tom, zda chtějí mít právo na operaci v případě onkologické diagnózy do 14 dní – na Slovensku, nebo kdekoliv v cizině za peníze své zdravotní pojišťovny. Co z 11 opatření lidé schválí, musí se bez kompromisu objevit v programu vlády a musí být splněno. Za pár dní anketu vyplnily desítky tisíc lidí.
To vše je drzé, neseriózní, nekolegiální. Ale také chytlavé, nepřehlédnutelné, atraktivní. Ale do voleb zbývá pár dní…
Samozřejmě, že si za „problém Matovič“ mohou seriózní opoziční strany samy – do předvolební koalice se především exprezidentovi Andrejovi Kiskovi a jeho straně Za lidi s Progresivním Slovensko/Spolu nechtělo. Prostým součtem preferencí by přitom dnes vévodili průzkumům s 18 procenty. Tahle koalice by poslala do premiérské funkce právě Kisku, ale on si vloni na podzim při sestavování kandidátek věřil sám a dnes aby se bál, jestli se vůbec dostane do parlamentu – Matovič strhává nejvíc právě jeho voliče.
Co se může stát
Slovensko ještě před volbami čekají televizní debaty – a v nich je nový lídr opozice výborný, jak předvedl před čtyřmi lety. V pátek 21. února si tisíce lidí na náměstích připomenou, že právě před dvěma lety byli zavražděni Ján Kuciak a Martina Kušnírová. To budou krušné chvíle pro Směr, pro Igora Matoviče spíš výhoda.
Sociologové ještě upozorňují na záchranářské sklony slovenských voličů: hlasy, jež poslední průzkumy přisuzovaly Matovičovi, se ještě mohou zčásti přelít zpět k dalším demokratickým opozičním stranám (Kiskovi), aby žádná z nich nespadla pod 5 procent, což by novou vládu nejspíš vyloučilo.
Volby by pak mohl vyhrát fašista Kotleba, nebo Robert Fico, ovšem jejich šance sestavit vládu by záležela na dalších okolnostech – do parlamentu se stále může dostat šest až dvanáct stran.
Slovensko nemá ve své moderní historii jen slavné vítězství Mikuláše Dzurindy nad Vladimírem Mečiarem v roce 1998. Také před deseti lety sestavila Iveta Radičová vládu proti vítězi – tehdy Robertu Ficovi. Jenže její křehká široká koalice vydržela jen něco přes rok (už v ní byli Matovič a Sulík), následující volby 2012 vyhrál Robert Fico s rekordním ziskem přes 44 procent hlasů a sestavil na čtyři roky vládu jedné strany.
To je moc pěkný strašák pro opozici pár dní před volbami a především pro dny po 29. únoru.
A vlastně to všechno platí i pro Česko, byť se tu žádný Fico, Kotleba ani Matovič nevyskytují.
