Článek
Jaký je smysl ankety Český slavík v době sociálních sítí a Spotify? V době, kdy vás jediné kliknutí dělí od poslechu nepřeberného množství hudby, v němž si sami řídíte, co chcete poslouchat, a je vám úplně lhostejné, jak je to zrovna populární?
V Hudebním divadle Karlín proběhl v pátek večer Český slavík. Anketa stará 60 let se vrátila po čtyřleté pauze, poprvé v době covidu, s pečlivě otestovaným a vesměs orouškovaným publikem, ačkoli organizátoři Karel Janeček a Jakub Horák si zjevně udělili z povinnosti ochrany dýchacích cest výjimku.
Večer moderovali Aleš Háma a Ondřej Sokol. Vystoupili interpreti, které většina mladší české populace spíš odzívá, ceny předávaly bulvární osoby typu zápasníka Vémoly, moderátorek Partyšové a Borhyové či vdovy po Karlu Gottovi. Připomenut byl samozřejmě i nesmrtelný odkaz mnohonásobného slavíka Karla Gotta i nedávno zesnulého Miro Žbirky. Výsledek připomínal obvyklou nováckou show, v níž jde hlavně o efekt a mnohem méně o obsah.
Ač moderátoři Háma a Sokol v úvodu označili Českého slavíka za „nejprestižnější českou hudební anketu“, je známo, že se tu neoceňují pěvecké kvality, ale především bulvární popularita. K vítězství tak v mnoha případech není nutná ani žádná aktuální produkce. Stříbrná zpěvačka Lucie Bílá poslední desku nahrála před dvěma lety, Evě Burešové její třetí místo vynesla pravděpodobně jediná píseň, jarní hit Malý princ. Její pódiová interpretace hitu Hany Hegerové Lásko má byla dosti nepřesvědčivá.
Hlasující vzali v potaz spíše mimohudební kvality zpěvaček, tedy bulvárem propírané partnerské vztahy či seriálové role. Nicméně vítězkou se stala Ewa Farna, která jako jediná z oceněných žen nabízí alespoň nějaký současný repertoár.
Podobné to bylo v kategorii skupin. Bronzový Kabát vydal poslední album před šesti lety. Stříbrný Kryštof a zlatý Mirai mají alespoň aktuální alba, ačkoli o jejich kvalitách si může každý myslet své. Mezi zpěváky byl bronzový Richard Krajčo, stříbrný Pokáč a zlatý Marek Ztracený, který se stal i absolutním slavíkem. Nebudeme tu popadesáté psát, jak moc nepřekvapivé výsledky to jsou.
V sestavě finalistů byla i kontroverzní jména jako rapper Řezník či nacionalista Tomáš Ortel, jehož kauza s neuznanými hlasy byla příčinou konce ankety před čtyřmi lety. Ortel se ale letos v anketě neumístil, což lze přičíst k dobru Janečkovu vehementně propagovanému systému hlasování.
Pořadatelé poprvé vyčlenili z hlavní kategorie „mladou“ kategorii hip hop a rap, hlasování ale nakonec žádný průlom nepřineslo. Už proto, že nevyneslo na přední pozice skutečné čerstvé hvězdy této scény, jako jsou Cailin, Yzomandias, Nik Tendo či Viktor Sheen, kteří vládnou žebříčku domácích alb na Spotify. Místo nich bodovali etablovaní, s popem koketující tvůrci, tedy bronzový Raego či stříbrný Marpo. A, pravda, vítězný, lacině provokující Řezník. Tomu bylo kvůli jeho textům v roce 2013 odepřeno vítězství v kategorii Hvězda internetu. To dal během pátečního přenosu s gustem „sežrat“ novým pořadatelům poděkováním, v němž nevybíravě zmínil zakonzervovanost české hudební scény i to, že Český slavík je spíš „žebříčkem toho, co poslouchaj ženský 50+, mladí šikovní umělci nesedí v tomhle sále“. S tím ovšem nelze než nesouhlasit.
Alespoň slabým zábleskem svěžesti byla kategorie Objev roku, v níž se utkalo poněkud nesourodé trio – rapperka Annabelle, skupina Bert&Friends a třiadvacetiletý písničkář Michal Horák. Ten se také díky chytlavým písním ze školního prostředí, milovaným zejména nejmladším publikem, stal vítězem. Nejspíš i proto, že z uvedené sestavy je nejkonformnější. Kontroverze se prostě na slavíkovi netrpí.
Je až komické, jak zamrzlý zůstává svět českého popu viděný touto anketou. Od roku 2007 až do roku 2017 anketě (téměř) neotřesitelně kralovalo trio Bílá – Gott – Kabát. Až na dvě výjimky vyplivoval kafemlýnek z došlých koresponďáků po celou dekádu stále táž jména. Větší roli než jakékoli kvality interpretů hrála setrvačnost. To, že letos nový způsob hlasování zamíchal pořadím na prvních pozicích, je logické, ale na zombie charakteru soutěže to moc nemění. Český slavík jen pokračuje v tom, čím vždycky byl – bytostně českým vyjádřením touhy po domácí pohodě, v níž nám vyhrává k nedělní husičce se zelím nějaké pěkné české rádio hity staré klidně deset, ale také padesát let. Hudební dramaturgie klasických českých rádií cílící na důchodce a starší ročníky pomíjí nejmladší posluchačskou generaci, pro kterou je ostatně rádio v době Spotify, YouTube a podobných služeb naprostým anachronismem.
Anketu Český (tehdy ještě Zlatý) slavík založil v roce 1962 časopis Mladý svět a prvním vítězem se stal Waldemar Matuška. Od začátku šlo o anketu popularity, v níž je umělecká kvalita zúčastněných vedlejší. V tom vlastně soutěž skvěle zapadá do dnešní doby, v níž se populárním může stát prakticky kdokoli za cokoli, v níž často podnikavost vítězí nad talentem.
V roce 1996 se ze Zlatého stal Český slavík, snad aby v globalizujícím se světě název odrážel domáckost. Domáckost, která je ve výsledku spíš pastí.
Obnovení ankety po čtyřech letech oznámili letos v září podnikatel Karel Janeček a marketingový stratég Jakub Horák. Janeček se anketu rozhodl realizovat skrze svůj hlasovací systém D21 a pojal páteční přenos v hlavním vysílacím čase jako celovečerní reklamu právě na svůj systém hlasování, který by rád rozšířil i mimo oblast popu.
Už tak rozpačitý dojem z celé show Janeček dorazil svou zcela mimoběžnou výzvou proti očkování dětí. Horák časopisu Headliner už v září vysvětlil, že důvodem obnovení ankety byla touha pomoci českým interpretům k větší popularitě: „Je třeba, aby česká hudba byla vidět. Vždyť jsme na tom všichni vyrůstali.“ To vlastně hezky vysvětluje důvody přetrvávající popularity tancovačkových odrhovaček Kabátu, normalizačních zombies typu Michala Davida či teatrálních výstupů slavice Bílé a všech jejich nástupců. Karel Gott už do ankety nezasáhl, je ale dost pravděpodobné, že při závěrečném tributu se obracel v hrobě. Český slavík je ztracený, jak pravil vítěz. Ztracený nadobro.
