Článek
Legendární historka se odehrála v roce 1998. Mladý ostravský senátor za ODS Mirek Topolánek obhajoval mandát v obvodu Ostrava-město. Což ani tehdy nebylo pro politika z pravicové strany jednoduché bojiště.
Topolánek zvolil svéráznou taktiku. Billboardy si navrhl sám – a kdo by na nich hledal logo a název strany, měl by co dělat.
Několik dní před volbami dorazil do Ostravy na jakousi tenisovou událost tehdejší předseda ODS Václav Klaus. Do své limuzíny přizval i Topolánka. Vůz během cesty zastavil na semaforu, vedle nějž stál kandidátův billboard. Klaus jej přejel očima a nevěřícně pohlédl na Topolánka: „Mirku, kde je pták?! Já vás snad nevezmu do lóže.“
Topolánek nicméně volby vyhrál a o čtyři roky později dokonce vystřídal otce zakladatele v čele ODS a v roce 2006 usedl i do premiérského křesla. Zbytek je historie. Ve zdánlivě banální ostravské příhodě je ukryto mnoho poselství o horní komoře českého parlamentu, o jejím významu a zvláštním kouzlu.
Především, že Senát může zrodit silné osobnosti a že pro získání křesla na šest let platí poněkud jiná pravidla než při jakýchkoli jiných volbách. A že takhle poskládaný Senát je skutečně svébytnou institucí. Autorům české Ústavy v čele s „dědečkem konstituce“, někdejším ústavním soudcem Vojtěchem Ceplem, bychom za ni měli být vděčni.
Aby bylo jasno, nejde tu o sobotní výsledky prvního kola senátních voleb ve 27 obvodech, tedy třetině horní komory. Daly se očekávat: Senát bude nadále kontrolovat opozice, ČSSD se i kvůli letošním výsledkům pomalu vypařuje z české politiky a hnutí ANO nadále drží taktiku „Senát? Co to je?“.
Ano, připusťme, že Senát nemá mezi lidmi úplně nejlepší pověst. A že ke druhému kolu obvykle zavítají jen mimořádně motivovaní voliči. K tomu samozřejmě přispívají někteří řekněme autoritářštěji založení politici typu Andreje Babiše či Miloše Zemana, kteří už léta opakují, že by bylo nejlepší Senát zrušit. Tím jen ve svých voličích utvrzují přesvědčení, že k senátním volbám nemá cenu ani chodit. A taktika nese své ovoce, snad až na to, že Senát nelze zrušit bez souhlasu Senátu, což se pravděpodobně nestane.
Stejně jako se zřejmě nestane spousta dalších věcí. Kdyby si Andrej Babiš třeba někdy přečetl Ústavu, zjistil by, že bez horní komory nelze měnit volební zákony, o čemž sice sní, ale pravděpodobně přesně neví, jak se to dá udělat.
Senát je takový spící silák. Sněmovní většina ho dokáže skoro vždy přehlasovat, když jde o veta běžných zákonů. Což je i správné, protože vláda a její legitimita vychází z dolní parlamentní komory a z voleb do ní. Senát jako pojistka pro případ zešílení momentálně vládnoucí sněmovní většiny je ale k nezaplacení.
Je to jeden z odkazů těch údajně „divokých“ devadesátých let, kdy se – jak slýcháváme – hrálo v Česku bez pravidel. Někdy možná, ale zároveň v tu dobu byly ustaveny instituce, které zemi dodnes úspěšně brání před přílišnými výkyvy. Vedle Senátu sem patří kupříkladu Ústavní soud, nezávislá centrální banka nebo Nejvyšší kontrolní úřad.
Za týden přijde k finále senátních voleb mnohem méně lidí než tento víkend. Což je samozřejmě legitimní téma k debatě, jestli třeba není rozumné zredukovat celé senátní volby na jedno kolo, jak se volí například Dolní sněmovna ve Velké Británii.
Na kráse senátních voleb podle většinového systému by to příliš mnoho neubralo. Tady se prostě neschováte na bezpečně volitelné místo kdesi na krajské kandidátce, abyste se vyvezli po zádech silného lídra k poslaneckému křeslu, jak se vám to při troše vnitrostranické šikovnosti může podařit při sněmovních volbách.
Do Senátu kandiduje každý sám za sebe. Občas vám příslušnost k politické straně pomůže, někdy ji musíte trochu zapřít jako Mirek Topolánek před 22 lety. Jisté ale je, že si svoje křeslo musíte tvrdě odpracovat: najít své voliče, jít za nimi, přesvědčit je. Centrálně řízený politický marketing a sociální sítě sice vládnou už i české politice, ale nestačí na všechno v malých volebních obvodech, kde vám sice možná ke zvolení stačí poměrně málo hlasů, ale na každý z nich musíte v počínajícím podzimu vynaložit dost sil.
Senát je krásný, ať už je složený jakkoli, byť dvoukolový většinový systém navíc celkem spolehlivě zaručuje, že do něj neproniknou – až na výjimky, které nedokážou změnit poměr sil – rudí a hnědí extremisté.
Kdo máte možnost jít příští pátek a sobotu ke druhému kolu, neměli byste ji promeškat. Dalších šest let by se vám po tom stýskalo.
