Článek
Z protiepidemického systému neboli PES si lze dělat legraci mnoha různými způsoby. Na druhé straně platí, že po podobném relativně přehledném sumáři opatření propojeném s vývojem nákazy právem volalo mnoho lidí. Není to nakonec tak prosté jako vzorová „irská tabulka“, ale je to určitě lepší než totální chaos a nepředvídatelnost, které doprovázely oznamování a zavádění nejrůznějších restrikcí dodnes.
Což samozřejmě platí za předpokladu, že se vládě podaří najít v sobě disciplínu a postupy v tabulce se alespoň převážně řídit.
Se snahami dát boji s epidemií zdání nějakého vnějšího řádu už máme bohužel pár nevalných zkušeností. Dnes už skoro zapomenutý semafor měl původně stupňovat opatření na regionální bázi podle lokálního vývoje epidemie. Nevydržel dlouho. Po pár týdnech jeho platnosti začala vláda stejně tahat z rukávu plošná opatření bez ohledu na barvičky regionů a ministr Roman Prymula se záhy po svém nástupu do úřadu vyjádřil v tom smyslu, že semafor je k ničemu. Nakonec prostě celá republika zčervenala, protože semafor byl kalibrován na mnohem méně divoké šíření viru, než k jakému nakonec v Česku došlo.
Po krachu semaforu se vláda s žádnou velkou systematizací opatření nezdržovala. Ministr Prymula, než ho neočekávaný vyšehradský dýchánek připravil o židli, prohlásil, že jakmile dostaneme reprodukční číslo R na úroveň po jedna, začne se rozvolňovat. Premiér Andrej Babiš na to konto během interpelací vyhlásil, že mu číslo R přijde nesrozumitelné a raději by se řídil podle něčeho jiného.
Při této drobné retrospektivě je celkem jasné, že klíčová není ani přehlednost tabulky, ani počet jejích barev či stupňů, ba ani výhrůžnost výrazu psa, který má stupeň rizika ilustrovat. To všechno může mít svůj smysl jedině za podmínky, že vláda vezme vážně práci respektovaných expertů, kteří se na vzniku systému podíleli, a co nejvíce upozadí vlastní iniciativu a tvořivost.
PES samozřejmě není robot ani nějaký autopilot, který by od pondělí převzal řízení státu. Tak snadné to Babišův kabinet mít nebude a ani mít nesmí. Vládnou politici a musí to tak zůstat.
Každá změna opatření musí být navržena vládě a ta ji musí schválit. I nouzový stav bude muset kabinet udržovat při životě ve spolupráci se Sněmovnou. A pokud nepřesvědčí poslance o tom, že stav nouze je nadále nutný, může si tabulku s opatřeními strčit za klobouk, zejména pokud jde o vyšší stupně rizika. Nutnost udržení nouzového stavu je ale mimochodem v tabulce uvedena i u toho nejnižšího možného rizika, protože i pak bude podle vládního plánu nadále docházet k omezování některých svobod, hlavně shromažďování.
A v neposlední řadě bude vláda muset odolávat nejrůznějším tlakům od nejrůznějších skupin, jimž bude případné rozvolňování nebo utahování připadat moc rychlé, moc pomalé nebo nespravedlivé.
Pokud všechny tyto náročné podmínky nebudou splněny, můžeme se rychle dostat do situace, v níž budou obchody otevřené podle žlutého stupně, školy podle červeného, roušky se budou nosit podle fialového a hospody budou mít otvíračku podle zeleného. Ze systémové tabulky se tak stanou nečitelné piškvorky, případně bingo, v němž si bude občan moci víceméně náhodně zaškrtávat různá políčka podle toho, co vládě zrovna přeletí přes nos. Tedy něco jako dnes, jenom s větší ostudou a s ještě větší dírou v důvěře lidí v soudnost vedení země.
Držme si palce, ať na tento scénář nedojde, ačkoli minulé zkušenosti moc důvodů k optimismu nedávají. Uklidnit co nejrychleji navrčeného epidemického psa je v zájmu celé země.