Článek
Nějaký posun tu je. Na předchozí tiskovce se ještě Jiří Kejval ošklíbal nad tím, že by se snad měl někomu omlouvat. Nahlas přitom dumal o tom, že prý to stejně nikomu v ničem nepomůže.
Otisk monstrózní dávky arogance, se kterou se v uplynulých týdnech prezentovalo užší vedení Českého olympijského výboru v souvislosti s kauzou „covidového letadla“, jen tak nezmizí.
Ale výkonný výbor ČOV, což je další platforma, na kterou projednávání celého příběhu dokráčelo, zjevně zatlačil, aby olympijský výbor začal zase navenek nabízet trochu vlídnější tvář.
Tahle nová komunikační linka je tu sice patrná, nicméně v oficiálních komuniké se zároveň pořád potkává s původní kejvalovsko-károlyiovskou zatvrzelostí, již lze shrnout do zkratky: Vyšetřili jsme si, že jsme bez viny, na nic nárok nemáte a basta fidli.
ČOV sám o sobě nadále nic platit nehodlá. Nicméně nově je tu příslib podpory nakažených sportovců od ČEZ a také deklarovaná otevřenost ke komunikaci. Výkonný výbor zavázal Jiřího Kejvala a šéfa mise Martina Doktora, aby se s poškozenými setkali a celou věc s odstupem prodiskutovali. Což mimochodem evokuje myšlenku, že až dosud k takovému dialogu na půdě ČOV patrně dost chuti nebylo.
Čili nějaký ten milimetrový komunikační posun by tu byl. Co to ale bude znamenat v praxi, nyní těžko říct. Uhradí ČEZ odškodnění v plné výši tak, jak ho třeba plážoví volejbalisté nebo jejich svaz vykalkulují? To netušíme, taková odpověď nepadla ani náznakem. Třeba ČEZ v rámci „podpory kariéry“ jen vymění u Nauschů pojistky, kdo ví.
Lidštější, konstruktivnější přístup údajně ve výkonném výboru ČOV prosadili zástupci fotbalu, hokeje a basketbalu, jmenovitě Petr Fousek, Milan Hnilička a Michal Ježdík. Prosákla informace, že v průběhu pětihodinového jednání snad zablokovali i původně připravený další brutální slovní útok na Filipa Neussera, šéfa Národní sportovní agentury, který na rozkrytí tokijských covidových událostí nekompromisně bazíruje.
Kauza covidového letu samozřejmě rezonuje v rámci situace a rozložení sil, které ji předcházelo. Není tajemstvím, že „kapitáni“ českého sportu jsou mezi sebou ještě rozhádanější než obvykle, vzduchem už delší čas létají silná slova i žaloby.
Jde o odraz situace, kdy se po vypuknutí trestní kauzy sportovních dotací, v níž jsou mimo jiných obžalováni pánové Pelta s Janstou, a také po vzniku Národní sportovní agentury, překresluje mapa zákulisního vlivu na rozdělování peněz. No a létají přitom třísky.
Kdyby se Jiří Kejval zachoval už na začátku aféry covidového letadla nebo v jejím pokračování nějak empatičtěji, mohl mít už dávno o starost méně. Jenže to celé uchopil za ten nejhorší možný konec. A tak se nemůže divit, že se teď proti němu šikují celé aliance a všechny jeho chyby a nedostatky jsou jaksi pořád na pranýři.
Veřejnosti je samozřejmě nejsrozumitelnější téma případného odškodnění za covidové letadlo. V zákulisí se ale debatuje také o dalších tématech. Třeba o tom, jestli je ještě v roce 2021 vůbec možné, že tak prestižní organizaci jako Český olympijský výbor drží v rukou jediný statutární zástupce, konkrétně předseda Jiří Kejval.
V nouzi se teď trochu schoval za výkonný výbor ČOV, ten ale při pozoruhodném nastavení ČOV ve skutečnosti žádné exekutivní pravomoci nemá. Na rozdíl od předsedy.
Tématika tokijského letu, potažmo olympijského výboru, už se dostala na půdu sněmovního podvýboru pro sport. A zjevně ještě nějaký čas bude ve veřejném prostoru živá.
Jiří Kejval se může upínat k tomu, že blížící se sněmovní volby trochu přerovnají karty. Jeho nejsilnější oponent Filip Neusser je v čele Národní sportovní agentury nominantem současného premiéra Andreje Babiše, jeho další povolební osudy lze tedy těžko předvídat.
Co se týče osudu Jiřího Kejvala, jsou tací, kteří spekulují, že by jako současný šéf marketingové komise MOV mohl jednou usilovat dokonce o pozici předsedy Mezinárodního olympijského výboru.
To se ale určitě nestane, pokud by se třeba potvrdilo, že v Tokiu on sám nebo někdo z jeho spolupracovníků vědomě manipuloval fakty a lhal. Tuhle možnost každopádně jeho protivník Filip Neusser právě do veřejného prostoru vnesl.
Pravdivá odpověď na tuhle otázku je naprosto klíčová. Pokud se ji někdy dozvíme, pak vše buď pročistí, anebo zničí.
