Článek
Kdybyste někomu v lednu 2020 řekli, že celosvětově nejvýdělečnějším filmem roku bude čínské válečné drama z období druhé světové války o vojácích bránících šanghajské skladiště před japonskou armádou, nejspíše by si dotyčný pomyslel, že máte o kolečko navíc. Do kin přece mířily nová bondovka, komiksové spektákly od Marvelu a spousty dalších blockbusterů.
Jenže pak se z Wu-chanu rozšířil nový druh koronaviru a kina po celém světě musela zavřít. Plánované premiéry se odsunuly na podzim, kdy se doufalo, že se situace s covidem-19 stabilizuje. Kinaři zkusili promítat alespoň v létě, kdy se zdál být vývoj příznivý. Díky tomu mohlo být v Číně uvedeno zmíněné drama Osm stovek, které vydělalo jen doma 461 milionů dolarů. I to byl však jen slabý odvar toho, kolik dokázali Číňané utratit v kinech v předešlých letech.
Jediným „západním“ odvážlivcem, který se tak letos v létě rozhodl uvést velkorozpočtový film, byl Christopher Nolan, respektive jeho domovské studio Warner Bros. Špionská hříčka o cestování časem Tenet však v USA utržila mizivých 50 milionů dolarů, ve zbytku světa pak okolo 300 milionů dolarů.
Je jedno, zda tím byl vinen až příliš složitý příběh, absence opravdu velkých hereckých jmen nebo zkrátka skutečnost, že valná většina amerických kin zůstala zavřená. Pro ostatní studia šlo o signál, že letošní sezonu mohou odpískat, obzvláště, když se situace ve světě začala s příchodem podzimu zhoršovat a skokově rostly počty nakažených i mrtvých.
Kina jsou navíc ve většině zemí první na ráně, podobně jako ostatní kulturní instituce. Jakmile dojde ke zpřísňování opatření, vlády zásadním způsobem omezí jejich provoz. S nucenými karanténami, lockdowny a přesunem veškerého volného času z veřejné sféry do osobní, vymezené čtyřmi stěnami bytu či domu, začala studia hledat jiné distribuční kanály.
V tomto ohledu měli jasnou výhodu ti, kdo investovali do streamovacích platforem. Jenže ouha. Vítěz letošního roku, Netflix, byl v podstatě vždy jen a pouze streamovací služba, nezávislá na klasické kinodistribuci. Před koronakrizí se streamem koketoval pouze Disney. A i ten podcenil vstup na ostatní trhy, což se bude během příštího roku snažit dohnat.
Ostatní větší nebo menší hráči však rozvoj tohoto distribučního kanálu zoufale podcenili, podobně jako před lety hudební průmysl nástup internetu. S koronavirem jsou v pasti. Mají velmi drahé filmy, které nemohou uvést v kinech. A vlastní streamovací platformy buď nemají, nebo je má předplaceno tak málo lidí, že se na tom nedokážou studia zahojit, a to i kvůli pro ně nevýhodně napsaným smlouvám s tvůrci.
Obzvláště tragický případ, o němž teď mluví celá branže, je rozhodnutí telekomunikačního konglomerátu AT&T, do nějž patří i zmíněné studio Warner Bros, uvést příští rok souběžně do kin i na streamovací službu HBO Max 17 filmů, včetně těch nejočekávanějších trháků – nové adaptace Duny, pokračování Matrixu nebo Sebevražedného oddílu.
Jak ovšem vzápětí vyšlo najevo, tuto zásadní změnu distribuční taktiky neprojednali ani se samotnými tvůrci. Režisér Christopher Nolan, který s Warnery spolupracuje nepřetržitě od roku 2002 a patří mezi výstavní klenoty studia, vyjádřil své rozhořčení velmi jasně: „Někteří z největších filmařů a nejdůležitějších herců šli do postele s pocitem, že pracují pro nejlepší filmové studio, a probudili se se zjištěním, že pracují pro nejhorší streamovací službu.“ Stejně nezvykle otevřená vůči domovskému studiu byla i další velká jména. Větší PR katastrofu si lze stěží představit.
Navzdory zjevné ukvapenosti celého plánu, krok AT&T je v zásadě pochopitelný. Ostatně něco podobného už dělá i Disney se svou streamovací službou Disney+, ten však s tvůrci aktivně jedná o změně smluv, které zajistí bezproblémový přechod snímků z kin na internet. Koronavirová krize se může díky proočkování populace vyřešit už v průběhu následujícího roku a kina možná začnou fungovat normálně. Tím si ovšem dnes nemůže být nikdo jistý a akcionáři začínají být nervózní.
Hollywood má navíc jeden zásadní problém. Jen málokterý průmysl je tolik postaven na „transparentnosti“ jako ten filmový. Ačkoliv jsou studioví účetní zvyklí kouzlit a šmelit s čísly, nikde jinde nejsou zisky a ztráty tak snadno dohledatelné jako v případě filmařů. Výdělky filmů, jejich rozpočty, honoráře herců, to vše se zveřejňuje jako symboly prestiže, ale i potupy. A pohled na letošní mizérii je více než výmluvný. Nejednoho pak napadne, zda se z toho vůbec filmaři dokážou vyhrabat.
Zánik Hollywoodu je vděčné a nehynoucí téma. Americký filmový průmysl však doposud vždy prokázal mimořádnou houževnatost a pud sebezáchovy. Vypořádal se se zrušením kinomonopolů na konci 40. let, s nástupem televize během následující dekády, přežil i nástup a zánik domácích nosičů, osudné se mu nestalo ani filmové pirátství. Současná krize není v tomto ohledu natolik zásadní, aby to dokázalo továrnu na sny položit na lopatky.
S největší pravděpodobností však končí zlatá éra, kdy během uplynulé dekády prakticky každý měsíc nějaký film vydělal miliardu dolarů a souběžně s tím rostly i výdělky tvůrců a herců.
Zatímco kamery jedou dál, vynucenou přestávku by měli využít zejména provozovatelé kin k přemýšlení, jak pokračovat. U všech minulých krizí totiž fungoval mezi studii a kiny symbiotický vztah – ohrožená byla existence obou. Nyní však sledujeme spíše bratrovražedný souboj. Šéfové studií totiž pro záchranu kin příliš mnoho neudělají – s dobře fungující streamovací platformou jim zůstává v kapse 100 procent zisku, zatímco s kinaři se vždy museli dělit a handrkovat o každý cent.
Pokud se studiím podaří definitivně změnit návyky lidí s tím, že stream je tou nejlepší (a jedinou) cestou, jak konzumovat filmy, pak mohou kina hodit ručník do ringu a stát se stejně nostalgickou vzpomínkou jako videoherny nebo internetové kavárny.
