Komentář: Řídit stát jako mafie a vařit při tom žáby

„Stále zapomínáte, že jsem byl i prvním místopředsedou hnutí ANO,“ uváděl na svou obhajobu šéf poslanců a spoluzakladatel Babišova hnutí Jaroslav Faltýnek, když před několika týdny mým kolegům vysvětloval, proč řešil dotace a zakázky pro soukromé firmy, strategické prodeje podílů ve státních podnicích či obsazování míst v městských společnostech v Praze i na Moravě.

Jeho výsostně politická pozice je v jeho chápání vstupenkou do světa byznysu, kdy se porcuje majetek státu a dělají rozhodnutí s dopady v řádu miliard.

Faltýnek, ústavní činitel, který se má starat o správu věcí veřejných, nikoliv řešit soukromé obchody se státním majetkem a penězi, to teď veřejně hraje na bezelstnost dobráckého strejdy, který nevidí problém.

„S každým, kdo mě požádá o schůzku, se rád sejdu, vyslechnu ho, případně mu pomůžu,“ vyprávěl v Poslanecké sněmovně, když vysvětloval kauzu svého diáře.

Investigativní reportéři Seznam Zpráv během několikaměsíční práce zmapovali „politický“ svět Babišovy pravé ruky. Výsledky už druhý týden předkládají veřejnosti. Podařilo se jim získat mimo jiné autentické Faltýnkovy poznámky v jeho diáři, konfrontovat s nimi účastníky Faltýnkových schůzek a celé to zasadit do kontextu dějů a událostí let minulých.

Teď už nejde jen o spekulace a podezření, o kterých se v souvislosti s Faltýnkem léta mluvilo. Teď už v detailech známe terén, po kterém se druhý muž hnutí ANO pohybuje s naprostou suverenitou. Terén obchodníka s obřím politickým vlivem, který vyslechne, zařídí, zobchoduje.

Faltýnkovo vysvětlení jsme znali už před vydáním textu („Potkávám se se spoustou lidí a řeším spoustu věcí.“), to příliš nepřekvapí. Klíčový politický hráč teď už jen s jistou nervozitou sleduje, co všechno ještě diář a svědci, s nimiž jsme mluvili, odhalí. Sám nejlíp ví, co všechno si zapsal.

Pozoruhodná byla snad jen Faltýnkova obrana ve stylu „čerpáte z mých osobních zápisků a to se nedělá“. S trochou nadsázky to připomíná situaci, kdy s pomocí nalezeného nože se stopy od krve dopadnete pachatele vraždy a on vás obviní, že jste mu odcizili příbor.

Mnohem zajímavější ale bylo po zveřejnění zjištění Seznam Zpráv sledovat reakce ostatních. Veřejnosti i ostatních politiků – včetně Faltýnkových kolegů v hnutí ANO.

V diskuzích pod články i na sociálních sítích se projevilo to samé, co u jiných politických kauz. Oprávněné pohoršení lidí, kteří mají za to, že krást, podvádět a jinak zneužívat politické funkce k vlastnímu obohacení či umocnění vlivu je zavrženíhodné – a kdo to dělá, měl by okamžitě z politiky odejít. A je jedno, jestli patří k ANO, ODS, SPD, nebo k hradní Zemanově partě.

Proti tomu zaznívají k Faltýnkovi shovívavé postoje odkazující na „odcizené soukromé poznámky“ či alibistický názor „nechte to být, ať rozhodne policie“.

Toho se drží lidé sympatizující s Babišovou vládou.

Odpověď na to, proč mají někteří lidé tendenci mafiánské praktiky politiků nevnímat, v horším případě si na ně zvykat a v tom nejhorším je ještě hájit, vidím ve známém syndromu vařené žáby: zatímco žába hozená do horké vody hned vyskočí, tak ta, která se ve vodě pomalu ohřívá, nereaguje – pořád si říká: Je sice teplo, ale ještě to jde…

A nakonec se uvaří zaživa. Ztratila schopnost včas zareagovat.

Politika Andreje Babiše i jeho politického spojence Miloše Zemana právě na vařené žáby sází. Tak dlouho jim říkají, že to, co jiní označují za vážný problém (ať už je to trestní stíhání premiéra či prezidentova kancléře, nebo jiné kauzy), žádný problém není, až tomu prostě „žáby“ uvěří.

Andrej Babiš v případu Faltýnkova diáře navíc zvolil ryze pokrytecký přístup. Ví, že jisté věci politik přece jen veřejně a nahlas obhajovat nemůže, notabene když si na začátku vystavěl program na boji s „Palermem“, a tak řekne: „Hnutí jsem postavil na principech boje proti korupci a v případě, že by je kdokoliv porušil, nemáme dál co řešit a musí odejít. A je jedno, jak se jmenuje nebo na jaké je pozici.“ To zní silně.

Jenže na druhou stranu to tímhle prohlášením končí. Nad věcmi odkrytými ve Faltýnkově diáři a dnes už veřejně popsanými Babiš zavře oči: „Já nevím, jestli je to pravdivé, nebo ne. Pan Faltýnek říká, že je to manipulace. Známe novináře.“

A jsme u toho: Máme problém, pojďme řešit novináře.

To je taktika vlastní i Miloši Zemanovi, pro kterého byli novináři „hyeny“, už když mu coby premiérovi před více než dvaceti lety strkali pod oči důkazy, že jeho šéfporadce Šlouf domlouvá kšefty s šéfem podsvětí Františkem Mrázkem. Až když jsme mu před první přímou prezidentskou volbou pustili ve veřejné debatě autentickou nahrávku odposlechu telefonního hovoru mezi Šloufem a Mrázkem, Zemanovi došla slova. Až po volbách Šloufa zatratil se slovy: „Nechci tě vidět, připravil jsi mě o deset procent hlasů.“

Vadilo mu ne to, co Šlouf na Úřadu vlády dělal, ale to, že to prasklo.

I v tom je Babiš Zemanovi podobný. Sám dobře ví, co Faltýnek dělá a co maskuje slovy o „pověření od předsednictva hnutí ANO“. Dokud mu ale nedojde, že ne všichni jeho původní voliči jsou vařené žáby, kterým jsou tyto věci jedno, tak bude dál držet nad svým souputníkem ochrannou ruku a nadávat na novináře.

„Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu,“ zní slavné motto Gogolova Revizora.

Snad to politici i voliči hnutí ANO jednou pochopí. Stejně jako tu nebetyčnou hloupost o tom, že stát se má řídit jako vlastní firma.

Nemá. Nesmí. Právě proto, aby si z něj Faltýnek a jemu podobní kmotři nedělali dojnou krávu pro své zájmy a obchody.