Článek
Po vzniku hnutí Trikolóra Václava Klause mladšího bylo jen otázkou času, kdy na jeho dveře začnou klepat prachem zapadající figury spojené s vrcholnou politickou érou jeho otce. A už tady máme první, a ne ledajakou vlaštovku!
Ve znojemském obvodě kandiduje do Senátu za Trikolóru někdejší generální ředitel televize, či jak se tehdy říkalo „planety“ Nova Vladimír Železný.
Pro ty později narozené teď přichází pan Železný spíš z planety Zapomnění. Což ale nic nemění na tom, že stejně jako Klaus starší v čele ODS, tak Železný jako šéf nejsledovanější televize v zemi byl postavou do určité míry symbolizující devadesátá léta.
Vzestup Klausovy strany souzní s úspěšným nástupem TV Nova, pro kterou Železný získal v roce 1993 vysílací licenci kolosálním podvodem. S projektem slibujícím televizi intelektuálního zaměření, která nikdy nevznikla. Místo ní Železný naservíroval národu komerční stanici s přepjatým důrazem na zábavu, erotiku a povrchní zpravodajství s řádnou porcí nehod, násilí a vražd.
Už v roce 1996 například prolomila Nova dosud respektovanou hranici bulvárního slídičství. Když tajně ze střechy nafilmovala prezidenta Havla v nemocnici, kde se připravoval na operaci. Fízlácky pokleslé šmírování hlavy státu pak ředitel bohorovně vysvětlil stylem schroustatelným jen pro zvlášť železné žaludky: Nova chtěla diváky uklidnit.
Železný je bytostně propojen i se zvlášť temnou érou novodobé české demokracie. Když svou televizi dal v plen Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi spojeným v mocenském kartelu s matoucím názvem opoziční smlouva.
Jen díky podpoře ODS a ČSSD mohl Železný přežít svůj podraz na menšinového vlastníka Novy amerického investora Ronalda Laudera a jeho společnost CME.
Když už se totiž Američanům zdálo, že Nova až příliš zabředává do manipulativního politického bulváru, odvolali Železného z postu ředitele. Ten ale zcela odstřihl CME od vysílání, když Novu s většinou zaměstnanců přestěhoval z pražské Měšťanské besedy na Barrandov.
Klaus se Zemanem pak ostentativně vystoupili v pravidelném diskuzním pořadu Sedmička – v tom prvním, který byl vysílán z Barrandova. Když se tam dostatečně „napředstírali“ politického soupeření, šli si připít s Železným na úspěšné vyšachování Američanů.
Pouhé tři roky tehdy zbývaly do verdiktu mezinárodní arbitráže, která rozhodla, že Česká republika musí společnosti CME zaplatit jedenáct miliard korun za to, že neochránila investici Ronalda Laudera.
Železný se svou přímočarou demagogií a podlézavostí širokým diváckým masám mohl inspirovat i dnešní tvůrce veřejného mínění a spin doktory. Včetně nejtěžšího kalibru těchto ohýbačů faktů, kteří již dlouho vyživují neotřesitelnou pozici Andreje Babiše.
Vždyť premiérův nedělní seriál na Facebooku „Čau lidi“ - v nejnovějším díle s babišovským rozjezdem „prší, tak mám kapucu“ - připomíná svým operetním fabulováním a natřásáním se před voliči Železného nedělní vymývání mozků a podkuřování „lidu planety Nova“ v pořadu Volejte řediteli.
Asi nejlépe vystihl tyhle polední „mše“ Železného publicista Jiří Černý, když v jednom komentáři k Volejte řediteli citoval Voskovcovu a Werichovu teorii hovadnosti jako rysu, „který dodává některým lidským výkonům a výtvorům v jakémkoliv oboru povahy tak sveřepé blbosti a nepřístojnosti, že jejich záporný účinek jakoby přeexponoval estetickou citlivost, a je proto jakýmsi vědomým omylem zaznamenán v podobě zdánlivé krásy.“
Také Železného bitva o Novu a její zisky s Američany, kteří podle něj chtěli naši zemi připravit o milovanou televizi, v lecčems připomíná Babišův osobní sveřepý boj s Bruselem o střet zájmů a dotace pro Agrofert, který premiér servíruje voličům jako věc celého Česka.
Kupříkladu tady máme premiérovo tklivé „Nám do tý naší zemičky nebude nikdo mluvit“, jímž v posledním „Čau lidi“ opentlil výzvu Evropského parlamentu, aby rychle vyřešil své problémy se střetem zájmů. I to pochází ze stejného demagogického zřídla jako dávné Železného výkřiky typu: „Tato zem o Novu nepřijde. Nenecháme se vydírat.“
Mimochodem - šéf planetárního konsorcia, aby ukryl před mezinárodními arbitry své podíly na Nově, tak je převedl na blízké lidi. Tenkrát nebyl k dispozici institut svěřenských fondů, který teď slouží tvůrci agrofertího impéria k podobnému zakamuflování majetku.
V senátorské kampani na Znojemsku jistě bude Železný s pohnutím připomínat slavné senátorské vítězství v roce 2002, kdy v tomhle obvodu, ještě jako ředitel nejpopulárnější televize, zvítězil hned v prvním kole. Jen pomalu blednoucí odlesk popularity zřejmě zafungoval ještě v evropských volbách o dva roky později, kdy se s Janou Bobošíkovou prodral do europarlamentu.
Když ale na Znojemsku Železný kandidoval do Senátu na úsvitu babišovských časů v roce 2013, skončil na šestém místě s devíti procenty hlasů. Jak asi teď dopadne jako kandidát dvou až tříprocentní Trikolóry, který spolu s otcem a synem Klausovými hlásá „návrat k normálnímu světu“ a nabízí boj proti tomu, že „normou úspěchu se stalo to, do jaké genderové skupiny patříte“?
Rozumějme – boj proti ohrožení bílých mužů, jež v naší zemi neexistuje. A je chimérou, dovezenou z trumpovské Ameriky našimi populisty, kteří se vydávají za zapřisáhlé konzervativce.
Ale možná si je dobře vědom svých mizivých šancí i sám Vladimír Železný, někdejší intelektuál a budovatel vynikající sbírky výtvarného umění, který v prvních svobodných volbách roku 1990 vymyslel úspěšné, ale i proklatě zavádějící heslo: „Strany jsou pro straníky. Občanské fórum je pro všechny.“
A možná se jen chce hlasitě připomenout pro případ, že se Andrej Babiš a jeho spojenci budou ohlížet po novém řediteli České televize. Ostatně k dobytí tohoto postu chyběl Železnému v roce 1992 jediný hlas, o který prohrál ve výběrovém řízení s Ivo Mathé.
Jenže když už by se Babiš pustil do trhání masa na Kavčích horách, tak si spíš pořídí dravější šelmu, jíž hned tak nevypadají tesáky.
A ne zhrzeného stárnoucího subreta Vladimíra Železného, který po neúspěšném angažmá v Soukupově TV Barrandov hledal bez viditelného úspěchu štěstí už jen u šéfa televizních kanálu Mňam a Mňau TV.
