Komentář: Rallye Dakar v Saúdské Arábii je nepatřičná. Nejen zeměpisně…

Je diskutabilní, že v Austrálii sužované ničivými požáry, kterým padly za oběť tři desítky lidí a desítky milionů zvířat, dostal zelenou první tenisový grandslam letošní sezóny, kde navíc v kvalifikaci jeho aktéři dýchali vzduch, v němž úřady v Melbourne netenisové veřejnosti doporučovaly vůbec nevycházet.

Coby ještě o stupínek odpudivější vnímám pořádání Rallye Dakar v zemi, kde ženy dlouhá léta nesměly za volant, kde v loňském roce za jediný den popravili 37 lidí, včetně mladistvých, z nichž přiznání jejich trýznitelé většinou vypáčili mučením a kde tamní režim nařídil úkladnou vraždu novináře Džamála Chášakdžího.

Ano, řeč je o Saúdské Arábii, které dlouhodobě prochází leccos. Z pohledu zbytku světa jde o „ropné mlčení” nebo nevkusně krátkou paměť.

Když na rijádský režim „prasklo”, že nechal v Turecku na diplomatické půdě nepohodlného novináře Chášakdžího speciálním komandem zavraždit a jeho tělo rozřezat, představitelé států se předháněli v odsudcích a slibovali, že se přestanou se Saúdskou Arábií kamarádit.

O pár měsíců později vidíme v západních televizích, včetně těch veřejnoprávních, zpravodajství z Rallye Dakar (5.-17. ledna) prokládané romantickými obrázky Saúdské Arábie a jejích turistických atrakcí. Kritický rozměr? Nula…

Čím je Tour de France pro zemi galského kohouta, tím je letos pro Saúdskou Arábii s tamním nedemokratickým režimem v Česku populární Dakar. Kdybyste se ptali, kdo je pořadatelem motoristické akce, tak je to francouzská Amaury Sport Organisation…

Rijád sice učinil revoluční krok a v rámci proklamované liberalizace povolil desítkám tisíc žen usednout za volant. Několik aktivistů, kteří za tohle z našeho pohledu samozřejmé právo bojovali, ale paradoxně zůstává ve vězení.

Kdyby Rallye Dakar v jedné kategorii vyhrála žena, a asi tucet ženských jmen ve startovní listině skutečně figurovalo, saúdská média by nejspíš triumfální nájezd vítězného vozidla na rampu vystřihla ze svého zpravodajství podobně, jako kdysi komunistický tisk v Československu dělal z lidí pitomce, když tvrdil, že semifinalistky tenisového grandslamu nejsou 4, nýbrž 3, aby nemusel zmiňovat slavnou emigrantku Martinu Navrátilovou.