Článek
Předseda ÚOHS Petr Rafaj má od loňska oplétačky s policií, která jej vyšetřuje kvůli podezření z korupce a zneužití pravomoci při tendru na dálniční mýto. Ústavní soud teď zamítl jeho stížnosti na postup policistů, kteří u něj doma mimo jiné našli obálky se dvěma miliony korun.
Takže není divu, že ve vládě sílí tlak na Rafajovo odvolání. Premiér Andrej Babiš už uvedl, že podá návrh na Rafajův vyhazov prezidentu Zemanovi.
V této souvislosti je dobré si připomenout, že Petr Rafaj sedí v čele ÚOHS od roku 2009. Policejní aktivity kolem mýtného tendru zdaleka nejsou jediným důvodem, proč měl být Rafaj z úřadu dávno pryč.
V roce 2009 se moci ujala „úřednická“ vláda pozdějšího neúspěšného prezidentského kandidáta Jana Fischera. V tomto kabinetu plném „nestranických odborníků“ si rozparcelovaly moc ODS a ČSSD. Socialisté si vybírali ministra vnitra, kterým se stal tehdejší šéf ÚOHS Martin Pecina.
Bylo to mimochodem rok poté, co Pecina čelil všetečným otázkám, proč se jako šéf antimonopolního úřadu setkal na utajené schůzce s majitelem holdingu Agrofert Andrejem Babišem. ÚOHS tehdy schvaloval miliardovou fúzi Agrofertu se zemědělskou firmou První žatecká. Slavná „schůzka na pumpě“ samozřejmě nebyla žádné Palermo. „Setkávám se tak s každým, kdo chce. Když chtěl pan Babiš, setkal jsem se s panem Babišem,“ vysvětlil to Pecina.
Když zamířil na Ministerstvo vnitra, bylo potřeba najít náhradu do čela ÚOHS. A volba padla zcela nečekaně na nevýrazného řadového poslance ČSSD Petra Rafaje. Báňský inženýr bez zjevné kvalifikace pro složitý úřad byl Pecinův známý. Zřejmě to jako kvalifikační kritérium stačilo.
Od té doby se toho na antimonopolním úřadu stalo hodně. Opakované taškařice s mýtným tendrem byly nejnápadnější.
ÚOHS nejprve na popud firmy Kapsch zakázal státu podepsat smlouvu s případným vítězem mýtného tendru, to bylo v listopadu 2017. Následně v dubnu 2018 tendr vyhrává konsorcium CzechToll/SkyToll, ale ÚOHS s Rafajem v čele v květnu celou soutěž – opět na popud Kapsche – ruší.
Tehdejší ministr dopravy Dan Ťok to rozdýchával jen stěží a mluvil o rezignaci. O měsíc později se do antimonopolního úřadu pustil Andrej Babiš, tehdy už nikoli jako zemědělský magnát, ale jako premiér – a byl stejně úspěšný jako u benzinky s Pecinou. Rafaj srazil podpatky, rozhodnutí o zrušení tendru svým úředníkům vrátil a ti – nejsou sebevrazi – poslušně vydali zcela opačný verdikt než původně.
Můžeme říci, že díky této Rafajově otočce má dnes Česko mýtný systém vzešlý alespoň z nějaké soutěže. Ale na důvěryhodnosti to Rafajovi rozhodně nepřidalo a podezření, že se na ÚOHS rozhoduje – v lepším případě – podle toho, kdo na úředníky hlasitěji houkne, dále vzrostlo.
Chvil, které nebyly hvězdné, si Rafaj užil mnoho už před mýtem a policejní razií. Ostudnou kauzou bylo šetření špiček českého stavebního byznysu. Rafajův úřad v roce 2015 udělil rekordní dvoumiliardovou pokutu sedmi stavebním firmám kvůli kartelu na silničních stavebních pracích v letech 2006 až 2008. Mělo to být exemplární potrestání kartelové dohody. Firmy, mezi nimiž nechyběly Skanska, Eurovia, Strabag-Swietelsky ani další velká jména, se vydaly k soudu. Toho se Rafaj zřejmě lekl a rozhodl se jim sankce snížit. Ale firmy se soudily dál. V roce 2018 roztrhal Rafajovu argumentaci krajský soud a firmy nemusely platit nic – deset let po údajném přečinu.
Rafaj se objevil i v dalším ohni. Pekárny Penam, které patří do holdingu Agrofert, jenž vůbec nepatří premiéru Andreji Babišovi, se jako jednička na pekárenském trhu rozhodly koupit firmu United Bakeries, toho času dvojku téhož trhu. To je přesně okamžik, kdy má zasahovat antimonopolní úřad a rozpočítat podíly na trhu tak, aby faktický monopol nezadusil zbytky konkurence.
A ÚOHS loni skutečně přikázal, aby Agrofert vyčlenil ze své struktury několik pekáren, čímž měl vzniknout konkurenční subjekt. Což je samo o sobě v pořádku. Jak ale zjistil novinář David Klimeš, vyčleněné pekárny nekoupil nakonec nikdo jiný než provozní ředitel United Bakeries, který s Agrofertem pekařský deal desetiletí upekl. Z toho skutečně žádná ostrá konkurence nově zrozenému gigantu nekouká. A Rafajův ÚOHS je spokojen a dělá, že nevidí.
Našly by se další příklady nefunkčnosti ÚOHS. Lékárníci si například nedávno marně stěžovali, že Rafajův úřad ignoruje fakt, že vznikají vlastnické řetězce propojující prodej a distribuci léčiv, přičemž distributoři „svým“ lékárnám nabízejí lepší ceny než ostatním. Rafajův fotbalový výlet za peníze Miroslava Pelty také není zrovna perlou úředníkova životopisu.
Celkově Rafaj nedokázal ze svého úřadu udělat respektovanou a obávanou instituci. Měl být pryč už dávno.
Když se ale nyní – rok před koncem jeho mandátu – o jeho odvolání skutečně jedná, působí to podivně. Jako by se Babiš (jehož nepochybně potěšilo, že finta Penamu u Rafaje prošla), potřeboval jen zbavit člověka, jehož stíhá policie. Kandidátem na Rafajovo místo je jeho místopředseda Hynek Brom, který s Rafajem sedí v Brně od první chvíle. Děsivé jsou i neoficiální zprávy, že by Brom vyhovoval také kapitánům českého průmyslu. To by ale naopak mělo být poměrně jasné kritérium pro jeho odmítnutí. Antimonopolního úřadu se má velký byznys bát a mít před ním respekt. Ne se podílet na jeho řízení.
Jinými slovy cílem Rafajova odvolání zřejmě není změnit strukturu, fungování a pověst ÚOHS, ale jen a pouze zbavit se pošpiněného Rafaje, zatímco úřad pojede stejně jako dosud. To je hodně špatně, ale dokud bude v čele vlády sedět muž, který má přímý prospěch z byznysu největšího agrochemického impéria v zemi, nelze do fungování antimonopolního úřadu vkládat velké naděje.
