Článek
Koronavirus přeskočil přes hradby Kremlu. Po ruském premiérovi Michailu Mišustinovi, který koncem dubna odešel s virem na nemocenskou, hlásí nákazu covid-19 další kremelský potentát, ústa Vladimira Putina, tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov.
Se samotným Putinem má být všechno v pořádku. Prezident se prý viděl se svým mluvčím naposledy před měsícem. Novináři ale tvrdí, že se Peskov objevil na veřejnosti v blízkosti hlavy ruského státu ještě 30. dubna. V den, kdy premiér Mišustin Putinovi oznámil, že chytil koronavirus.
Nákaza obchází Putinovo blízké okolí. O stav ruského prezidenta se samozřejmě obávat nemusíme. Spadá sice do rizikové skupiny, ale je to přece chlapák, navíc – jak uvádějí ruská média – pán Kremlu je v přísné izolaci na prezidentské dače Novo Ogarjovo za Moskvou. Stýká se jen s minimem lidí, je pravidelně testován a stát řídí přes videohovory.
Putin je zkrátka oukej. Jenomže zákeřný virus přesto dokáže tvrdě útočit na citlivé místo pána Kremlu: na jeho popularitu a víru v jeho režim. A to může jeho režimu způsobit ošklivé dýchací potíže.
Ruská nezávislá sociologická agentura Levada Centr nedávno zveřejnila průzkum, jak Rusové po měsíci v izolaci – jak se v Rusku říká karanténě – hodnotí státní aparát a situaci v zemi celkově. Podpora Vladimira Putina klesla na 59 procent. Když respondenti sami měli jmenovat politiky, kteří si zaslouží jejich důvěru, Putina uvedlo jen 28 procent lidí. Před třemi roky jeho jméno zmínilo bezmála 60 procent Rusů.
Poprvé za posledních sedm let se vyrovnal počet Rusů, kteří si myslí, že situace se v zemi vyvíjí správně, a těch, kteří jsou přesvědčeni o opaku. V dubnu bylo jedněch i druhých 42 procent. Sotva lze očekávat, že v květnu se situace změní a důvěra v Putinův režim se vrátí do pozitivních čísel.
Koronavirus zkraje vypadal jako ideální generálka totality. Putinův režim si mohl otestovat, jak rychle je možné uzavřít hranice země a omezit pohyb Rusů v hlavním městě. Od poloviny dubna byly v Moskvě zavedeny digitální propustky. Bez povolení se nikdo nesmí vzdalovat od svého bydliště, jezdit osobním vozidlem nebo hromadnou dopravou, natož opustit metropoli. Na vjezdu do Moskvy stojí policisté, kteří propustky přísně kontrolují. Nemáš bumážku? Otoč se a padej do izolace.
Koronavirus tedy poskytl vítanou záminku pro utažení šroubů. Jenomže zároveň dokázal to, co nedokázaly ani západní sankce po ruské anexi Krymu a intervenci na východě Ukrajiny: citelně zasáhl tu část společnosti, která slouží Putinovu režimu jako hlavní opora. Jsou to Rusové s nízkým sociálním kapitálem disponující pouze minimálními možnostmi změnit své společenské a ekonomické postavení. Proto se drží spíše konzervativního smýšlení, což v ruském pojetí znamená paternalistické pojetí státu nejlépe sovětského ražení.
Jde často o obyvatele regionů vzdálených od Moskvy. Jsou ochotnými spotřebiteli státní propagandy a imponuje jim image Ruska budovaná Vladimirem Putinem. Západní sankce se jich bezprostředně zásadně nedotkly. Ale covid-19 se ukázal jako katalyzátor problémů, v nichž se Rusko dlouhodobě nachází. V posledních letech dochází k postupnému snižování životní úrovně Rusů. Nyní přišla epidemie a s ní skokový propad příjmů a nezřídka i ztráta zaměstnání kvůli státem nařízené izolaci. Mnoho Rusů musí řešit skutečně akutní nedostatek peněz. To vše za zcela nulového zájmu moskevské vlády, která svůj elektorát nechala na holičkách.
Tak to alespoň nemalá část ruské společnosti vnímá. Kreml neumí Rusům srozumitelně vysvětlit nutnost přijatých protiepidemických opatření, Vladimir Putin je jen pravidelně zasypává zcela abstraktními přísliby pomoci, o nichž prostí Rusové spíše pochybují. Chtějí od státu peníze na dřevo, ty ale Putin nedá. Paternalismus narazil na své limity.
Vladimir Putin by rád vládl do roku 2036. Tak se interpretuje změna ruské ústavy umožňující Putinovi anulovat předchozí funkční období, aby mohl po vypršení toho aktuálního sedět v prezidentském křesle dalších 12 let. Jenomže bez společenské podpory to půjde ztuha.
Bude se Kreml zase jednou snažit získat body pro Vladimira Putina válečným konfliktem nebo anexí kousku sousedního státu? Bylo by to zřejmě efektivní řešení. Po záboru Krymu Putinova popularita vystřelila vzhůru. Hypoteticky by si Rusko mohlo ukousnout třeba kousek Estonska. Anebo jen pořádně poškádlit nervy nějakému malému středoevropskému státu vysláním špiona s jedem. Pomohlo by to ruskému prezidentovi zvýšit autoritu?
Politolog Andrej Kolesnikov z moskevského Centra Carnegie upozorňuje, že „počínaje rokem 2017 je popularita ruské vlády méně závislá na symbolické majestátnosti a množství vítězství nad zahraničními a domácími nepřáteli. Sociálně-ekonomická agenda vytlačila agendu hrdosti na Rusko, které je znovu veliké. Nikdo nemá nic proti symbolické majestátnosti, ale na chleba namazat nejde.“
K Putinově smůle nelze koronavirus zasypat bombami. A jak se zdá, nějaké rychlé, z rukávu vytažené vítězství na mezinárodní aréně teď také nepomůže. Ruský prezident se poprvé za dvacet let u moci střetl s výzvou, kterou nelze propagandisticky přehrát. Pán Kremlu bude muset Rusům dokázat, že je nejenom chlapák, ale že je také schopen zemi úspěšně provést krizí. Není přitom stoprocentně jasné, že to režim s velkým množstvím vnitřních problémů zvládne bez ztráty kytičky.
