Článek
Jednou se to stát muselo. Kreml dostal za uši. Vzduchem profičel malý pohlavek z velké dálky. Moc nebolí, ale zamrzí. Moskvě se tak trochu vzbouřilo město na opačném kraji Ruské federace. Zamrzí to tím víc, že ruská propaganda nemůže – jako jindy – tvrdit, že za tím stojí spiklenecké centrum Západu nebo protisystémová opozice vedená Alexejem Navalným. Svá práva na demonstracích hájili prostí Rusové, kteří prostě mají některých věcí plné zuby.
Chabarovský kraj má nového dočasně pověřeného gubernátora. Vladimir Putin jím jmenoval poslance za Liberálně demokratickou stranu Ruska (LDPR) Michaila Děgťarjova. Před pár týdny by nad touto zprávou mávl rukou snad každý Rus nežijící ve zmíněném kraji se sedmihodinovým časovým posunem proti Moskvě. Putin šéfy regionů dosazuje, Putin šéfy regionů sesazuje. To je koloběh ruského politického systému. Volby jsou jen divadélko.
V Chabarovském kraji se ale stalo něco zvláštního, co Kreml nepobral. Před dvěma roky tamní gubernátorské volby náhodou vyhrál Sergej Furgal, kandidát Liberálně demokratické strany Ruska excentrického populisty Vladimira Žirinovského. Furgal byl mezi kandidáty čistě do počtu, aby volby měly nádech legitimity. Na stejném principu ostatně na federální úrovni funguje celá kvaziopoziční Žirinovského partaj.
Furgal ale bez viditelné snahy porazil tehdejšího gubernátora a kandidáta státostrany Jednotné Rusko Vjačeslava Športa, kterého lidé měli zkrátka dost. A aniž by v LDPR nějak zvlášť chtěli, najednou ovládli celý kraj. Žirinovského lidé získali většinu v krajském zastupitelstvu a na chabarovské radnici, poslanecké křeslo ve Státní dumě vybojoval místní zástupce LDPR. Bylo to poprvé v ruských dějinách, co kremelská státostrana přišla o kontrolu nad regionem.
Trest za debakl Kremlu postihl Chabarovskou oblast záhy. Moskva v pomstě za volební neúspěch přesunula orgány řídící ruský Dálný východ z Chabarovsku do Vladivostoku. A letos na začátku července klaply na rukou samotného gubernátora Furgala policejní náramky.
Vyšetřovatelé ho podezírají z organizace vražd místních podnikatelů v letech 2004 a 2005. Furgal má být spojen s lokálními mafiány, kteří pro něho dělali špinavou práci. Je to typický absurdní příběh z ruské přítomnosti. Ruského politika nesemelou samotné vazby na mafii, ale až to, že náhodou porazil místního potentáta dosazeného Kremlem.
Další paradox. Na podporu uvězněného gubernátora se v Chabarovsku konaly početné nepovolené demonstrace. Policie proti nim nezasáhla. Protesty vyvrcholily tento víkend, kdy do ulic vyšlo několik desítek tisíc obyvatel města Chabarovska. Jde o nevídanou věc.
Centrem mnohatisícových protestů byla dosud vždy Moskva. Pro ruské regiony jsou podobné akce něčím mimořádně neobvyklým. Protesty zpravidla nemají v Rusku žádný efekt, a když už, tak opačný – utažení šroubů. V Chabarovsku ovšem demonstranti dosáhli maxima možného. Kreml jim nevnutil gubernátora ze zkompromitované státostrany, ale poslal na Dálný východ Furgalova spolustraníka.
Kreml dostal v Chabarovsku štiplavý políček. Ukázalo se, že v Rusku ještě tu a tam žije Putinem zdánlivě dávno vykořeněný fenomén: regionální identita. A když ji Moskva začíná radikálně omezovat a okatě a neférově zasahuje do místních záležitostí, lidé se ozvou.
To není případ pouze Chabarovska, ale třeba také Něneckého autonomního okruhu. Kraj za severním polárním kruhem jako jediný z 85 ruských regionů hlasoval proti přijetí změn v ústavě, které umožní prezidentovi Vladimiru Putinovi setrvat v křesle do roku 2036. Důvod? Protest proti možnému sloučení okruhu se sousední Archangelskou oblastí. I tady svou roli sehrála regionální identita.
V souvislosti s propadem popularity Vladimira Putina, který si pouze prostřednictvím kontroverzní změny ústavy zachoval možnost udržet se u moci dalších 16 let, se Kreml musí popasovat s nečekaným růstem nevole. Ne však v tradičně opozičně naladěné Moskvě nebo v Petrohradu, ale v regionech, jež se dlouhodobě nacházely v politickém kómatu.
Protesty v Chabarovsku se vší pravděpodobností neodstartují regionální nevoli a vzpouru proti Moskvě, natož proti putinovskému režimu. Tak daleko situace v Rusku není, a to navzdory ekonomickým a sociálním problémům, s nimiž se obyvatelé oblastí daleko od ruské metropole potýkají. Podle aktuálních dat žije bezmála 45 procent Rusů s měsíčním příjmem nižším než 15 tisíc rublů (zhruba pět tisíc korun). Během koronavirové epidemie podíl lidí s takto nízkým příjmem vyrostl o sedm procentních bodů.
Jedno varování pro Kreml, ale i pro protisystémovou opozici vedenou Alexejem Navalným, tu však je. Když na to přijde a trpělivost Rusů přeteče, volby může vyhrát klidně druhořadý systémový populista bez politických ambicí.
Kremelský režim může nakonec porazit prostý unavený Rus, který vládní moci řekne: Stačilo. Bez revoluce a prostřednictvím voleb. Dokonce i takových, které mají lehký nádech manipulace, jak je v Rusku zvykem.
Za čtyři roky Rusko čekají prezidentské volby. Jen aby pro Vladimira Putina neskončily nepříjemným překvapením.
