Komentář: Pusťte děti na hřiště, volá Poborský. Vzmužte se, pane Hniličko

Už předlouhé měsíce v téhle zemi platí, že závodit a trénovat smějí jen profesionálové. Dětem doporučoval ministr Jan Blatný, ať běhají po lese.

Fajn. Svět trápí pandemie. Covid-19 mezi námi létá vzduchem, musíme se v zájmu našeho zdraví omezovat, chápu. Nechme teď stranou, že ve Švýcarsku, Nizozemsku a v dalších zemích amatérský sport celou dobu fungovat mohl.

Radujme se teď opatrně z toho, že „covidová“ čísla klesla, děti se vracejí do škol. To je skvělé. Ještě v pátek to navíc podle slov nového ministra Petra Arenbergera vypadalo, že bude platit pravidlo „10 osob uvnitř, 20 osob venku“. Což by mimo jiné umožňovalo spuštění tréninkového procesu amatérských a hlavně dětských sportovců.

A v průběhu soboty už ministr na sociálních sítích vyhlásil, že bere ohled na názor skupiny expertů a kloní se k tomu stáhnout pravidlo z 10/20 na 2/2. Dva uvnitř, dva venku.

To ve sportovním prostředí rozpoutalo bouři, jejímž nejviditelnějším projevem jsou slova fotbalové legendy Karla Poborského, která se objevila na sociálních sítích.

„Vážený pane ministře, my všichni, kteří jsme vás vzali za slovo a začali připravovat pondělní návrat žáků na hřiště, jsme naštváni k nepříčetnosti a bereme si to hodně osobně,“ píše bývalý reprezentant.

Na Facebooku dodává, že se plně ztotožňuje s tiskovým prohlášením Fotbalové asociace ČR, pro kterou pracuje. A to ostré stanovisko tam i uvádí:

„FAČR považuje v tuto chvíli podobný přístup za skandální a zároveň za plivnutí do tváře všem, kteří se na základě pátečního vyjádření pana ministra začali chystat na pondělní restart tréninkového procesu v režimu 20 osob na venkovních hřištích. Situace je především v oblasti nemožnosti tréninku dětí alarmující s možnými nevratnými procesy a FAČR nehodlá podobné devastaci zdraví zejména nejmladší generace pouze přihlížet. FAČR, ve spolupráci s řadou ostatních svazů, ČUS a NSA, připravila celou řadu scénářů, jak bezpečně zajistit návrat sportovců (fotbalistů) na sportoviště a nyní využije veškerých možností k tomu, aby alespoň podle nich restart sportu probíhal.“

Celý ten příběh vnímám ve třech rovinách.

Za prvé arenbergerovská. Registruji argument, že nový ministr vycházel v pátek na své tiskovce z koncepce, kterou připravil ještě jeho předchůdce Jan Blatný. A že pak po seznámení se s problematikou a expertním názorem pootočil kormidlem zpátky. Výsledkem je ale každopádně další komunikační katastrofa Babišova kabinetu a sražení ministrovy důvěryhodnosti k bodu nula. Pokud tedy předtím byla vzhledem k jeho sputnikovské angažovanosti vůbec kdy vyšší.

Za druhé fotbalově-politická. Ano, Karel Poborský kandiduje na předsedu Fotbalové asociace a někdo by mohl říct, že sbírá laciné politické body. Upřímně řečeno: To mohli jeho konkurenti také. Spíš mi přijde zajímavé, že „nezávislý“ kandidát Karel Poborský cituje tiskovou zprávu FAČR, kterou jsem nikde jinde nenašel, ale možná jsem se jen špatně díval, dioptrií mám, pravda, dost. Takže mi z toho vychází, že Karel Poborský se stal v podstatě komunikačním kanálem současného vedení Fotbalové asociace ČR, což také o mnohém svědčí.

Ale ze všeho nejpodstatnější je ta rovina třetí, reálná, sportovní. A tady bych se opravdu postavil na stranu sportovního prostředí a také si trochu zaagitoval: Pusťte už ty děti na hřiště! Když ne teď, tak už ale opravdu za týden, a když ne ve dvaceti, tak alespoň v deseti, protestované, ale už je tam, prokristapána, pusťte!

Do fabrik a dalších zaměstnání se celou dobu smí, jsou-li lidé protestovaní, totéž teď nově do škol. Proč by se tedy ze škol otestované děti nemohly s otestovanými trenéry prohánět venku po hřišti, tomu opravdu nerozumím. Fajn, ať se klidně znovu otestují, než vstoupí na to hřiště, jestli je to potřeba. Věřím, že rodiče, kluby nebo sportovní asociace na to na pár týdnů klidně přispějí.

Ale bude-li se návrat dětí na hřiště odkládat donekonečna, tak už se z toho všichni zblázníme. A celá dětská generace bude brzy vypadat jako já, to znamená obézní, což bych jí tedy opravdu nepřál.

Podle statistik jsme v lockdownu přibrali všichni, děti v průměru o dvě kila, dospělí o šest kilogramů, mnozí jistě ještě víc. Možná na sobě sami cítíte, že se vám snižuje pohyblivost, zadýcháváte se víc do schodů, bolí vás záda. A na děti, které jsou ve vývinu, může mít další prodlužování domácího vězení opravdu devastující účinky.

Ne, nechci přivolávat žádnou další pandemickou vlnu přeplněných „jipek“, ale opravdu nechápu, proč by otestované děti nemohly venku na čerstvém vzduchu pod dohledem trenérů organizovaně sportovat.

Je hezké, že Národní sportovní agentura zajistila a distribuovala sportovním svazům navýšené dotační částky. Teď je ještě potřeba zajistit, aby byly za co utratit. Mimo jiné za zajištění toho, aby děti běhaly, plavaly nebo kopaly do míče.

Jestli teď do téhle debaty musí někdo hlasitě promluvit, tak šéf agentury Milan Hnilička. A kolegu-korouhvičku Petra Arenbergera roztočit ještě jednou, tentokrát ve směru uvolnění sportu pro děti. Jestli se to Hniličkovi povede, třeba mu veřejnost alespoň částečně odpustí tu známou eskapádu s párty v hotelu Prince de Ligne. Tohle by byl účinnější odpustek než položení poslaneckého mandátu a „desítka“ na charitu.

Tak do toho!