Článek
Čím dál častěji se objevují výzvy, ať teď opozice nekritizuje Babiše a naopak vládu v těžkém boji s pandemií vždy podrží. Nejdrsněji tak učinil prezident Zeman ve svém projevu, když doporučil opozici, aby podporovala opatření vlády, a pokud toho není schopna, tak aby alespoň po dobu karantény mlčela.
Už předtím ke klidu na práci pro vládu vyzval i „Babišův“ největší deník MF Dnes ve svém komentáři s titulkem „Přes držky si dejme později, až koronavirová krize odpadne“.
Pokusme se opozice zastat. I ona to má nepochybně těžké a Fiala, Bartoš, Jurečka, Pekarová Adamová nebo Rakušan řeší dilema, jak moc teď útočit na vládu. Opozice ale teď nemůže „držet hubu a krok“, jak si přejí Zeman s Babišem.
Především - značná část veřejnosti prostě Babišovi nedůvěřuje a může se obávat, aby nouzového stavu nezneužil ve svůj prospěch. Tihle lidé očekávají od opozice, ale částečně i vládní ČSSD, že to pohlídají.
ODS, Piráti, TOP 09, lidovci i hnutí STAN už dali vládě jakousi generální podporu v boji s virem a vyzvali veřejnost, aby dodržovala všechna opatření. Ale proč by proboha nemohli kritizovat dílčí přehmaty kabinetu?
Například kdo jiný než opozice (a média) nyní mají upozorňovat třeba na potíže lidí, kteří jsou nuceni pracovat v první linii bez ochranných pomůcek? Vždyť existenci tohoto problému premiér Babiš dlouho nechtěl vůbec připustit a obyčejný dotaz považoval za osobní útok.
Kdo se má zastat praktických lékařů, zubařů, záchranářů nebo sester v nemocnicích? A kdo jiný se má zastat krajů, které o tomto víkendu zjistily, že Ministerstvo zdravotnictví fatálně selhává v přislíbeném zásobování ochrannými prostředky?
Všechny opoziční strany navíc dnes přicházejí s vlastními nápady, pomáhají, takže ani neplatí, že by jen kritizovaly.
A takový Bohuslav Svoboda - lékař a poslanec ODS, bývalý primátor Prahy - by dokonce mohl užívat práva prominentního oponenta vlády. Byl to totiž on, kdo jako první už 28. ledna, kdy epidemie řádila v Číně a nikdo nemohl tušit, že epicentrem se stane Evropa, přišel s důrazným varováním.
Svoboda v Poslanecké sněmovně upozorňoval vládu, že dopady pandemie mohou být dramatické i pro Česko a marně se tehdy domáhal odpovědí od ministra zdravotnictví Vojtěcha, jestli je země dostatečně připravena na variantu většího počtu pacientů nebo zda je ve skladech dostatek zdravotních pomůcek.
Samozřejmě nemáme žádnou jistotu, že kdyby dnes vládla opozice, postupovala by lépe. Spíše tušíme, že přirozeně by také dělala chyby. V komunistické Číně žádnou opozici nemají, což režimu umožnilo dlouho tutlat informace o novém koronaviru, kvůli čemuž se podle vědců ztratil drahocenný čas na jeho zastavení a virus se ve velkém rozšířil do světa.
Česká opozice, která si už sedm let neví rady s dominantním Babišem, přitom postupovala docela umírněně. Kabinetu počátkem března vytýkala nekoncepčnost dílčích opatření. Proč například zakázal vstup divákům na Světový pohár v biatlonu na Vysočině, zatímco na fotbalové derby Slavia-Sparta ve stejném termínu tisíce lidí směly.
Když pak o deset dní později vláda rozhodla o uzavření škol či zrušení hromadných akcí, opoziční strany udělaly výjimečnou věc - kabinet Andreje Babiše veřejně a společně podpořily. To bylo důležité, aby celá rozdělená společnost (včetně té části, co Babišovi nevěří) akceptovala tak razantní opaření jako je omezení pohybu a zavírání obchodů či hranic.
Podpora ale netrvala dlouho. Jen do momentu, kdy se opoziční lídři setkali s premiérem. Předseda ODS Petr Fiala z této schůzky odcházel zaskočený a roztrpčený, když popisoval, že Andrej Babiš jim nepředstavil žádný plán, na otázky politiků reagoval podrážděně a odbyl je slovy „jsme ve válce a prostě postupujeme ze dne na den“.
Jiný opoziční politik, šéf Senátu Miloš Vystrčil (ODS), se zase divil, proč stát neudělá to, co se v krizi dělává – sáhne se do šuplíku pro krizový plán, tedy pro noty, podle nichž se jelo třeba o povodních. Když se to neděje, proč by o tom opozice měla mlčet? A proč by vládě nemohla vytknout chaotické řízení, kde místo koncepce sledujeme každodenní televizní mikromanagement Andreje Babiše, který vypráví, z jakého kadeřnictví nebo hospody mu zrovna zatelefonovali své potíže, které on obratem vyřeší?
I kvůli tomu Česko ztratilo několik dní. Vždyť předseda ČSSD Hamáček už 2. března žádal vyhlášení nouzového stavu a vytvoření standardního Ústředního krizového štábu, ale kvůli Babišově odporu se tak stalo až o deset dní později.
Opozice dlouho nevěděla, jak na Babiše. Teď může říkat, že v krizi všichni naplno poznali jeho chaotický styl vládnutí. Ovšem zrovna teď je to zážitek, který bychom si všichni, včetně opozice, rádi odpustili.
