Článek
Během koronakrize se šéf hnutí ANO přesvědčil, a čeští občané bohužel s ním, že stát se nedá řídit jako firma.
Andrej Babiš a Benjamin Netanjahu mají více společného. Oba jsou premiéři, které v letošním roce čekají parlamentní volby. Oba dva také ostře rozdělují veřejnost a mají problém s trestním stíháním (Netanjahu čelí obvinění z korupce, Babiš je podezřelý z podvodu při sjednávání dotace pro areál Čapí hnízdo).
Společné mají v současnosti i hlavní téma a úkol - co možná nejrychlejší proočkování obyvatelstva státu. Babiš i Netanjahu si jistě uvědomují, že jejich volební výsledky budou zčásti i jakýmsi vysvědčením za manažerské zvládnutí očkovací akce.
Je zjevné, že mnohem lépe si v tomto ohledu zatím vede „Bibi“ Netanjahu. Za první měsíc od podání první vakcíny od společnosti Pfizer byla očkována už čtvrtina Izraelců. Tím se židovský stát suverénně umístil na prvním místě na světě.
Proč je Izrael tak úspěšný? Jistě díky prozíravosti vlády, která si zajistila objemné dodávky vakcíny v předstihu, nebo vysoké organizovanosti izraelského zdravotnictví, vycvičeného tréninkem na zvládání různých krizových scénářů. Netanjahua určitě pohání také fakt, že volby v Izraeli budou už v březnu.
Přes všechna specifika blízkovýchodní země, která ji odlišují od Česka a zároveň jí pomáhají k jejímu pokroku v očkování proti covidu, se ale vtírá otázka: Nemohli jsme na tom být i my aspoň o něco lépe, aspoň trochu jako Izrael?
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat i v Apple Podcasts, Spotify a dalších podcastových aplikacích.
Archiv všech glos najdete tady, podcasty a další audio Seznam Zpráv tady.
Hledání odpovědi nás znovu přivádí ke srovnávání současných premiérů. Babiš a Netanjahu mají společnou také jednu charakterovou vlastnost - jsou autoritativní, rádi si k sobě stahují různé pravomoce a snaží se vystupovat jako silní a rozhodní lídři, na které je spoleh.
Měřeno výsledky, přinejmenším u očkování, je mezi nimi propastný rozdíl. Zatímco zásluhy Netanjahuovy vlády uznávají i jeho zatvrzelí odpůrci, Babiš se uchyluje k osvědčenému svalování viny na jiné (EU, kraje, nemocnice), respektive k přetváření reality - viz jeho sobotní prohlášení, že kolabující registrační systém funguje dobře a šéf vládní IT agentury by zasloužil vyznamenání.
Skutečný problém přitom není v Babišově mediálním překrývání, jako spíš v nevhodném způsobu řízení. Co je nám platné, že se svým „mikromanažerským“ stylem, jenž se nyní projevuje například obvoláváním ředitelů nemocnic, dříve dokázal uřídit konglomerát s více než dvěma stovkami podniků. Během koronakrize se šéf hnutí ANO přesvědčil, a čeští občané bohužel s ním, že stát se nedá řídit jako firma.
Stát, zvlášť během pandemie, vyžaduje od šéfa vlády jiný přístup založený na roli koordinátora, delegování pravomocí a soustředěním se na souhru jednotlivých článků systému.
S nějakou sebereflexí a změnou stylu bohužel nelze počítat. Premiér se k mikromanagementu nedávno znovu hrdě přihlásil. Také se opět označil za schopného krizového manažera. Možná spoléhá na to, že už ho nemůže potkat nic horšího, než byl trapas s chvástáním „best in covid“ a následná podzimní exploze nákazy.
