Článek
Čeští taxikáři si svou pověst šmelinářů budovali už od normalizace a nové poměry po roce 1989 na tom nezměnily nic. I já se taxíkům vyhýbala a od jedné noci, kdy jsem jela z Dlouhé třídy na Letenské náměstí (1,5 km) za 700 Kč, jsem se jich i dost bála.
Takže když se objevily alternativní taxislužby, které se vůči podobným cenám a objednávání z ulice vymezily, bylo to super! Dalo se to objednat z mobilu, přijelo to rychle a stálo svůdně málo peněz. Sbohem, noční tramvaje!
Ale pak to začalo skřípat. Objednali jste si například vůz do Podolí (těm, kdo se neorientují v pražských čtvrtích, se omlouvám) a na mapě pak jen bezmocně sledovali, jak řidič míří na Dívčí hrady. Zavolat mu bylo možné, ale marné, protože šoféři často neumí ani česky, ani anglicky. A na tohle aplikace Waze prostě nestačí. Po jedné divoké jízdě se všemi přestupky, před kterými vás varovali v autoškole, s řidičem, kterému popel z viržinka padal do klína, a za zvuků tklivé písně Torneró od Santo California jsem se s vozy pochybné kvality a odéru rozloučila. Víc takových aut a řidičů prostě Praha nepotřebuje. Rozloučení bylo i věcí principu, stejně jako rozhodnutí nepoužívat nikde na světě platformu Airbnb. Dobré úmysly vydláždily cestu do pekla.
K něčemu to ale přece jen dobré bylo. Celý spor alternativní vs. klasičtí taxikáři, spolu s investigativní prací Janka Rubeše, situaci na taxi scéně pročistil. Na nové technologie, v kombinaci s férovou cenou, přistoupilo i mnoho taxikářů a najednou bylo možné jezdit opravdovým taxíkem s opravdickým taxametrem. S řidiči, kteří Prahu znají. Nezvyšovat tak počet aut ve městě.
Protože nízká cena zní sice skvěle, ale jak jsme viděli i na mnohem mírnějších případech, než je poslední alarmující chování řidiče Boltu, který z auta násilím vyhodil nevidomou zákaznici se psem, vybírá si svou daň.
Blbec se jistě může najít všude, ale přijde mi, že vyšší pravděpodobnost je holt v místech, kde se za způsobilost k výkonu povolání považuje jakékoliv auto a mobil s operačním systémem Android. Extrémně nízká cena a tedy podhodnocení pak celé věci jistě nepomůže. V diskuzích pod Bolt skandálem jsem se dočetla, co bych jako po těch lidech chtěla. Právě. Chtěla bych, aby za těchto podmínek vůbec nejezdili.
Řidič z povolání není legrační práce. Klidně bych, stejně jako v autoškole, uvítala psychologické testy. A ty bych doporučila i lidem z PR firmy Bolt – ženě, kromě naprosto povinné omluvy, nabídli kompenzaci v podobě jízd s firmou, se kterou chce mít dnes co společného asi jen málokdo, natož slepá paní s epilepsií, která zažila něco takového. Kdo viděl to video, uzná, že něco takového zkrátka nestačí. A na vyhozeného pana řidiče se budeme brzy těšit u jiného alternativního povoznictví.
