Článek
Zvykli jsme si u prezidenta Miloše Zemana za ty roky na mnohé. Proto máme tendenci občas trochu zavírat oči, zacpávat si uši a nos a radovat se z každého dne, kdy o vězni lánského zámku nic neslyšíme.
Jenže pak se najednou zase zjeví a pronese věty, ze kterých jde úplně normální hrůza.
Jako v sobotní MF Dnes. A přeskočme teď jeho pohrdavé výroky na adresu poloviny obyvatelstva, oněch neschopných zoufalců, kteří si zaslouží pomřít hlady. Což mimochodem říká člověk, jehož museli během jeho desetiletého předčasného důchodu na Vysočině jeho přátelé pravidelně zásobovat sulcem a slivovicí, protože jeho nulová vybavenost pro praktický život je všeobecně známa.
To je ale Zemanův styl, který mu zajistil všechna jeho slavná volební vítězství a který tak nějak pomalu odejde spolu s ním.
Neměly by zaniknout především další Zemanovy věty, kterými dává prezident republiky už dopředu najevo, že tuhle zemi hodlá do konce svého mandátu pokud možno maximálně rozložit. A má slušnou šanci na úspěch.
Jeho útok na šéfa BIS Michala Koudelku je tak neuvěřitelný, jak jen Zeman dokáže být. Hlava státu otevřeně útočí na zpravodajskou službu tohoto státu, a to proto, že kontrarozvědka hájí – podle zákona – základní bezpečnostní zájmy tohoto státu. Vy všichni, jak jste tady, tomu rozumíte?
Zeman už popáté odmítl povýšit Koudelku do generálského stavu. Opakuje se to už tak často, že nám to přijde úplně banální. Jenže není, tohle je extrémně citlivá věc, která je možná jen v Česku roku 2020.
Protože jen v tak rozložené zemi je možné, aby prezident v novinách, patřících mimochodem předsedovi vlády, oznámil, že už brzo předá témuž předsedovi vlády jakýsi kompromateriál na šéfa BIS, který pro něj vyrobil někdejší podřízený šéfa BIS Jiří Rom, jehož teď zaměstnává Hrad.
Pamětník se nutně musí ve vzpomínkách vrátit někam do roku 2000, kdy na Úřad vlády docházel na konzultace tehdejší hlavní mafián Franta Mrázek, do časů, kdy slovy politologa a sociálního demokrata Lukáše Jelínka nebylo jasné, kde končí státní správa a začíná organizovaný zločin. A kdy v týmu Zemanových poradců vznikaly estébácké kompromateriály na místopředsedkyni Sněmovny a Zemanovu stranickou kolegyni Petru Buzkovou.
Co je ale nejdůležitější: Michalu Koudelkovi končí v červenci 2021 jeho pětiletý mandát v čele BIS. A prezident dává najevo, že dalších pět let vlády muže, jenž do bezpečnostních složek nastoupil v roce 1992 ve svých 27 letech, nehodlá připustit.
Teoreticky do toho nemá moc co mluvit. Ředitele kontrarozvědky jmenuje vláda. Prakticky je to samozřejmě úplně jinak, protože v čele této vlády sice formálně sedí Andrej Babiš, fakticky jde ale o vládu Zemanovu. A tenhle soubor bude muset pár měsíců před volbami udělat jedno z nevážnějších rozhodnutí za celou dobu své neslavné existence. A to pod dozorem prezidenta, který se sice probouzí k aktivitě jen občas, ale o to silnější tlak je pak schopen vyvinout. Zvlášť na Andreje Babiše, který má sice ve zvyku vystupovat jako Velký šéf, ale v přítomnosti prezidenta se obvykle mění v subalterního úředníka, který ochotně naslouchá příkazům.
Abychom ale byli fér: Babiš, patrně nejslabší a nejméně rozhodný premiér od roku 1990, se zatím v příběhu o Koudelkovi chová ke státu a jeho službám příkladně loajálně. Drží šéfa BIS i přes Zemanův hněv – a i přesto, že veterán české zpravodajské komunity byl v roce 2016 kandidátem tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky. Pomohla tomu jistě i premiérova návštěva Bílého domu a ústředí CIA v Langley loni na jaře. Ale za rok v létě se bude muset Babiš rozhodnout sám – což tedy skutečně není jeho nejsilnější disciplína.
Zvlášť když si znovu zopakujeme časový rámec. O Koudelkovi bude muset Babiš rozhodnout v létě 2021. Jen zhruba čtvrt roku před tím, než Zeman rozhodne o Babišovi. Možná definitivně. Sněmovní volby nás čekají nejpozději v říjnu 2021, tedy přesně za rok. Jejich výsledky si z dobrých důvodů nedovolíme předpovídat, ale teoreticky je docela dobře možné, že v nich Babišovo ANO zvítězí. Ale že to bude mít hodně složité se skládáním většinové koalice ve Sněmovně. Třeba proto, že by – teoreticky – Babišovi chyběli jeho dnešní vládní spojenci, tedy ČSSD a komunisté.
A prezident slíbil, že dá dva pokusy sestavit vládu vítězi voleb. Podle Ústavy na to také má právo. Zároveň ale ve zmíněném rozhovoru jen tak na půl úst věští: „Možná víte, že v Belgii se vládní koalice dohadovala dva roky.“
A jsme doma. Je dobré si zopakovat, že prezident může předsedou vlády jmenovat úplně kohokoliv. „V každém případě mohu potvrdit, že ctím vítěze voleb a nemám rád zbabělce, kteří vítěze voleb obcházejí,“ pronesl Zeman v MF Dnes. Vážně? A mohli bychom to vidět? Protože to byl právě dnešní prezident, který po pádu Nečasovy vlády v červnu 2013 zbaběle nejmenoval dalším premiérem vítěze voleb z roku 2010, tedy sociální demokraty a jejich tehdejšího předsedu Bohuslava Sobotku, ale svého kamaráda Jiřího Rusnoka.
Usvědčovat prezidenta ze lži, případně z toho, že si neustále protiřečí, je samozřejmě úplně zbytečná aktivita. Oceňme naopak Zemanovu upřímnost a otevřenost, s níž nám s ročním předstihem oznamuje, že je v případě nutnosti ochoten uvrhnout zemi do dalšího dlouhého chaosu. „V Belgii se dohadovala vládní koalice dva roky,“ zopakujme si jeho slova.
Takže to nejspíš bude vypadat tak, že prezident jmenuje Babiše, a pokud nezíská na první pokus důvěru, jmenuje jej podruhé, jak to nakonec udělal už po minulých volbách. To je jeho ústavní právo. Ale tentokrát bychom se měli připravit na mnohem delší lhůty, během nichž vláda bez důvěry samozřejmě normálně funguje a může dělat jakákoliv rozhodnutí. Třeba taková, která si bude přát prezident držící v rukou Babišovu budoucnost.
A připomeňme si, že ve hře není nic menšího než třeba dostavba Jaderné elektrárny Dukovany, poslední velké sousto, do nějž se Zemanovo okolí hodlá zakousnout.
Tohle všechno samozřejmě jednou skončí. Nejpozději přesně 8. března 2023, kdy Miloš Zeman definitivně odejde do penze. Zbývá mu ani ne dva a půl roku v úřadu a tenhle čas zjevně nehodlá promarnit. Až s celým svým gangem definitivně zmizí, nebude lehké tuhle zemi uklidit. A to musíme doufat, že to ještě vůbec půjde.
