Článek
Předseda vlády má určitě své klady i chyby. Tou nejodpornější z chyb je jeho totální neschopnost sebereflexe. A zejména to, že je podle všeho autentická a nepředstíraná. Že to není jen součást nějakého PR plánu, jehož cílem je přesvědčit voliče, že současný premiér je schopnější a úspěšnější, než ve skutečnosti je. Tragédií Andreje Babiše je to, že si to pravděpodobně sám skutečně myslí.
Tak jako loni lehkomyslně označkoval Česko jako „best in covid“, dnes stejně snadno (a cynicky, dodejme, že skoro radostně) mluví o Česku jako o „nejpromořenější zemi světa“. Premiér si přitom pravděpodobně neuvědomuje, že odvrácenou stranou „promořenosti“ je to, že Česko – měřeno na počet obyvatel – patří k zemím, kde zemřelo nejvíc lidí. A že jako politik, který za boj s pandemií několikrát teatrálně převzal osobní odpovědnost, by to měl říkat pokorně a s omluvou.
Nechme stranou i to, že Andrej Babiš jako obvykle plácá páté přes deváté, není úplně jasné, co chce vlastně říct. Skoro jako by spoléhal na to, že když bude mluvit – jak sám říká – „blbě“, nevšimneme si, že říká i faktické hlouposti.
A tak nevíme, proč se tak raduje z promořenosti, ba vlastně ani není jisté, o čem přesně mluví. Epidemiologové znají termín „kumulativní incidence“. Ten znamená, kolik lidí právě má nebo už prodělalo covid. Ale to nutně neznamená, že jde o incidenci imunity: ani mezi odborníky neexistuje shoda, jak dlouho a jak silnou imunitu lidé s prodělanou nemocí mají. A konečně vůbec není jasné ani to, že opravdu patříme k „nejpromořenějším na světě“, protože tato čísla nejsou k dispozici. Andrej Babiš jako obvykle říká, co mu slina na jazyk přinese.
Udivující je však lehkost, s jakou Andrej Babiš vidí pochybení u všech kromě sebe. Ministři pro něj nejsou členové týmu a spolupracovníci, ale obtížný hmyz, který vždy zkazí jeho úmysly a záměry. Dotázán na příklad svého špatného personálního rozhodnutí odpoví Babiš v rozhovoru na webové televizi XTV, že „ministři nerostou na stromech“. Kdyby to nebylo tragické, bylo by snad až směšné, jakou chodící karikaturou špatného manažera je náš premiér: lidsky odpudivého a profesionálně chabého.
Chyba je vždycky u druhých, ať jsou to lidé ze státní správy či třeba nezávislí odborníci. Takže si premiér v rozhovoru postěžuje na hlavní hygieničku, která „dělá nesmysly“, i na „všechny epidemiology“, protože on prostě nezná ani jednoho, který by dokázal něco „předpovědět přesně“. A že nemáme dost vakcín? Za to opět mohou všichni kromě Babiše. Ať už je to Evropa, nebo dokonce předešlé české vlády, které mysteriózně „zničily a rozprodaly“ jakýsi chimérický farmaceutický potenciál bývalého Československa.
Andrej Babiš svými posledními mediálními výstupy, a zejména zmíněným rozhovorem s Lubomírem Veselým v televizi XTV, potvrdil to, co je největší problém: že je zmateným, věčně ublíženým a celkově zcela neschopným manažerem. Že není lídrem, což nijak nesouvisí ani s jeho minulostí, ani politickými kauzami, ani ničím jiným. Je téměř bizarním faktem, že Babišovy problémy se střetem zájmů jsou vlastně kouřovou clonou, jejíž vinou nevidíme v plné nahotě jeho exekutivní nemohoucnost.
Jsme ve velmi delikátní fázi boje s pandemií. Očkování se i v Evropě začíná rozjíždět, zároveň však vidíme, že například v Británii nebo Americe už tento proces naráží na opačný problém: to, že část populace očkování odmítá nebo odkládá. USA, které ještě před pár týdny dokázaly očkovat 3,4 milionu lidí denně, dnes očkují o 700 tisíc méně. Ne proto, že by bylo málo vakcín, ale protože klesá zájem. Ale plus minus padesát procent naočkované populace je málo. Ano, Evropě i Americe to bude stačit na prožití bezproblémového léta. Ale je to zároveň hrozně málo na to, aby se podařilo zabránit nové vlně pandemie na podzim. A také vzniku nových mutací viru, proti kterým nebudou chráněni ani ti, kteří už budou naočkovaní.
A pak je tu riziko pokračující pandemie v částech světa dříve nazývaných rozvojové. Katastrofální situace v Indii není ničím, co by nás mělo jen na dálku dojímat. Je to akutní riziko pro celou planetu. Protože jestli pandemie covidu něco ukázala, tak to, že v dnešním globálním světě nelze boj s virem v části světa vyhrát a v části prohrát. I proto je důležité, aby každá země, i tak malá jako Česko, měla v čele člověka, který umí nést odpovědnost a nechová se jako malé dítě. Andrej Babiš takovým člověkem není.
Urazil už všechny kolem sebe, nemá špetku autority ani důstojnosti. Nemůže se spoléhat na pomoc ani podporu lidí kolem sebe, protože už tolikrát dal veřejně najevo, že jsou mu lhostejní. Je jako strojvůdce, který se nacpal do kabiny a pak zjistil, že neumí řídit vlak. A tak se odebral do jídelního vozu sdělit ostatním cestujícím, že podle jeho názoru se všichni řítíme do pekel.
