Článek
Jednou za čas slýcháme, zejména od premiéra Andreje Babiše, že hnutí ANO není stranou jednoho muže, ale má silné regionální osobnosti a bohatou vnitřní strukturu. A pak přijde zahájení kampaně do krajských voleb.
Jejím vizuálním leitmotivem je úctyhodný soubor údajů, které odkazují k vybraným politickým počinům posledních několika let: „Rekonstrukce 470 sportovišť – zařízeno. Modernizace 373 školek – schváleno. 82 333 měsíčně pro lékaře – zařízeno.“ A podobně.
Na tyto „činy místo slov“ dohlíží rozesmátý a osamělý Babiš s rukama v kapsách. Zpráva je jasná – tady jsou moje úspěchy, tohle všechno jsem zařídil, volte ty, kteří si přimontují moji fotku na své plakáty. Nebo svoji fotku na mé, to je vlastně jedno.
Z hlediska faktografie je tato komunikace samozřejmě mimořádně problematická. Babiš tu u své tváře míchá počiny, s nimiž nemají krajští politici nic společného (platy lékařů), se skutečnými regionálními výsledky, s nimiž ovšem v mnoha případech zase nemá nic společného hnutí ANO. Sportoviště a školy a školky obvykle rekonstruují či modernizují jejich zřizovatelé, tedy města a obce, v nichž sedí starostové, radní a zastupitelé – a z nich se jen menšina hlásí k Babišovu hnutí. Přesto se jejich počiny staly součástí jeho kampaně.
Nebo takovým „zařízením“ 243 nových zásahových vozidel by se možná rád pochlubil ministr vnitra Jan Hamáček, který si mohl ve funkci nohy ušoupat, aby se dostatečně vyfotil vedle nablýskaných hasičských a policejních vozů. Totéž platí o 59 muzeích („zmodernizováno“), což by zase – nedej pánbůh – mohl vydávat za svůj počin například ministr kultury Lubomír Zaorálek. Ale kdepak – zase Babiš!
V případě podobných pochyb přichází ultimátní Babišův argument – „já“ jsem jim na to dal peníze, tudíž jde o moje úspěchy. Morálně je takový postoj samozřejmě sporný, ale věcně se s ním těžko polemizuje. Drtivou většinu peněz dostávají obce skutečně ze státního rozpočtu ze sdílených daní, dotační programy vyhlašuje také stát, na státní kase sedí vicepremiérka za ANO Alena Schillerová, tak jaképak copak.
Tento myšlenkový pochod dovolil hnutí ANO a osobně Babišovi přivlastnit si politickou práci všech hejtmanů, starostů i ministrů zcela bez ohledu na jejich politickou příslušnost. Je to jájínkovství v české politice dosud nevídané, ale logicky navazuje na dosavadní úspěšné kampaně hnutí – předloni bylo pro komunální politiky v kampani klíčové, aby měli číslo na Babišův mobil.
Samozřejmě se bude hojně polemizovat se všemi čísly, jimiž se Babiš vychloubá. 184 kilometrů „zařízených“ nových dálnic je nesmysl na první pohled, za posledních pět let nevznikla nových dálnic ani polovina. Je celkem jedno, jakou fintou Babišův tým k tomuto číslu dospěl, je to prostě hausnumero. Ve středočeské mutaci Babišových volebních novin se zase hejtmanka Jermanová po Babišově boku chlubí rekonstrukcí 194 „krajských nemocnic“, přičemž krajských nemocnic je v celém Česku asi šedesát, ve Středočeském kraji pět. Na „ostrém“ vizuálu už se raději píše o 194 „zdravotnických zařízeních“.
Jenže málo platné, rýpat se v každém čísle znamená na jedné straně provádět žádoucí fact-checking politických sdělení, ale současně také dodávat publicitu celé kampani. A věřte tomu, že ke každému číslu bude mít Babišův tým alespoň nějakou historku, s níž ho bude ochoten hájit. Nejsou pitomí.
Ani ta kampaň není pitomá. Je nabubřelá, je morálně a věcně napadnutelná z mnoha směrů, ale je srozumitelná, jasně zacílená a drží se osvědčených postupů, které už léta pomáhají ANO držet se o parník před politickou konkurencí. Ta zatím proti podobné neomalenosti a bezostyšnosti marně hledá recept.
