Článek
Premiér, nový český pokus o sitcom ze stáje TV Barrandov, se stal ihned po odvysílání prvního dílu legendou české televizní historie. Nejhorší seriál všech dob, alespoň podle uživatelů csfd.cz, se přitom s každou další epizodou ještě zhoršuje a stává se výjimečným dadaistickým kouskem, omylem natočeným „mockumentary“, v němž lezou do záběru rekvizitáři nebo kameraman strká do „herců“.
Je to taková tragédie, že některé recenze Premiéra jsou spíše psychoanalýzou Jaromíra Soukupa a téměř jej litují jako introvertního chudáka, který neví, kam s očima. Ve skutečnosti se Soukupovi – přes zjevné nepochopení, jak má vypadat satira – podařilo víceméně věrně zachytit fungování současné české vlády a jejího předsedy.
Premiér je bezděčným náhledem do hlubin uvažování lidí, jako je Andrej Babiš. Postarších mužů odtržených od reality, kteří touží kumulovat moc a ovládat lidi, jimiž však pohrdají jako bezcennými slouhy.
Právě pro svou povahovou blízkost Andreji Babišovi dokázal Jaromír Soukup bezděčně a v podstatě nechtěně vykreslit skutečné myšlenkové pochody českého premiéra lépe než kdokoliv jiný. Co nezvládli za celých šest let lidem zprostředkovat investigativní novináři nebo komentátoři, dokázal během několika dní majitel zadluženého mediálního impéria.
Oba magnáti jsou totiž ze stejného těsta. Jak Soukup, tak Babiš založili své podnikání na pásové výrobě nekvality – jeden v médiích, druhý v potravinářství. Oběma je vlastní neschopnost zorganizovat si pracovní a osobní život. Vydávají workoholismus za ctnost – jeden nesleze celý týden z televizní obrazovky, druhý spí pár hodin a zasedání vlády svolával už na šestou ranní. Ke svým podřízeným nebo ministrům se někdy chovají jako ke kusu hadru, silnějším (zdravíme Miloše Zemana) se však poníženě koří.
Vyznávají vůdcovský princip, jejich firmy proto trpí personální vyprázdněností. Soukupovi se nepodařilo obsadit jediného opravdového herce, proto v seriálu hraje redaktorka z jeho zpravodajství dokonce dvojroli. Babišovo opakované usilovné hledání lidí ochotných spojit své jméno s jeho hnutím ve volbách, ať už do Senátu nebo do pražského zastupitelstva, se od smutné reality tvorby seriálu Premiér příliš neliší.
Babiš i Soukup jsou stejní nekoordinovaní chaoti, kteří rychleji mluví, než myslí. Neumí to skrývat, prozradí se, když otevřou pusu. Vše nadhazují za pochodu, přesvědčeni o své genialitě. Soukup komolí věty ze scénáře, který nejspíš ani neviděl a jehož autorem beztak opovrhuje, protože on by to napsal mnohem zajímavěji, vtipněji, zkrátka lépe. Babiš uvažuje stejně – nepotřebuje, aby mu psali projevy, dokáže to vystřihnout spatra lépe než kdokoliv jiný.
Není náhodou, že se skoro jakýkoliv Babišův delší projev podobá Miloši Jakešovi na speedu. Když naposledy mluvil o „tom klimatu“, „o tom Erdoganovi“, „o tom článku 5“, působilo to, že jen jede jako generátor nahodilých slov. Stejně jako Soukup před kamerou.
Nejedná se o marketingovou taktiku, jak být lidu blíže, kvůli tomu si kolem sebe vytvořil neprostupnou bariéru s údernými hesly a vizionářskými knížkami. Opravdový Babiš není schopen se v daný okamžik soustředit na konkrétní věc, nemívá potřebu precizovat podrobnosti a fakta, v okolí pak nemá nikoho, kdo by mu úslužně nepřikyvoval, ať už „žbleptne“ cokoliv. Tragičnost jeho veřejného projevu se tak odhaluje naplno. Jaromír Soukup je totožný případ.
Andrej Babiš je schopný z úst vypustit sebevětší nonsens zejména proto, že některým věcem nerozumí, nezajímají ho, nepřikládá jim váhu. A je nepodstatné, zda se jedná o zahraniční politiku, klimatické změny, sociální otázky nebo školství. Vševědoucí šéf ví všechno nejlépe, hotovo, tečka.
Tandem Babiš a Soukup boří zažitou představu mnoha Čechů odkojených legendami o Baťovi, Gatesovi nebo Jobsovi, že bohatý a úspěšný člověk musí být také chytrý a schopný. V Česku to neplatí.
Jaromír Soukup a Andrej Babiš se liší v jednom. Zatímco Soukup se zatím musí nechat oslovovat „pane premiére“ jen od svých nohsledů v každodenním dvacetiminutovém pořadu, Babiš toho již skutečně dosáhl. Kdybychom se však ze dne na den probudili ve světě, v němž by si své role prohodili, ničeho bychom si nevšimli. Nadále by chyběla fundamentální znalost, jak se mají věci dělat, zůstávalo by fušerství a bastlení. V televizním studiu i na Úřadu vlády.
Uvědomíme-li si to, Premiér už není tak zábavným výtvorem.
Autor je markeťák a copywriter, dělník kapitalismu a filmový publicista, zlínský rodák a brněnská náplava.
