Článek
Pražský magistrát se chystá přejmenovat náměstí Pod Kaštany, kde sídlí velvyslanectví Ruské federace, na náměstí Borise Němcova. Pro jsou radní ze všech politických stran, ceduli plánují vyměnit ještě tento měsíc.
„Naše rozhodnutí rozhodně není žádným nahodilým rozmarem. Vycházíme z dlouhodobých podnětů občanů, ale samozřejmě také z české lidskoprávní tradice, na kterou bychom neměli zapomínat,“ napsal na Twitteru primátor Zdeněk Hřib (Piráti).
Boris Němcov, někdejší Jelcinův vicepremiér a pozdější významný opoziční politik zavražděný před pěti lety, by určitě ulici nebo náměstí v Praze mít mohl. Není důvod, aby si takovou poctu nezasloužil.
Ale existuje také tradice přejmenovávání ulic po význačných osobnostech. Ve 20. století to občas hrubě nevyšlo. Zkušenost napovídá, držet se spíš zpátky. Jména by se už měla měnit co nejméně.
Obecně se doporučuje pokud možno ctít místní a zavedené názvy. Když se náměstí jmenuje sto let Pod Kaštany, proč by to tak nemohlo zůstat?
Třicet let po listopadu je ale problém v nedostatku ulic. Co přejmenovat zasloužilo, bylo – alespoň v Praze – přejmenováno už dávno. Nové osobnosti teď pronikají do názvů jen s obtížemi a většinou nejde o přejmenování, ale o pojmenování něčeho, co se zatím nijak nejmenovalo. Jde i o to, aby se administrativním rozhodnutím neměnily adresy bydlišť nebo firem, a o komplikace s tím spojené.
Náměstí Borise Němcova je zvláštní případ. Město tím mění jen adresu diplomatického zastoupení Ruska.
Stanovisko velvyslanectví není známo. Není pravděpodobné, že by hýřilo nadšením, ale taky těžko bude protestovat – tím by přece dávalo najevo, že si bývalý vicepremiér (dnes vnímaný hlavně jako Putinův kritik) ulici nezaslouží, a obracelo pozornost k celému nedopovězenému příběhu (Němcovovi vrazi byli odsouzeni, objednavatelé vraždy nikoli). Oficiálně by snad Rusko mělo být spíš rádo, brát to jako důkaz, že si vážíme jeho osobností, ne?
Putinově režimu nepohodlný Němcov by mohl mít ulici i v jakékoli jiné části Prahy, ale na mapách Googlu se u velvyslanectví bude vyjímat přece jen víc. (Podobně už Borise Němcova zvěčnil Washington, Kyjev a Vilnius.)
Gesto má velký symbolický rozměr. A taky se dá brát jako zdařilý trolling. Jestli ale trollení patří do místopisu města, o tom se dá pochybovat. U nás obzvlášť. (V Praze jsou i diplomatická zastoupení dalších zemí, které mají své „Němcovy“ – budeme jejich adresy přejmenovávat také? Spíš ne, protože tam obvykle bydlí i někdo další.)
Podobně jako když jsme za komunistů porazili Rusy v hokeji, ani to, že „přestěhujeme“ zastupitelský úřad na náměstí Borise Němcova, nemění nic na tom, že se musíme vyrovnávat se základními skutečnostmi.
S Ruskem jako hybridní a bezpečnostní hrozbou. S tím, že ruská ambasáda je předimenzovaná (a jen těžko s tím něco naděláme). Nebo s tím, že sídlí ve vile, kterou židovskému bankéři zkonfiskovali nacisté a Sovětskému svazu hned v roce 1945 věnoval Edvard Beneš. I to patří k paměti.
Nebo s tím, že maršál Koněv, řekněme kontroverzní postava sovětských a ruských dějin, bude mít svou ulici na Žižkově dál. Významnou, žádné náměstíčko. Měří víc jak tři kilometry, je na ní spousta adres, takže se možná nepřejmenuje nikdy. To by byla teprve výzva!
