Článek
Vánoční poselství prezidenta republiky je poosmé šťastně za námi. I když vyrovnávat se s tím, co říká, bývá stále obtížnější.
Vzletné slovo „poselství“ se na onu čtvrthodinku úplně nehodí. Nejde o žádné Urbi et Orbi, ale prostě o standardní Zemanův koktejl racionálních názorů, polopravd, omylů a starých nenávistí. Prezentovat ho zasazený do idylky vánočního stromečku není vkusné.
Nejde jen o tón a celkový dojem. Žádná druhá hlava státu na světě občanům na druhý svátek vánoční po poledni nevykládá o „pomoci formou dlouhodobých úvěrů, se zvýhodněnou úrokovou sazbou, s odloženou dobou splatnosti a se státní garancí“. Přeloženo to asi znamená: Narodil se vám spasitel, radujte se!
Hlavní téma pandemie bylo dané a je vážné. Tím spíš je škoda, že projev poškodilo přeřeknutí hned zkraje, kdy prezident vybídl, abychom nepodléhali pokušení vyzývat k dalšímu uvolnění, „protože tím ohrožujeme zdraví, ohrožujeme tím i vysoký počet mrtvých…“
Byl to předtočený projev a pokud zodpovědná osoba nezvolala „Stop! Promiňte, pane prezidente, ale vezměte to ještě jednou…“, je to hrubá chyba.
Protože tady jde právě o to rozumné a také nejpodstatnější, co v Zemanově řeči zaznělo. Apel na trpělivost, na snášení protiepidemických opatření a na to, aby se lidé nezdráhali dát očkovat. Nešťastná formulace „ohrožujeme vysoký počet mrtvých“ tomu uškodila. Ano, co chtěl Miloš Zeman říct, pochopíme – ale tady není prostor na nechtěně komické hlášky typu „motýle“. Tady nejsme na Trumpově Twitteru.
Z projevu ještě za kritickou pozornost stojí:
„… epidemie koronaviru, kterou jsme možná dokázali překonat díky profesoru Prymulovi v její první vlně…“ Laureát Řádu Bílého lva tu byl na piedestal vyzdvižen nezaslouženě. Když už, správná formulace by byla „díky profesoru Prymulovi a mnoha a mnoha dalším, nejen lidem s matematickým modelem“.
„… domnívali jsme se, že jsme tuto epidemii potlačili. Říkala to opozice, která vyzývala k rozvolnění, říkala to vláda - a především si to přála celá veřejnost.“ Důmyslná rétorická skrýš vlády mezi opozicí a veřejností, dva viníky předčasně slaveného vítězství. Zeman nemůže dělat, že vláda, která může skoro za všechno, nemůže za nic, ale protože je jeho, tak se ji alespoň pokusí udělat co nejnenápadnější.
„… skutečná opozice v těchto těžkých dobách měla s vládou spolupracovat, případně měla navrhnout svůj vlastní program. Mohu tedy s lítostí konstatovat, že opozice selhala.“ Tradiční faul lží – opoziční strany samozřejmě navrhovaly leccos, někdy dokonce tak úspěšně, že si to vláda časem osvojila.
„Na druhé straně jádro naší ekonomiky, a to je průmysl, stavebnictví a zemědělství, zůstalo téměř nedotčené a většina problémů se týká pouze sektoru služeb.“ Slovo „pouze“ správně patří do uvozovek, tím spíš, že služby tvoří asi 60 procent HDP, v průměru EU ještě víc. Představa, že sektor služeb je nějaké „pouze“, patří do století páry. Ale u Zemana nepřekvapí.
„…věřím i tomu, že kandidáty budou lidé, kteří už něco v životě dokázali. Nikoliv lidé, kteří se vynoří z neznáma a řeknou, že sice nic nedokázali, ale že slibují, že budou hodně pracovat. Takových lidí se varujte, takoví lidé už mnohdy poškodili českou politickou scénu.“ Žádní kandidáti před volbami nebudou říkat, že „sice nic nedokázali“, to jim Zeman podsouvá zbytečně. A narážku na vynoření z neznáma a slib pracovitosti by si Andrej Babiš mohl vzít osobně – vždyť čím byl pro většinu lidí před rokem 2013 on sám? Zeman chce prostě říct: Nechte to tak, jak to je. Žádné novoty, žádné změny. Tato země je naše. Po volbách 2021 si přeje stejného a minimálně stejně poslušného premiéra.
Na závěr prezident hodil „propagandu nenoste roušky“ a „propagandu klimatických šílenců“ do jednoho pytle zavázaného mašličkou „věřte svému zdravému rozumu“. Demagogie jako zvon. Zdravý rozum je ve skutečnosti „v čudu“, ale Zemanovi se to prostě takhle páté přes deváté hodí do krámu.
Čímž se obloukem vrátil k tomu, o čem mluvil před rokem („z diskusí o klimatických změnách se stává nové náboženství“, „Grónsko, Greenland, tedy zelená země, bylo před tisíci lety bohatým ostrovem s pastvinami, stády dobytka, 14 farnostmi“).
Ano, nebýt pandemie, slyšeli bychom možná projev jako ty minulé. I útok na svobodná média a novináře mohl snad překvapit jen na první inauguraci, teď už je to kolovrátek. Trapný.
