Článek
České očkování se blíží do finále. Poněkud dříve, než by mělo. Počty denních vpichů setrvale klesají – oproti červnovým vrcholům kampaně, kdy denní počet podaných vakcín přesahoval i 120 tisíc, zhruba na třetinu. A jakkoli lze ještě v září očekávat jisté vzedmutí těch, kteří vakcinaci odkládali kvůli letním dovoleným, z pohledu velkých čísel se neodvratně blížíme k okamžiku, kdy zájemci o očkování proti covidu-19 jednoduše dojdou. Což není úplně dobrá zpráva vzhledem k tomu, že alespoň jednu dávku vakcíny má v tuto chvíli v těle jen necelých 66 procent dospělých a 3,6 procenta je ještě někde v čekacím procesu.
Během září se tedy nejspíš podaří dosáhnout 70procentní hranice proočkovanosti, ale jen v dospělé populaci. Pro kolektivní imunitu se ovšem doporučuje 70procentní podíl na populaci celé, k čemuž budou stále chybět skoro dva miliony očkovaných. Nemluvě o tom, že onen 70procentní cíl byl stanoven odborným odhadem ještě před rozmachem vysoce nakažlivé varianty delta. Od jejího nástupu se otevřeně mluví o tom, že k dosažení kolektivní imunity by bylo zapotřebí údaje zhruba o deset procentních bodů vyšší.
Česku jistě hraje do karet vysoká a krvavě zaplacená promořenost populace, takže nelze vyloučit, že hranice kolektivní imunity úspěšně dosáhneme (pokud se tak již dokonce nestalo), ale sázet na to vláda nemůže. Už kvůli „díře“, která zeje v proočkovanosti rizikové populace nad 60 let.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch v pondělí oznámil, že bude pokračovat komunikační kampaň, která má cílit na dosud neočkované. Její dosavadní výsledky nejsou zanedbatelné. Jistě i ona má svůj podíl na posunech v přístupu k očkování, které ve své poslední analýze popsala společnost PAQ Research sociologa Daniela Prokopa. Podle dat z dlouhodobého průzkumu je dnes například naočkovaných nebo ochotných se očkovat 45 procent lidí, kteří ještě loni v září tvrdili, že si vakcínu rozhodně píchnout nenechají.
Nicméně sázet všechno jen na propagaci očkování nelze. Jak ukazuje stejná studie, svou ochotu nechat se očkovat také za stejné období ztratila pětina těch, kteří se původně očkovat chtěli. Mnoho lidí také nepřiměly ke změně názoru plakáty s tečkou, ale mnohem reálnější prožitky – především vlastní prodělání nemoci nebo úmrtí na covid-19 v blízkém okolí.
Zvláště cenná pasáž analýzy se týká nástrojů, jimiž by bylo možné ochotu lidí k očkování zvýšit, a tím dostat potenciál proočkování populace nad 70procentní hranici, která se za současných podmínek zdá prakticky nepřekročitelná.
Jako nejsilnější motivátor se podle výzkumníků jeví možnost vybrat si typ či značku vakcíny. To je přitom možnost, která dnes při dostatku vakcín celkem reálně existuje, byť asi není dostupná tak snadno, jak by mohla být. Například pražský očkovací autobus nabízí výběr mezi jednodávkovým Janssenem a dvoudávkovým Pfizerem. Žádné očkovací centrum se netají tím, jakou vakcínu používá, a možnosti praktických lékařů v objednávání různých vakcín jsou už také širší, než bývaly. Pokud by vláda chtěla posílit tento motivační prvek, nedalo by to zase tolik práce.
S druhým nejnadějnějším nástrojem je to horší. K převzetí nákladů plynoucích z vedlejších účinků očkování se stát nikdy příliš neměl. V analýze je jako příklad uvedena 100procentní nemocenská v případě problémů po vakcíně. Což by vyžadovalo legislativní úpravu, na kterou už stěží zbývá čas, i kdyby byla vůle. Ale vláda se nikdy neodhodlala ani k systematičtější podpoře jednoho dne placeného volna po samotném očkování. Andrej Babiš sice (hodně pozdě, až na konci července) přišel s dvoudenním očkovacím volnem pro státní zaměstnance, ale to lze za silnou motivaci soukromého sektoru považovat těžko.
Na třetím místě mezi motivátory se umístila finanční odměna ve výši 600 korun za ukončené očkování. Což by ovšem bylo mimořádně nákladné, zejména pokud by se odměna vyplácela i zpětně již naočkovaným. A pokud ne, bylo by to zase mimořádně nespravedlivé a očkovací kampani by to dobré jméno neudělalo.
V každém případě autoři studie uvádějí, že kombinací více opatření – kromě zmíněných ještě také doporučení praktického lékaře a širší dostupnost vakcín bez registrace – lze dotáhnout potenciál proočkovanosti české dospělé populace až k 79 procentům. To by znamenalo statisíce dalších naočkovaných. A pokud by jejich významnější část spadla do kategorie 60letých a starších, mohla by vláda tvrdit, že splatila část svého očkovacího dluhu. Ten bude jinak český boj s covidem nejspíš dál nepříjemně tížit.
