Článek
Velkou obavu ze vznikající středopravicové vlády vyjadřují různé charity a neziskové organizace, které se zaměřují na pomoc lidem v nouzi, sociálně slabým nebo nemocným. Poukazují na to, že tito lidé nebudou mít ve vládě, ale ani v Poslanecké sněmovně žádné zastání. Jak známo, ve volbách propadl rekordní počet hlasů – celá pětina, milion.
Před vládou Petra Fialy tak stojí výzva, aby bez existence opozičního tlaku od klasických levicových stran ČSSD a KSČM nezapomínala na lidi s existenčními potížemi, exekucemi, nižším vzděláním či podprůměrnými příjmy nebo na obyvatele z chudších regionů.
Experti z charit se obávají, že teď se budou pořádat pravicové orgie typické pro nástup ODS k moci. Jako v roce 2007, kdy Topolánkova vláda výrazně osekala sociální dávky a zavedla poplatky ve zdravotnictví. Nebo v roce 2010, kdy Nečasův kabinet v době ekonomické krize na jedné straně výraznými škrty redukoval sociální stát a na straně druhé zavedl penzijní reformu výhodnou jen pro bohaté.
Je to možná naivní, ale z několika důvodů se zdá, že tentokrát nic takového nehrozí. Tím hlavním je osobnost budoucího premiéra Petra Fialy.
Hned v prvním povolebním projevu varoval své kolegy před triumfalismem a cítil potřebu zdůraznit, že v zemi rozdělené Zemanem a Babišem bude jeho vláda pracovat pro všechny: „Je jedno, koho jste volili, jsme všichni občané jedné země, chceme tu žít pospolu, jsme sousedé, přátelé, kolegové.“
Brněnský profesor dobře ví, že musí být umírněný a dělat kompromisy. Že to umí, už prokázal před volbami, když si v ODS prosadil koalici s lidovci a TOP 09 a domluvil s nimi společný program. A jako politolog tuší, že kdyby vláda přehlížela zájmy sociálně slabých a kašlala na soudružnost společnosti, zle se jí to vymstí nejpozději v příštích volbách. Jen by tím nechala vyrůst radikální levici a populisty.
Druhým důvodem je, že pravicová ODS nebude mít ve vládní koalici tak dominantní pozici jako v minulosti. Ve volbách v roce 2006 měla 35 procent, v roce 2010 měla ODS společně s TOP 09 dokonce 37 procent. Suverénní pravice se tehdy nemusela na nikoho ohlížet. Dnes je to jinak. Případné choutky rozpočtových jestřábů, kteří se rádi předhánějí v tom, kdo řekne vyšší číslo pro navrhované škrty, budou mírnit vládní partneři.
A to je třetí důvod: sociální aspekt do příštího kabinetu vnesou nejen lidovci, ale také Piráti a Starostové. Všichni se shodují na potřebě ukončit Babišovo rozhazování na dluh, ale rovnou říkají, že se nesmí zapomenout na nižší třídy, na něž aktuální zdražování energií, potravin a bydlení nejvíc dopadá.
Že někteří politici těchto stran myslí na slabé leckdy možná víc než tradiční levice, se ukázalo v uplynulém volebním období. Byla to právě zmíněná trojice stran, jež například prosadila humanizaci exekucí. Lidovci prosadili „milostivé léto“ pro dluhy u státních institucí, tedy období, v němž lidé mohou zaplatit původní dluh bez úroků, penále nebo poplatků advokátovi. Navzdory názvu začne toto období 28. října a skončí 28. ledna.
Tradiční levice pomáhá lidem tak, že když to někde hoří, hodí tam pět miliard navíc – a chvíli je klid. Piráti chtějí prosadit účinnější a zároveň levnější pomoc potřebným. Například tvrdí, že pro všechny strany je lepší, když pečovatel navštíví konkrétního důchodce u něj doma dvakrát v týdnu než koncentrovat seniory ve speciálních domovech. Starostové se zase chtějí zaměřit na okrajové chudé oblasti, kde není kvalitní vzdělávání, dopravní obslužnost nebo zdravotní péče. Nerovnosti v příležitostech jsou často větší než ty v příjmech.
Samozřejmě je to možná jen naivní očekávání a Petra Fialu může potkat totéž co jeho předchůdce z ODS – předčasný pád vlády. Podobně jako na Topolánka nebo Nečase už na něj brzy mohou začít tlačit nespokojení straničtí konzervativci s klasickým argumentem (nebo záminkou), že politika vlády je málo „pravicová“. Nebo se naopak na druhé straně mohou začít bouřit někteří Starostové, kteří dopady takzvané rozpočtové odpovědnosti ucítí velmi konkrétně ve svých obcích.
Jestli to zase skončí podobnou katastrofou, jaká naposledy vynesla Andreje Babiše do politiky, anebo úspěchem, záleží jen a jen na Petru Fialovi. Bude to mít těžké – kabinet o pěti stranách, inflace, veřejné finance v rozvalu, zaseknuté automobilky. Předpoklady pro to, aby to zvládl, ale Fiala má.
