Článek
Mohlo by se zdát, že můžeme slavit. Jako Evropa i jako Česko. Vždyť se nakonec povedlo najít dohodu o sedmiletém evropském rozpočtu i o speciálním fondu pro restart evropské ekonomiky. Každý si navíc z Bruselu veze nějaký dárek, díky němuž bude moci svým voličům ukazovat, jak tvrdě za ně bojoval a co všechno po pětidenní tahanici vyjednal.
Můžeme to ostatně ukázat na českém příkladu. Média budou jistě plná toho, jak Česko získalo navíc 1,55 miliardy eur do kohezních fondů. Ale už jen málokdo dokáže zmapovat, o co jsme přišli. Hlavně tím, že se škrtalo v programech, které jsou pro Česko možná ještě důležitější než virtuální peníze do dálnic a železnic, které stejně nejsme schopni utratit, protože stavby neumíme naplánovat a povolit.
Nějaké peníze navíc si vydupal na summitu každý účastník. A nejvíce dva nejtvrdohlavější – Nizozemsko a Rakousko. A protože nebylo přijatelné, aby se peníze pro jednoho byly na úkor někoho jiného, muselo se škrtat skrytěji. Největší propad zaznamenal „Fond spravedlivé tranzice“, do kterého místo navrhovaných 30 miliard eur nakonec přiteče jen třetina. No a co, řeknete si třeba proto, že si pod podivným názvem neumíte nic moc představit. Jenže právě tento fond vznikl kvůli snaze změnit evropskou energetiku a vyvázat ji ze závislosti na uhlí a fosilních palivech obecně.
Pro Česko jako průmyslovou zemi jde přitom o velmi důležité téma. Zejména pokud nevěříte ve schopnost vlády včas a za rozumné peníze postavit nové jaderné zdroje. Pokud se měl český premiér za něco bít, tak to jsou právě peníze na modernizaci evropské ekonomiky – ta česká by na tom vydělala dvojnásobně. Nejen penězi na vlastní modernizaci, ale i jako dodavatel moderních průmyslových celků do jiných zemí.
Druhou položkou rozpočtu, které premiéři brutálně pustili žilou, jsou peníze na vědu a výzkum. Vláda tvrdí, že chceme být „country for the future“, ale nijak nebojuje o to, abychom potřebnou vědeckovýzkumnou práci měli z čeho financovat. A nedělejme si iluze, že to vyřeší český národní rozpočet – smysluplná vědecká práce se dnes dělá na nadnárodní úrovni, a cílem vlády proto má být schopnost českých vědců se do takových týmů zapojovat. Nikoliv vyprávět občanům pohádky o tom, jak sami dokážeme vyvinout vakcínu proti koronaviru.
Dobrou zprávou je naopak shoda na tom, že 30 procent evropských peněz půjde na zelené investice, jimž se český premiér často vysmívá. Zlepšení stavu ovzduší a méně emisí, zadržování vody v krajině, chytře vymyšlené obnovitelné zdroje energie, reforma zemědělství – to všechno je pro občany Česka velmi důležité. A stejně jako u modernizace evropského průmyslu i tady mohou Češi výrazně vydělat i na tom, že řadu potřebných technologií dodají i do dalších evropských zemí.
Tohle je totiž velké kouzlo spojené Evropy – když jste dobří, nemáte deset milionů zákazníků, ale půl miliardy. A také na trhy mimo Evropu se dostanete za mnohem lepších podmínek, než by kdy vyjednala jakákoli česká vláda.
Jeden kompromis, učiněný dnes nad ránem, ale bude celou Evropu ještě hodně bolet. V zájmu dohody unavení účastníci summitu kývli na mnohem měkčí formulaci o vládě práva. Podle původního návrhu by země, která by omezovala například nezávislost soudů, o peníze ze společného evropského rozpočtu zkrátka přišla. Nová formulace už ale mluví o dodržování zásad právního státu pouze ve spojitosti s nesprávným nakládáním s evropskými penězi. Holandský premiér Mark Rutte a rakouský kancléř Sebastian Kurz, kteří měli původně ochrany právního státu plná ústa, tak vlastně vzkazují: doma si dělejte, co chcete, pokud nebudete příliš okatě zneužívat evropské fondy.
Je to smutný závěr, ale možná je dobře, že už s jistotou víme, že liberální demokracii a právní stát si musíme hájit sami. Evropa nám pomůže s modernizací a rozvojem ekonomiky. Za hodnoty ale musíme bojovat vlastními silami.
