Článek
Tyto řádky píšu jako zaměstnanec při pobytu v kanceláři. Právě jsem se vrátil z pražských ulic, venku je příjemný jarní den.
Roušku mám spuštěnou v pohotovostní poloze, ne na ústech. Předpisově. Je to možné, protože nablízku se zrovna nikdo další nevyskytuje.
Venku se v roušce paří skoro všichni chodci kromě těch, kteří zrovna kouří nebo telefonují. Funí předpisově. Protože ministerstvo zdravotnictví „všem osobám zakazuje pohyb a pobyt (možná by stačilo napsat „bytí“, ale s panem Vojtěchem se na filozofickém semináři přít nebudu, pozn. aut.) na všech místech mimo bydliště bez ochranných prostředků dýchacích cest…“
A pak následují vyjmenované výjimky, mezi něž pod písmenem m) od úterý pronikl také „zaměstnanec při pobytu v kanceláři jako na svém pracovišti, pracuje-li ve vzdálenosti nejméně 2 metry od jiné osoby“.
Neboli. V kanceláři, v uzavřeném prostoru, kde můžete s kolegy a kolegyněmi, ale i náhodně příchozími osobami trávit klidně 8 hodin denně, stačí vnímavý sociální odstup.
Venku na čerstvém vzduchu, kde se sice můžete, ale také vůbec nemusíte – a to bývá spíš pravděpodobnější – k někomu přiblížit na méně než dva metry, platí povinná rouška na tváři. A nikdo se s vámi nebaví, jestli je žádoucí, nebo zjevně zbytečná. Prostor pro vlastní úsudek tu úředně není. Viz mimořádné opatření číslo jednací MZDR 15757/2020-16/MIN/KAN.
Někdo to řeší zdravým rozumem, a když není člověk v dohledu, což je i ve městech běžné, roušku stahuje. Na druhou stranu, například osamělí, leč poctivě orouškovaní joggeři jsou i v Praze pořád častým úkazem. Zatím posledního jsem viděl před půl hodinou.
V kanceláři lze i bez roušky, venku povinně s rouškou. Přitom je evidentní, že budou vznikat situace, kdy je riziko nastavené přesně obráceně.
Co z toho vyplývá? Ministerstvo jinými slovy říká, že rozhodující je odstup a vzájemná ohleduplnost lidí, ne kus látky na tváři. Jinak by najednou nemohlo v jednom druhu uzavřených místností roušky odpustit.
Mělo by je co nejdříve zrušit jako povinné i na veřejnosti, v otevřených venkovních prostorech. Jak to už delší dobu doporučuje lékařka Miroslava Skovajsová: „Je zapotřebí, aby lidé vyrazili ven, dýchali na plné plíce, začali se normálně pohybovat, a ne aby přefukovali roušky.“
Rouškové nařízení platí zatím do 25. května. Vzpomínky na udání na neorouškované, leč nikoho neohrožující lidi, která ještě nedávno zaměstnávala policii, působí den ode dne absurdněji.
Jako sociologický úkaz to bylo zajímavé, ale už přichází čas na rouškovou křeč zapomenout. A mimo problematické situace typu rušné MHD se spolehnout na odborná doporučení a v první řadě na úsudek informovaných a samostatně myslících jedinců. Kdyby něco, tak roušek má většina z nás našitých habaděj.
