Komentář: Poslední zbraň proti viru? Klauniáda!

Posměšků a obvinění z nelogičnosti si vláda za svá koronavirová opatření vysloužila nespočet. Mnohdy právem, mnohdy byly vtípky a výkřiky spíše – zcela pochopitelným – projevem zoufalství postižených podnikatelských a jiných skupin. S přimhouřením obou očí a s ušima namířenýma více k epidemiologům a statistikům a méně k zástupcům těžce zkoušených branží však obvykle bylo možné alespoň zčásti pochopit, co má vláda tím kterým opatřením v úmyslu, jakkoli úroveň vysvětlování byla obvykle prachmizerná.

To ovšem platilo do chvíle, než jsme slavně přeřadili ze čtvrtého krizového stupně na třetí. Tady se to vládě vymklo z rukou definitivně.

Základní vlastností každého pravidla, které má být k něčemu dobré, musí být jednoduchost, srozumitelnost a ideálně také vymahatelnost, nebo alespoň precizní vysvětlení, proč je nutné či dobré pravidlo dodržovat. Otevření restaurací v obchodních centrech je z tohoto pohledu průšvih, jehož dosah není v tuto chvíli možné dohlédnout. Ale může být velký.

„Prodej z provozovny stravovacích služeb umístěné v rámci nákupního centra je možný pouze přes výdejní okénko nebo jako jídlo s sebou,“ píše se ve vládním usnesení, jímž se Česko oficiálně přesunulo do třetího stupně epidemického rizika podle systému PES. Připomeňme si, že nudné a těžko čitelné usnesení vlády je – na rozdíl od barevné psí tabulky – právní dokument závazně diktující pravidla fungování země.

Citovaná věta je srozumitelná a jednoduchá, čili vše v pořádku. Celkem jasně říká, že vláda nechce, přesněji řečeno zakazuje, aby se v nákupních centrech vysedávalo u jídla. To dlouhodobě víme, kavárny a restaurace se v obchodních centrech na jaře zavíraly jako první, během druhé vlny před jejich opětovným zavřením pamatujeme ještě legraci, kterou způsobil exministr Prymula, když se dožadoval alespoň vypnutí tamních wifi, aby se kolem fastfoodů nehromadili mladí lidé, jimž byla znemožněna školní docházka.

Zkrátka provoz restaurací a kaváren v obchodních centrech vláda považuje za rizikový a má k tomu zřejmě důvod a nějaká relevantní data. Je to ostatně v souladu s obecnou snahou maximálně zkrátit pobyt lidí v těchto objektech a znepříjemnit jim nákupní zážitek natolik, aby v galeriích konzumu trávili skutečně jen nezbytně nutnou dobu. Potud lze pořád hovořit aspoň o částečné pochopitelnosti vládních kroků. Stejným směrem šlo i milionkrát diskutované a kritizované zavření menších obchodů, zatímco velké supermarkety nabízející mnohdy stejné zboží zůstávaly otevřené.

Minimalizace možností pohybu po obchodní galerii zkrátka dávala smysl, jakkoli to z pohledu obchodníků vypadalo divně, nelogicky a nespravedlivě. Bohužel to nedokázali vysvětlit ani někteří členové vlády v čele s ministrem obrany Metnarem, který se v televizi dopustil zcela pitomého slavného výroku, že riziko přenosu viru je v malých obchodech vyšší než ve velkých.

Takže poté, co jsme tohle všechno statečně zkusili pochopit, nastalo ve čtvrtek velké překvapení. Navzdory citované větě z vládního usnesení ve velkých obchodních centrech otevřely restaurace. Jejich provozovatelé zjistili, že v podtabulce protiepidemického systému věnované obchodu a službám se píše o „omezení jídelních koutků pouze na výdejní okénko“. Upnuli se tedy k této formulaci a rozhodli se v zájmu vlastního byznysu, že mnohem důležitější než fakt, že nepochybně jsou „provozovnami stravovacích služeb umístěnými v rámci nákupního centra“, je fakt, že nejsou „jídelními koutky“.

I to by se dalo pochopit. Hlad po tržbách je zcela přirozený, uzávěra byla dlouhá a drahá a každá klička se může hodit. Co už ale pochopit nelze, je, že vláda na tuto hru přistoupila. Ministr skoro všeho Karel Havlíček prohlásil, že to je v pořádku: „Status restaurace je jasný, mají vlastní stolky a všechno. A food court je, kde se to mixuje.“ „Klaun, to je klaun!“ burácejí děti ve slavné povídce Š+G a při poslechu ministerského vysvětlování je těžké se ubránit podobné reakci. Vždyť ani o „statusu restaurace“, ani o stolech, židlích, ba ani samostatných vchodech se ve vládním usnesení nesoucím podpis samotného premiéra nic nepíše. Jen o „provozovnách stravovacích služeb umístěných v rámci obchodních center“, které mají zůstat zavřené jen s výdejním okénkem.

A ještě nepochopitelnější je, že Ministerstvo zdravotnictví zarazilo hlavu do písku a nesmyslnou Havlíčkovu interpretaci přejalo.

Tím se ovšem dostáváme do fáze, kdy realita zcela jednoznčaně popírá to, co je napsáno v závazném vládním usnesení a ministři to otevřeně schvalují. Vládní boj proti koronaviru se tím mění v absurdní klauniádu, v níž se ctihodní členové kabinetu snaží nedůstojně povlávat za právním kličkováním provozovatelů restaurací v nákupních centrech, protože už se prostě neodváží se jim otevřeně postavit a trvat na schváleném usnesení.

Je to zásadní signál, že vládní usnesení a koronavirová opatření nejsou zdí, kterou by dostatečně tvrdá hlava neprorazila. Jinými slovy je to vzkaz – když vás vláda zkusí zavřít, najděte si kličku, třeba v nedbalých formulacích tabulek PES, a nechte otevřeno. Když se budete tvářit dost suverénně, Havlíček vám to odkývá a Blatný se přidá.

Jestli už se kvůli covidu-19 nebudeme muset vracet do žádného lockdownu, snad se na tuhle trapnou epizodu do příštího průšvihu zapomene. Jestli si ale v dohledné době budeme muset projít nějakou třetí vlnou, tak tímto rosolovitým přístupem k vlastním pravidlům si vláda zadělala na strašlivé komplikace. Dodávat, že čísla napovídají spíše druhé variantě, je snad už skoro zbytečné.