Komentář: Poslanci Babiše kárají, komisaři brousí nůž

Když Evropský parlament schválil 19. června usnesení „o obnovení vyšetřování předsedy vlády České republiky v souvislosti se zneužitím finančních prostředků EU a potenciálními střety zájmů“, měl předseda české vlády vynikající příležitost koukat do země a šoupat nohama, případně se tvářit, že se prostě nic takového nestalo. Bohužel tuto šanci promarnil.

Pustil se do zcela zbytečného boje, který jemu v ničem nepomůže, zato zase jednou posílí v očích evropských partnerů obraz Česka jako země, kterou je třeba v EU strpět, ale do větších akcí nemá cenu se s ní pouštět.

Babiš nechal svou vicepremiérku Alenu Schillerovou v pondělí odřídit část schůze vlády, kde kabinet přijal narychlo spíchnutou rozhořčenou odpověď europoslancům. V ní se jasně píše, že premiér Babiš žádný střet zájmů nemá, a i kdyby náhodou měl, má ho dávno vyřešený podle české legislativy, která moudře umožňuje vrcholnému politikovi uklidit svůj majetek do vehiklů, které spravuje jeho manželka a jeho právník, čímž se přece zcela jasně eliminuje jakýkoli vliv na tyto firmy, a vůbec ať jdou europoslanci se svými rezolucemi a celým střetem zájmů do háje. Premiér se této části zasedání vlády neúčastnil, neboť se z ní vyloučil pro střet zájmů.

Až se v Evropském parlamentu dosmějí, budou muset uznat, že tato vládou formulovaná odpověď psaná jménem České republiky je pořád o něco lepší, než když se samotný premiér o europoslancích vyjadřuje jako o „vlastizrádcích“, „líných parazitech“, „zkorumpovaných parazitech“ a o parlamentu píše v komunikaci s voliči jako o „zbytečné evropské instituci, která nás stojí ročně 55 miliard“. Jak křečovitá, ale kultivovaná odpověď, tak Babišovo hulvátství jsou samozřejmě slyšet hluboko v evropských strukturách i na unijní politické scéně. Až si bude Babiš zase před fotografy hrdě třást rukama s evropskými státníky, ať se nediví, že stisky nebudou nijak srdečné.

Babišův přístup k Unii je vůbec fascinující. Často mu vadí, že na Česko tlačí nevolení úředníci z Evropské komise. Když jej ale kritizují v politickém stanovisku řádně, svobodně a demokraticky zvolení poslanci Evropského parlamentu, zase mu vadí, že dělají politiku, a najednou je i europarlament zbytečnou institucí. Tak co už má z té Unie zbýt? Sem tam „rodinné foto“ se státníky a pak už jen hromada dotací, z níž si urve nejvíc ten nejdravější?

Europoslanci i eurokomisaři musejí evropské peníze hlídat. O poslancích to platí zvlášť, protože třeba ti němečtí nebo nizozemští musejí každých pět let vysvětlovat doma voličům, co se děje s jejich daněmi, které plní evropské fondy a skrze ně odtékají do chudších zemí.

Tady nejde o to, že čeští europoslanci dělají Babišovi na evropské půdě zle. Samozřejmě se to také hodí, ale na tak masivní schválení (510 hlasy ze 705) přísné rezoluce o střetu zájmů by to ani zdaleka nestačilo.

Jde o to, že jedním z hlavních úkolů europarlamentu je kontrola evropských peněz. A poslanci ze států, které jsou k evropskému rozpočtu v pozici čistých plátců, nemohou sedět se založenýma rukama. Ne, když peníze jejich daňových poplatníků slouží k zachraňování soukromého byznysu jednoho evropského velkopodnikatele, který je navíc také premiér jedné chudší země.

Jasně, v europarlamentním usnesení je pár méně šťastných formulací, na nichž se čeští úředníci lepící dohromady Babišovu obhajobu rádi otočí. „Vítání“ obnoveného vyšetřování premiéra v kauze Čapí hnízdo je zbytečné a není těžké z něj obratem udělat „nepřijatelný nátlak“ na české úřady. Na Babišově neudržitelné pozici dvojjediného vládce nad dotacemi a špatně schovaným Agrofertem to ale nic nezmění.

Zatímco „líní paraziti“ z Evropského parlamentu českého premiéra jenom kárají v politickém prohlášení, „nevolení úředníci“ z Evropské komise brousí po katastrofálních auditech velmi reálný nůž, jímž Babišovy podniky definitivně odříznou od dotací. Čeští nevolení úředníci to srdnatě zdržují různými formalitami, ale o tom, že je Babiš po krk ve střetu zájmů, z nějž se musí nějak dostat ven, už nepochybuje vůbec nikdo. To je bohužel v danou chvíli hlavní charakteristika výchozí pozice České republiky v jakémkoli evropském jednání.