Komentář: Polská ruská ruleta. Revolver u hlavy má demokracie

Dva politici, mimochodem řadoví poslanci, ani ne čtyři dny před volbami ohlašují, že se volební místnosti neotevřou. Proč? Řeší tím rozkol ve své koalici, který v krajní možnosti mohl položit vládu. Na základě čeho se volby konat nebudou? No prostě nebudou! Zákon se napíše až později, pomůže i soud, který politici personálně ovládají. Národ si na chvíli oddechne, právní stránku věci neřeší, je jen rád, že se nemusí bát koronaviru na volebních lístcích.

Tohle není vymyšlená scéna z autoritářského režimu postsovětského typu. Je to politická realita téměř čtyřicetimilionového souseda Česka a člena Evropské unie – Polska. Tím prvním politikem je předseda vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosław Kaczyński, tím druhým šéf satelitní strany Dohoda Jarosław Gowin.

Jejich středeční dohoda má vyřešit dva měsíce trvající martyrium kolem prezidentských voleb naplánovaných na 10. května. Nikdo je totiž za celou dobu epidemie koronaviru nezrušil. Vláda nejdříve tvrdila, že je všechno v pořádku. Uzavírala sice stát a karanténa znemožnila normální život, ale volby i tak byly pořád v plánu. Zastavila se ale předvolební kampaň a v televizi byl vidět jen jeden kandidát: stávající prezident Andrzej Duda.

S nárůstem případů nákazy vládní trojkoalice znenadání v parlamentu prosadila korespondenční hlasování pro lidi starší 60 let a vyšachovala ze hry státní volební komisi. Jen o pár dní později, za porušení všech myslitelných legislativních lhůt, protlačila ve sněmovně všeobecné korespondenční volby pro všechny, které bude organizovat ministerstvo pro státní podniky.

To nakonec narazilo v Senátu kontrolovaném opozicí. Odpůrci národně-konzervativní vlády požadovali kvůli riziku rozšíření epidemie přesunutí voleb na podzim, o rok, či dokonce dva. Umožnit to mělo vyhlášení výjimečného stavu nebo stavu živelní pohromy, při kterých by se datum voleb automaticky posunulo.

Vláda ale trvala na svém. Začala tisknout volební sady a připravovat Polskou poštu na obří logistickou operaci. Všechno na základě zákona, který ještě nebyl přijat, a s ujištěním, že se termín 10. května stihne a všechno bude v pořádku. Senátoři nakonec po měsíci projednávání zákon vetovali. Kromě obav o zdraví lidí mu vytkli i další věci: velké riziko zneužití osobních údajů, nepřipravenost a otvírání dvířek k falšování výsledků.

Ani pět dní před volbami tak Polsko nevědělo, jak a kdy se bude vlastně volit. Celou situaci navíc komplikoval rozkol ve vládní koalici. Zmíněná satelitní strana Dohoda se postavila proti květnovému termínu voleb a hrozila, že bude o senátním vetu hlasovat s opozicí. Scénářů vývoje bylo nejméně deset, jeden šílenější než druhý. Ty nejsnazší a legální ale Kaczyński zavrhl a prosadil si svou.

Po pár napínavých týdnech tak přišla zmíněná středeční deklarace o tom, že volby sice oficiálně budou, ale hlasovat se nebude. Soud pak volby zneplatní a termín se stanoví znovu. Víc se zatím neví. Nejde přitom jen tak o něco. Polský prezident má větší pravomoci než ten český. Pokud by Kaczyńskému vetoval jeden ze zákonů, kterým si nejmocnější polský politik mění politický systém k obrazu svému, byla by to pro vládu konečná.

Mimochodem, oznámení o dohodě Kaczyńského s Gowinem přišlo jen pár minut poté, co se ve vládní televizi konala debata prezidentských kandidátů. Bylo to absurdní divadlo – nikdo z nich nejspíš nevěděl, co se ve stejnou chvíli ujednalo. Podivnost celých voleb podtrhla časomíra při projevech kandidátů, ve které přeskakovaly sekundy.

Organizace prezidentských voleb uprostřed epidemie koronaviru a rozsáhlých omezení normálního života – to by bylo velké sousto pro jakoukoliv zemi. Oprávněně vzbuzuje i pochybnosti, jak by si s takovým úkolem poradilo Česko. Tady ale důvody pro jakoukoliv shovívavost k našim sousedům na severovýchodě končí.

Za celých posledních pět let mě ohýbání a degradace pravidel a procesů právního státu v Polsku nevyděsily tolik, jako po depeši Polské tiskové agentury ve středu večer. Kdoví, jaké dveře a komu do budoucna otevře. Vývoj kolem voleb ale nekončí, kotrmelců ještě bude spousta.