Článek
Vyjdeme ze tmy tunelu a zůstaneme stát oslepeni sluncem. Na to, co bylo, budeme chtít rychle zapomenout.
Bavte se a radujte se, vzkázal obyvatelstvu v posledních dnech hned několikrát Boris Johnson. Británie po úspěchu očkování rozvolňuje a vrací se k normálu. Nebo možná nenormálu, protože na naléhání politiků, abychom se pořádně odvázali a rozšoupli, přece jen nejsme moc zvyklí.
Jakkoli se to teď nezdá, i v našem „best in covid“ Česku se dočkáme toho, že dojdeme na konec tunelu. Odhady se různí, ale když se sečte očkování a slunné, teplé počasí, mohli bychom prožít už celkem hezké léto. Můj osobní odhad je, že od konce června se nebudeme trápit s žádnými zásadními omezeními, snad s výjimkou velkých hromadných akcí.
A co pak? Plán minimálně části země je jasný – a už ho potvrdil i poslední průzkum předvolebních preferencí. Zvolit do čela země někoho jiného než Babiše, semknout se k obnově ekonomiky a poučit se z krize pro svou práci či byznys. Když se ploužíte dlouhým tunelem a upíráte oči k malému vzdálenému světlu na jeho konci, zdá se to jasné a srozumitelné.
Jenže lidská hlava funguje jinak. Jakmile opravdu vyjdeme z tunelu ven, zůstaneme stát oslepeni sluncem. Zapomeneme na všechno, co jsme si v myšlenkách sumírovali předtím. Budeme to dokonce chtít zapomenout co nejrychleji a pokud možno hned.
Bude to naše hlava, kdo udělá za covidem tlustou čáru. Jakkoli se nám to teď zdá nepravděpodobné, až bude po všem, přestane být důležité, co se dělo v krizi. Jakkoli Babiš a Hamáček se svými company boys prokázali totální neschopnost, pro průměrného voliče to nebude důležité.
Poučení pro politiky zní, že lídrem pro postcovidovou dobu nebude ten, který se bude ohlížet dozadu, ale který nabídne to nejlákavější a nejzajímavější před námi. Pro Babiše je to dobrá zpráva v tom, že jeho selhání včetně dlouhého seznamu zbytečně zemřelých nejsou z tohoto pohledu až tak důležitá. Pro jeho soupeře je to varování, že nestačí být antiBabiš ani anticovid.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Dvě minuty můžete poslouchat i v Apple Podcasts, Spotify a dalších podcastových aplikacích.
Stejná lekce v tomhle platí pro byznys. Díváme se teď s dojetím na ty podnikatele, kteří v propoceném triku a s jazykem na vestě dokázali vzdorovat nepřízni osudu. Všechny ty restauratéry, kteří dřou u okének a doplácející na své podniky ze svého. Ale jakmile vyjdeme z tunelu, nebude se to počítat, věřte mi.
Vítězi budou ti, kteří nabídnou to nejlepší pro nové časy. Nikdo z nás ve skutečnosti nebude chtít splácet hrdinné činy z covidu, jakkoli si to možná teď myslíme. Budeme se chtít objímat, trávit čas spolu, vynahradit si ztracený rok a půl. Žít naplno, jak se říká, jakkoli je to klišé. Kdo přijde s nejlepším byznys plánem pro tohle, ten vyhraje. A kdo v politice přijde s nejlepším programem pro zasloužené orgie bezstarostnosti, ten bude řídit zemi.
Minimálně několik let nebudeme chtít slyšet o tom, jak jsme se zadlužili, co všechno je třeba napravit a jak z toho ven. Krása volného trhu je částečně v tom, že ekonomice program „Chci všechno a pokud možno hned“ ve skutečnosti pomůže.
Opravdu si myslím, že nás čekají roaring twenties neboli řvoucí dvacátá léta, jak v úterním vydání psal The Washington Post. Repete stejné éry z předešlého století možná nebude trvat celou dekádu, přece jen žijeme v době uvědomění a politické korektnosti. A doufejme, že i proto neskončí roaring twenties tak tragicky jako ve 20. století.
Ale pro tento rok a pro letní moment, kdy oslněni budoucností vyjdeme z tunelu, platí to, že vyhrají lidé naladění na tuhle notu. Politici, kteří nám řeknou, že se máme bavit a radovat. A byznysmeni, kteří nám to umožní a nechají si za to zaplatit. Takhle jednoduché to bude.
