Článek
Možná jste si toho také všimli. Ke znovuotevírání škol se v minulých dnech vyjadřoval každý, kdo dokáže vyjmenovat aspoň polovinu abecedy. Posledním módním trendem v této oblasti jsou petice desítek tisíc rodičů požadujích, aby školy zůstaly zavřené, případně za to, aby se otevřely. Vox populi v celé své síle. Tomio Okamura už pravděpodobně rozepisuje návrh na přímou volbu učitelů, když vidí ten nově nalezený široký zájem o školství.
Jak se tak k téhle otázce vyjadřoval každý – hnán samozřejmě vlastními zájmy rodičovsky-praktickými, nebo zdravotně-racionálními – v debatě poněkud scházel hlas ministra školství. Až do úterý.
Shrňme, co zaznělo. Školy se budou otevírat postupně. Začne to malými konzultacemi na vysokých školách. Na začátku května se do škol mohou vrátit studenti posledních ročníků, aby se připravovali na maturity a jiné zkoušky. Také se zavede prezenční výuka při dětských domovech. Na konci května se mají v omezené míře otevřít první stupně základních škol. Kdo dítě do školy nebude chtít poslat, nemusí. V červnu bude možné realizovat praktickou odbornou výuku a bude možné skládat maturity a přijímací zkoušky. Všechno ostatní nastane nejspíš až v září.
Hlavní dobrou zprávou je, že konečně všichni – žáci, rodiče i učitelé – vědí, co má zhruba kdy přijít. Sice jen pravděpodobně a přibližně, ale i to je pořád o moc lepší než často protichůdné mediální halekání těch, kteří o školství v této ani v žádné z nekonečných paralelních realit nerozhodují.
Sluší se také říct, že celý návrh je nejen lepší než tápání v mlhách, ale je i velmi racionální. Na sociálních sítích se začaly šířit spekulace, že jediným důvodem upřednostnění prvního stupně před druhým je snaha státu přestat masově vyplácet ošetřovné. To je nesmysl. Dítě přibližně do 12 let věku potřebuje mnohem více pozornosti a mnohem preciznější plán výuky, zvláště v logických matematických operacích a v osvojování jazyka. O potřebě socializace nemluvě. Jinými slovy pokud se mají postupně vybírat skupiny, u nichž je třeba nastartovat výuku, pak první stupeň základních škol je jasnou volbou na začátek.
Vhodné je spěchat i s obnovením výuky při dětských domovech, což může potvrdit asi každý vychovatel. Je dobře, že se na ně nezapomnělo, i když marketingově jde spíše o nudnou záležitost.
Jenže v plánu se skrývá také jedno ale.
Postupné otevírání škol a snaha o návrat do starých kolejí je nepochybně racionální. Problém je, že je to až učebnicově racionální. Téměř jako by se ministerstvo zuby nehty snažilo dovést situaci nejpozději v září do stavu, kdy bude možné předstírat, že vlastně žádný koronavirus nikdy nebyl a všechno běží, jak má.
S vypětím všech sil zorganizujeme maturity a jednotné přijímačky. Jasně, budou v červnu a bude nejspíš tak osmdesát stupňů, ale proč ne. Hlavně nedopustit, aby byl tenhle ročník jiný než ostatní. Jedeme dál. Beze změny, bez kreativity. Snad s jednou světlou výjimkou – učitelé nebudou známkovat, ale hodnotit slovně. Není to moc a pravděpodobně to dlouho nevydrží. Ale je to aspoň drobná vlaštovka nesoucí závan „neučebnicového“ myšlení. Škoda, že je jedna.
České školství zkrátka hlásí: „Jedeme dál.“ V kultuře, ve zdravotnictví nebo v sociálních službách už probíhají nebo velmi brzy začnou probíhat zásadní debaty, co po koronaviru změnit a jak dál pokračovat. A že je v těchto branžích co měnit. Totéž ale platí o školství, kde se ale zjevně zuby nehty snažíme vrátit k tomu, co bylo.
Problém je, že koronavirus tu byl a je a minimálně jeho společenský otisk tu bude. A společnost už změnil a ještě změní. Je škoda, že školství na to bude reagovat pravděpodobně až zpětně. Možná je to vůči Ministerstvu školství až nespravedlivá kritika, ale ke komu jinému bychom se měli upínat?
Pokud bychom měli výkon ministerstva pěkně postaru oznámkovat jako ve škole, tak po formální stránce je plán a další výhled pro školství na trochu horší jedničku. A ten zbytek si úřad Roberta Plagy může opravit při nejbližším náhradním termínu.
