Článek
Zhruba takhle nějak by asi v oblíbené čtvrtníčkovsko-ivánkovské dikci vypadala nedělní historka z prvoligového utkání Jablonec–Bohemians (2:2):
Poslechni, vlez k nám včera do kabiny Pelta.
Jo? A co chtěl?
Nic.
A cos mu na to řek?
Ať vypadne.
Tak to jsi mu řek dobře.
Do zápisu o utkání popsal celou story jeho hlavní rozhodčí Tomáš Klíma těmito slovy: „Během poločasové přestávky přišel do kabiny rozhodčích pan Miroslav Pelta, načež jsem jej požádal, aby kabinu rozhodčích neprodleně opustil. Zdržel se cca 15 sekund. Před svým odchodem komentoval dosavadní vývoj utkání slovy: My hrajeme strašně, vy ale pískáte dobře. Omlouvám se za chování trenéra, domluvím mu. Držte se!“
Řeknete si, historka okresního formátu. Však se zase tolik nestalo. No jak se to vezme. Pokud ten příběh pochopíme jako další malilinkatý kousíček amorálního ledovce, co povyplul nad hladinu – zdánlivě dokonale ozářenou sluncem mravní čistoty – nejspíš neprohloupíme.
Tak zaprvé. Podle pravidel fotbalu nemá do kabiny rozhodčího bez jeho souhlasu přístup žádná osoba kromě delegáta utkání, vedoucích družstev a dopingového komisaře. Za dodržení těchto ustanovení zodpovídá hlavní pořadatel utkání.
Zadruhé: Miroslav Pelta samozřejmě moc dobře ví, že do kabiny rozhodčích jako majitel klubu prostě nemá co vstupovat.
Zatřetí: I kdyby věci skutečně proběhly přesně tak, jak je uvedeno v zápisu, i tak je Peltova návštěva v šatně rozhodčích pokusem o jejich ovlivňování. Ani tam nemusel rozhazovat kapříky či cokoli jiného, bohatě stačí, že se tam i s celou svou neopakovatelnou bodrostí osobně dostavil.
Začtvrté: Už se to samozřejmě nikdy nedozvíme, ale dost by mě zajímalo, jestli by se celý příběh objevil v zápisu o utkání, kdyby Peltu před kabinou rozhodčích náhodou nepotkal trenér hostí Luděk Klusáček. A kdyby se o tom nerozvyprávěl do televizních kamer a poté i na tiskové konferenci.
Já bych si skoro tipl, že neobjevil. Že by bylo ticho po pěšině. A že takových návštěv bude v průběhu ligové sezony víc. A teď nemluvím o Peltovi či Jablonci, mluvím obecně.
Jistěže nejsem zcela naivní. Nejen ve fotbale, ale prostě ve všem bývá realita obvykle poněkud jiná, obvykle o dost horší, než jak se navenek tváří. To je celkem normální. Ale přijde mi, že v českém profesionálním fotbale se to s tou bohorovností přinejmenším vůči šlendriánu dlouhodobě přehání. A to ještě používám slovo šlendrián jako eufemismus pro narušování integrity soutěží.
Že funkcionář leze do kabiny rozhodčích, není samozřejmě žádné novum. Když se opět obrátíme k životu a dílu „klasika žánru“ Ivana Horníka, nelze nevzpomenout na historky, jak to měl sofistikovaně vymyšlené kdysi na Žižkově. V zápise býval uveden jako vedoucí mužstva. A bývalo dost časté, že Viktorka o poločase střídala. To byla totiž pro Horníka příležitost, jak se o pauze dostat do kabiny sudích zcela legálním způsobem. Co tam pak kromě střídání případně řešil, to už ponechám vaší fantazii.
Není to tak dávno, co kamery instalované v kabině rozhodčích na stadionu Evžena Rošického odhalily, že tam při zápasech Vyšehradu býval pečený vařený sportovní ředitel tohoto klubu Roman Rogoz. Rozdával tam rozhodčím rady a povzbuzení typu „Zlomte vaz soupeři“. A po utkání pak rozdával i obálky, podle mínění policejních vyšetřovatelů patrně s úplatky. Více v tomto textu.
Jistě, řeknete si, jak na to mají řídící fotbalové orgány přijít a reagovat, když se jen výjimečně stane, že někdo něco nahlásí jako teď při historce s Peltou?
Svým způsobem je to validní argument. Problém je, že jak znám pokřivené prostředí českého fotbalu, bude teď vršovického trenéra Luďka Klusáčka vnímat jako potížistu, div ne práskače, který narušuje takový ten smrádeček prokleté šedé zóny, ve kterém si mnozí lebedí.
Není to zdaleka poprvé, kdy se Klusáček ozval. Na korupci v lize upozornil nahlas na valné hromadě fotbalové asociace už kdysi dávno, snad ještě za předsedy Chvalovského. Před pár měsíci se zase před kamerami podivil nad vadnými covidovými testy slávistů, které přepisovaly termínovou listinu ligy.
Někomu to může být po libosti, jinému ne. Já jsem za sebe přesvědčen, že kdyby bylo povícero takových Klusáčků, co nedrží hubu a krok, bylo by českému fotbalu lépe. Fotbal je takový, jak se chovají lidé uvnitř tohoto společenství. A ti se dělí na tři kategorie: na křiváky a na ty, co jsou zticha. A pak je tu kategorie Luďka Klusáčka.
Pelta, hlavní jablonecký pořadatel i klub teď asi dostanou nějaké pokuty a pojede se dál. Šéfa ligy Dušana Svobodu totiž jen tak něco nevykolejí.
K vyšetřované berbrovské aféře vám poskytne výklad, že se druhé ligy dotkla jen trochu, skoro vůbec. Pak si na Seznam Zprávách přečte článek o tom, jak si kdysi plzeňský ředitel Šádek přeobjednával u Romana Berbra rozhodčího a řeč se svezla i k jeho novým botám a plzeňskému fotbalovému bálu. Na to reagovali členové ligového výboru vedeného Svobodou tak rozverně, že po místopředsedovi Šádkovi chtěli, ať jim ukáže, jaké má zrovna na nohou lakýrky. A tím to skončilo.
Když si pak Dušan Svoboda přečetl opět v médiích o dalším členovi ligového výboru Tomáši Linhartovi, kterak podle odposlechů vedl značně podezřelé debaty s vyšetřovaným Rogozem, opět ho to nezneklidnilo.
„Něco jsem pro to udělal, to znamená čtyři hráči, co měli hrát, nebudou hrát, ze základu. A dva, co budou zítra hrát, vědí, která bije, ale víš, já, víc jsem to řešit nemohl, protože to by mě roz**dalo, jo? Takže tak to je,“ řekl Linhart Rogozovi. Více včetně kontextu zde.
Jeden by řekl, že je tu podezření na narušení integrity soutěží, když Chrudim možná cíleně nastoupila s oslabenou sestavou.
Pro Dušana Svobodu to však není důvod ani k tomu, aby se na to Tomáše Linharta zeptal.
Ta strategie je jasná. Tvářit se, že uvnitř profesionálního fotbalu je všechno v nejlepším pořádku. A že všechno zlo byl Berbr, tak ať si to vyřeší policie, nový šéf rozhodčích a Fotbalová asociace ČR.
Oproti tomu Ligová fotbalová asociace servíruje dokonalý produkt, kde je všechno tip ťop. Samozřejmě není. A to jsme se dosud bavili jen o záležitostech spojených s integritou soutěží. To už vůbec nemluvím o tom, že ligové týmy v několika případech vedou trenéři bez potřebné licence. Obchází se tohle, tamto, všelico. Prostě takový ten klasický český bordýlek.
Ohledně úplatků a manipulací se soutěžemi se třeba mnohem víc dozvíme u soudu s Romanem Berbrem a spol.
O tom, co dalšího funguje v lize nakřivo, třeba až si zase Luděk Klusáček příště něco nenechá pro sebe. Případně někdo, koho inspiruje. Pánové a dámy, nepřehlížejte ty věci donekonečna. Mluvte o nich nahlas i vy. A bude to ku prospěchu věci, ne že ne.
