Článek
Česko se stalo smutným světovým hrdinou podzimní vlny koronaviru. Traduje se o tom řada příběhů. Přicházím s dalším, který má oporu v datech. Překročení Rubikonu v něm představuje doporučení z poloviny září netestovat bezpříznakové děti a mladistvé. Ale nejdříve si telegraficky připomeňme příběhy již existující.
Hlavní roli ve většině z nich hraje neschopnost a nerozhodnost české vlády a jejího premiéra. Vláda nevyužila letní oddechový čas k dostatečnému navýšení kapacit trasování a testování. Do šuplíku si nepřipravila opatření pro případ, že by se situace vyvíjela podle pesimistického scénáře, takže s příchodem podzimu byla v jejich zavádění opakovaně o krok nebo dva pozadu.
Kabinet neměl kuráž veřejnosti sdělovat nepříjemné skutečnosti, zato uměle udržoval optimistickou náladu na palubě Titaniku až do krajských voleb. Znovuzavedení plošného nošení roušek bylo na pokyn premiéra odvoláno v týž den, kdy s ním jako s hotovou věcí na veřejnost přišel ministr zdravotnictví.
V dalších příbězích hraje roli laxnost české veřejnosti k dodržování restrikcí a také rozkladná bagatelizace problému několika lékařskými celebritami.
Současný smutný vývoj má i další důvod, který už ovšem s Českem nemá nic společného, a to pokračující nevyzpytatelnost v chování viru. Byť řádí již rok, dokázal si udržet spoustu tajemství. Jeho zákeřnost pramení hlavně z toho, že nákazu roznáší i lidé, kteří o ní ještě nevědí, nebo se o ní bez testu dokonce nedozvědí nikdy. Dostupné statistiky pak vědce a jejich modely matou, zatímco veřejnost a vlády spíše ukolébávají.
Ale tímhle vším se nevysvětluje, proč se zrovna Česko dostalo do čela ponurého světového pelotonu – nejdříve v počtech nově nakažených na sto tisíc obyvatel a záhy také v počtech zemřelých. Nový příběh, který vám předkládám, to možná vysvětluje.
Techtle Mechtle
Počáteční, ale ještě ne nutně klíčovou příčinou mohla být nešťastná párty v pražském nočním klubu s příznačným názvem Techtle Mechtle. Do té doby vypadala epidemická situace mezi mladými dobře, jak ukazuje graf.
Z velké akce o stovkách účastníků konané v noci z 10. na 11. července mladí lidé nákazu roznesli. Týden po akci se nákaza začala promítat do rostoucí intenzity nově nakažených mladých od 16 do 24 let. Na šíření se zřejmě podepsalo nejen ono zákeřné bezpříznakové šíření, ale asi i nedotahované trasování.
Nelze ale vyloučit, že by k tomuto vývoji došlo i bez akce v Techtle Mechtle. Každopádně je jisté, že intenzitu šíření nákazy mezi mladými se sice dařilo do konce prázdnin držet na uzdě, ale už tehdy byla vysoko nad populačním průměrem. Začátek školního roku – spojený nejen s otvíráním škol bez větších preventivních restrikcí – však zafungoval jako škrtnutí sirkou v prachárně.
Počty nově nakažených středoškoláků a osob vysokoškolského věku začaly hbitě růst. Mladší děti od 10 do 14 let je následovaly za dva týdny. Nákaza se ale i tehdy asi stále dala udržet na uzdě intenzivním trasováním a testováním mladých. Jenže právě tehdy už se nedostávalo kapacit. A tak někdo dostal nápad. A ten se zřejmě stal Česku osudným.
Překročení Rubikonu
Někoho muselo počátkem září napadnout, že by se kapacitám trasování a testování ulevilo, pokud by se bezpříznakové děti a mladiství neposílali na testy a omezilo se i jejich trasování. V pátek 11. září epidemická pracovní skupina Ministerstva zdravotnictví schválila doporučení Odborné společnosti praktických dětských lékařů ohledně managementu akutních onemocnění v průběhu pandemie covid-19 určené pro školy a rodiče. Součástí doporučení bylo neposílat bezpříznakové mladistvé na covidové testy a nehradit jim je.
Doporučení bylo sice koncipováno pro děti do 15 let, ale nebyla to striktní hranice. V pondělí 14. září vyvěsilo ministerstvo toto doporučení na webu. K tisícovkám pediatrů a praktických lékařů se přirozeně dostávalo postupně a naplno vstoupilo do praxe zhruba po týdnu. Jako kouzelným proutkem se raketový růst intenzity nově indikovaných nakažených mladých zastavil. A ještě v září dokonce začaly počty klesat, jak je vidět na grafu.
Tohle strčení hlavy do písku, které proběhlo shodou okolností dva týdny před krajskými volbami, přišlo mnohým lidem docela vhod. Ulevilo se nedostatkovým trasovacím a testovacím kapacitám, ulevilo se i praktickým lékařům. A agregátní statistiky najednou jako by naznačovaly, že vláda snad začíná mít situaci pod kontrolou i bez velkých restrikcí.
Intenzitu šíření nákazy podle věkových skupin vládou sdílené statistiky z neznámých důvodů bohužel nesledují, takže si toho skoro nikdo nevšímal a na záhadu se neptal.
Nedostatečně testovaná nákaza mezi mladými však během druhé poloviny září probublala do střední věkové generace jejich rodičů a pštrosí ráj na zemi skončil. Růst intenzity nově nakažených osob středního věku od 25 do 64 let nasadil od října k raketovému růstu. Ten pokračoval celý měsíc, intenzitou výrazně překonal nadále nedostatečně testované mladé a Česko vytáhl do čela světového pelotonu průšvihářů.
Uzavření škol v polovině října moc nepomohlo, protože trasovací a testovací kapacity již byly dávno a dalece přečerpány a mladí se nestýkají zdaleka jen ve školách.
Pokud je tento můj příběh pravdivý, plyne z něj dvojí poučení.
První: pokud je dnes mezi dětmi a mladými virová nálož zcela neznámého rozsahu a pokud pro jejich efektivní trasování a testování včetně těch bezpříznakových nejsou zajištěny dostatečné kapacity, je otevření škol v tuto chvíli příliš nebezpečným experimentem.
Druhé: hlasy doporučující testovat pouze osoby s příznaky nemoci se objevují od jara a nejde jim zdaleka jen o mladé. Je čas tento přístup konečně uložit hluboko k ledu.
