Článek
Martin Půta teď rozesílá vzdušné, rozesmáté polibky obecenstvu všech celostátních médií. Úsměv se mu brzy ještě roztáhne. A sice po říjnových krajských volbách, do nichž bude koneckonců v pátek oficiálně vyslán coby lídr Starostů. Osvobozující rozsudek nad libereckým hejtmanem pravděpodobně přinese Starostům na severu Čech fenomenální triumf. Půtova zdejší popularita byla již před verdiktem až iracionální. Nyní ještě nabobtná.
Oč svá smělá tvrzení opírám? Před čtyřmi roky měli protivníci Starostů ostře nabito. Hejtman Půta, seriózně viněný z braní úplatků, v odposleších mluvící sprostě, to byl snadný terč. Program opozice byl jasný: AntiPůta! Dopadlo to následovně: Liberecký kraj se stal unikátem mezi všemi regiony. Nezvítězila tady totiž žádná celostátní strana, nýbrž, ano, Starostové pro Liberecký kraj. Získali lehce přes 32 procent hlasů. Hejtman, obviněný z korupce, dostal suverénně nejvíc preferenčních hlasů. ANO, druhé v pořadí, se muselo spokojit s polovinou – 17 procenty.
Za minulá čtyři léta se navíc leccos změnilo.
Změna pro Liberecký kraj, která byla tehdy vedle Babišovců brána za hlavního – a po ideové stránce jediného – soupeře Starostů, v podstatě vyklidila pole. Lídra Změny Jana Korytáře opustili jeho nejbližší. Ve své zvláštně nesympatické zaťatosti zůstal osamocený. Půta mezitím trávil snad všechny víkendy na venkově otevíráním hasičských zbrojnic, dětských hřišť a ochutnáváním nových lokálních piv. Vše pečlivě nafoceno, natočeno, nasdíleno s voličstvem na sociálních sítích i na tiskovkách. Nepřetržitá kampaň. Kraji se navíc dařilo ekonomicky, bohatl.
V nynější koronavirové krizi se Půta nedopustil chyb. Nenechal se vláčet emocemi. Liberecký kraj navíc shodou okolností vyšel z koronavirového soužení jako jeden z těch nejméně zdevastovaných, minimálně co do počtu mrtvých. Řeč už byla o Půtově neúnavném tažení periferií. Ze zákulisí ovšem ovládá a diriguje i dění přímo v krajském Liberci, kde jsou u moci rovněž Starostové.
Od roku 2010, kdy si ještě jako starosta pohraničního Hrádku nad Nisou poctivě odpracoval povodně (a jeho sdružení „Hrádek potřebuje změny!“ dostalo posléze ve volbách většinových 60 procent), urazil velký kus cesty. Skvěle to umí s médii. Dokonale si osvojil umění nelítostných zákulisních mocenských her. V politice jde tvrdě za svým, aniž by ovšem navenek ztratil uličnický kukuč a rozpustilou image kluka z plakátu.
A tento týden po více než pěti letech, kdy byl obviněný, vyhrál soud. Vyrazil soupeřům z rukou nejsilnější argument. Už není sprostým podezřelým.
Příliš se nespletu, odvážím-li se následující prognózy. V říjnu dostanou Starostové v Libereckém kraji pětačtyřicet procent. Jinde dominantní ANO bude na severu Čech zase jen uctivě přihlížet a věřit, že se mu znovu dostane pozvání do koalice.
Není ostatně náhoda, když Andrej Babiš opakovaně říká, že by se mu liberecký hejtman líbil coby člen jeho kabinetu.
Čemuž se Půta blahosklonně culí. Je pořád ještě mladý. A není politický sebevrah. Počká si, až skutečně bude líp.
A pak, v postbabišovské éře, zkusí vyrazit k politickým metám nejvyšším.
