Článek
Tiskovou konferenci, která navázala na pětidílnou sérii Seznam Zpráv Ve stínu Slunečnice, zahájil přívětivým prohlášením, že se „Seznamu podařilo rozvířit celospolečenské téma péče o seniory a přimělo nás k zamyšlení nad dalším zlepšením preventivních a kontrolních mechanismů v zařízeních, která se těmito službami zabývají“.
Série reportáží o necitlivém a někdy urážlivém chování části personálu prvního oddělení ostravského domova Slunečnice ke klientům vyvolala ohlas nejen v Ostravě. Lidé se začali svěřovat se svými neblahými zkušenostmi z různých sociálních zařízeních a evidentně některé z nich směřovali i k ostravskému primátorovi.
Tomáš Macura proto oznámil sérii různých opatření, která magistrát spustil (do Slunečnice vysílá psychologa, s kterým mohou mluvit klienti i zaměstnanci, ohrožení syndromem vyhoření, externí firma ve Slunečnici provede průzkum spokojenosti…). Předložil veřejnosti informaci, že byl ukončen pracovní poměr s dvěma zaměstnankyněmi, jejichž „jména nejčastěji rezonují v reportážích“, tedy vrchní sestrou Hanou Krejčí a pečovatelkou Šárkou Šustkovou…
Tím personální opatření končí. Ředitel Radek Baran, muž, který se při osmiměsíčním natáčení Seznamu promlčel až do současné tristní situace a podával náměstkovi ostravského primátora mylné informace o tom, že žádné stížnosti o chování k personálu neřeší, zůstává ve funkci.
Nalomená důvěra veřejnosti k domovu má být nyní obnovována průzkumem od externí firmy a psychologem v domově. Ředitel Baran, působící ve Slunečnici už řadu let, nedokázal v domově uchránit klienty před zlovolným personálem (syndrom vyhoření padá vždy na hlavu managementu), nedokázal se postavit čelem k případům, na které byl upozorněn, nechával vrchní sestru a další personál na svých místech, i když – jak se svěřil naší reportérce maskované za dobrovolnici – jim rozdal výtky za porušování pracovních povinností, mluvil o svém personálu jako o „těžké sortě lidí“, s níž musí pracovat…
Selhal v tom základním, co se od ředitele instituce, kde má čtyři stovky klientů a 250 zaměstnanců, očekává: umí řešit problémy, umí se k nim postavit, umí si instituci obhájit. Radek Baran prokázal, že neumí nic z toho.
Primátor Macura z nějakého důvodu zavřel nad ředitelem oči. Sám na otázku, z čeho pramení jeho trvající důvěra v Radka Barana, odpověděl: „Vytýkám mu, že nekomunikoval, na druhou stranu mu nemohu vytknout, že by nekonal. Otázka jeho odvolání v tuto chvíli není ve hře, situace se může změnit.“
Takže ředitel s podmínkou…
Stejně tak se před veřejností znemožnil – opakovaně – náměstek ostravského primátora Pražák, který v reportáží neváhal, jako zástupce zřizovatele, šířit očividné nesmysly, které mu řekl ředitel, ale dokonce po odvysílání prvního dílu série veřejně lhal, že jde o pomstu bývalé pečovatelky, která zneužila klienty, a že žádné stížnosti na chování personálu se neřešily.
I náměstek dostal od svého primátora, koaličního partnera, jakési napomenutí za „špatné vystupování“, nicméně Tomáš Macura ocenil jeho odborné zkušenosti v oblasti sociálních věcí.
Pravdou je, že Baran i Pražák, straničtí bratři z KDU-ČSL, jsou ve svých pozicích dost dlouho (oba kolem dvaceti let) na to, aby i na jejich hlavy padala přímá zodpovědnost za to, co se v ostravském domově dělo.
Jak je vidět, ani jeden sám necítí, že by za svá selhání měl rezignovat sám. Ale proč bychom měli mít na ostravské činitele vlastně vyšší nároky, když se obecně ve společnosti a vysoké politice nějaké personální důsledky za prokázané skandály už dávno nenosí.
Bohužel.
