Komentář: Očkujeme na půl plynu, vláda nechce zrychlit

V dnes již proslaveném rozhovoru pro internetovou televizi XTV, kde si premiér pochvaloval, že jsme nejpromořenější národ na světě, zazněla z jeho úst také kritika ministra zdravotnictví. Konkrétně za to, že nedokáže reagovat na „lži“, které se objevují v médiích. Za příklad takové „lži“ označil premiér i jeden z textů na Seznam Zprávách, který se zabýval dynamikou českého očkování. Co přesně shledal premiér na článku lživého, jsme se nedozvěděli, důležité ale je, že ministr zdravotnictví na situaci v očkování zareagoval. Bohužel nešťastně.

Je pravda, že ve statistikách spotřebovaných vakcín, které do země přijdou, si Česko nestojí špatně. Tím se premiér rád chlubí. Děje se tak ale za vysokou cenu. Tou je otvírání systému pro mladší a mladší věkové skupiny, aniž by stát dokázal doočkovat alespoň ty nejstarší seniory, kteří o očkování mají evidentní zájem projevený tím, že se registrovali k očkování u svých praktických lékařů.

Skutečností je, že české očkování jede na půl plynu. Druhá půlka, kterou měli obstarat právě praktičtí lékaři, zůstává nevyužitá. A na vině není jenom nedostatek vakcín od firem AstraZeneca a Johnson & Johnson, ale také to, že stát nedokázal na tento nedostatek reagovat a zapojit (za zvýšeného logistického úsilí) praktické lékaře do očkování vakcínami od Pfizeru a Moderny.

Na tento problém zdaleka neupozorňují jenom média, ale především sami praktičtí lékaři. A někteří z nich, jak informovaly Seznam Zprávy, už ze zoufalství na očkování rezignovali. „Ještě minulý týden to bylo 500 ordinací, které nedostaly ani jednu vakcínu,“ řekl v podcastu Ptám se já místopředseda Mladých praktiků Vojtěch Mucha. Vzhledem k tomu, že ordinací praktiků ochotných pomoci s očkováním je přes 3600, je to poměrně tristní zpráva.

A stejně nevesele mluví i oficiální denní reporty Ministerstva zdravotnictví. Podle nich praktičtí lékaři aplikovali za posledních 14 dní asi 96 tisíc dávek vakcíny, v průměru tedy asi 6800 dávek denně. To je mimochodem o tisíc méně než v týdnu předcházejícím, takže ani trendy nevypadají dobře. Při 3617 zapojených prakticích to dnes vychází na 1,9 očkovací dávky na praktického lékaře a den. To opravdu není mnoho a zdaleka to neodpovídá roli druhého základního pilíře očkovací kampaně, kterou vláda praktikům ve své strategii přisoudila. Připomeňme, že u praktiků se mělo očkovat zhruba 50 tisíc lidí denně a mělo jít především o nejstarší seniory a chronické pacienty.

Na vakcínu dodnes čeká skoro 150 tisíc seniorů nad 70 let, z toho velká část právě v seznamech praktických lékařů. Ti všichni vakcínu chtějí a potřebují, ale z nějakého důvodu, který by stát měl respektovat, se nemohou dostat do očkovacích center. Přes všechny řeči o věkové prioritizaci a nutnosti očkovat rizikové skupiny dnes tečou vakcíny do zdravých padesátníků, zatímco 150 tisíc sedmdesátiletých a starších na vakcínu marně čeká.

To premiér Andrej Babiš nechce vidět a podobná upozornění označuje za „lži“. Sám ale při své jinak chvályhodné očkovací agitaci pracuje s poněkud cinklými daty. V apelativním twitterovém vláknu vyzýval občany různých věkových kategorií, aby se registrovali k očkování, a ukazoval jim, kolik jich ještě „chybí“:

Skoro to vypadá, jako by se „čekalo“ na posledních 13 procent nejstarších spoluobčanů, kteří dosud o očkování neprojevili zájem, zatímco zbylých 87 procent je zdárně naočkovaných. To ale právě není pravda. Ve skutečnosti je proočkovanost nejvyšší věkové kategorie 73 procent (alespoň jednou dávkou) a těch dalších 14 procent marně čeká na vakcínu, nejčastěji u svých praktiků, ačkoli se podle přání premiéra k očkování dávno přihlásili a zaregistrovali.

Ministr zdravotnictví Petr Arenberger na rozdíl od premiéra dokáže tento problém alespoň dohlédnout, ale jeho reakce je dost nešťastná. Místo aby intenzivně řešil centrální cestu, jak dostat k praktikům jakoukoli vakcínu a doočkovat nejstarší, hledá spíše výmluvy. Naposledy našel jednu, totiž že není vůbec jisté, koho praktici vakcínami, které se k nim náhodou dostanou, vlastně očkují. A podivoval se, že mnoho lidí, kteří dostanou vakcínu u praktika, nepatří do nejvyšších věkových skupin.

To je ale podpásový argument. Jako by ministr zapomněl, že očkování ohrožených chronicky nemocných pacientů, kteří věkem nepasují do „otevřených“ kategorií, nechal stát čistě na bedrech praktiků. I proto, že nedokázal vyladit centrální rezervační systém tak, aby si s mladšími chroniky poradil. A tak umožnil třeba 40letým cukrovkářům nebo dvacátníkům s cystickou fibrózou, aby se registrovali k očkování u praktických lékařů, protože jinak by se k vakcíně nedostali. Že pak tito pacienti snižují věkový průměr lidí naočkovaných praktiky, není zase tak překvapivé. A jestli za tím ministr hledá nějaké nekalé upřednostňování kamarádů před potřebnými, nepočíná si spravedlivě.

To, že může při očkování docházet k podvodům a předbíhání, víme od ledna. Ve Všeobecné fakultní nemocnici se nechal mimo pořadí naočkovat Zdeněk Pohlreich, na Bulovce si vakcínu vykřičel miliardář Pavel Sehnal, skandál na Státním zdravotním ústavu si vyžádal několik vysoko postavených hlav. Přesto se z těchto jednotlivých případů nestal důvod, proč do nemocničních vakcinačních center neposílat vakcíny. Když teď Arenberger s odkazem na nejasnosti drží vakcíny mimo ordinace praktických lékařů, vypadá to spíš na zástupný argument, který má zakrýt neschopnost nebo neochotu na tato místa vakcíny dostat.

Dokud se ale praktici naplno nezapojí, budou v českém očkování nebezpečné mezery. Fotit se u otevírání velkých očkovacích center je prima, ale vláda nesmí zapomínat, že očkovací systém od počátku postavila na dvě nohy. A když bude jedna naleštěná a svalnatá, zatímco ta druhá vyzáblá a atrofovaná, plné rychlosti v závodech s covidem nikdy nedosáhneme.