Článek
Pandemie koronaviru je sice „přírodní katastrofa a není to ničí vina“, když budeme citovat nedávný výrok náměstka ministra zdravotnictví, ale zdrcující závěr sepsaný jednou z ústavních institucí – nezávislým kontrolním úřadem – rozhodně nejde odbýt podobným mávnutím ruky.
Na to je to až příliš vážná věc, kdy se bavíme o nákupech v hodnotě 8,5 miliardy korun a zároveň o bezprostředním ohrožení lidských životů. Na téměř stovce stran jsou sepsány jednotlivé chyby a přešlapy, z nichž vyplývá, že celkově šlo o systémové a rozsáhlé pochybení.
Dnešní reakce premiéra Andreje Babiše, že „kontroloři objevili Ameriku“ a že „na pandemii nemohl být logicky nikdo připravený“, jsou jen důkazem naprostého nepochopení toho, kdo ve státě nese největší odpovědnost za to, že věci, které měly být připraveny už několik let, připraveny vůbec nebyly, a že zběsilé nákupy roušek a respirátorů po vypuknutí pandemie ve vládě organizovali dva nespolupracující ministři - zdravotnictví a vnitra.
Kontroloři se zaměřili na nákupy a dopravu ochranných a zdravotních pomůcek během prvních osmi měsíců loňského roku. Miliardy korun byly podle NKÚ vydány nehospodárně a netransparentně, byly za ně pořízeny z velké části zcela nekvalitní, navíc předražené pomůcky, které následně ohrožovaly zdravotníky a zaměstnance v sociálních službách.
Při čtení rozsáhlého kontrolního závěru se člověku vybavuje rok starý výrok vicepremiéra Hamáčka: „Já všechny ty nákupy určitě nejedu přesně podle pravidel, ale policejní prezident mi slíbil, že až mě budou zavírat, budou na mě hodní.“
Obžalobu ze selhání státu, kterou přinášejí výsledky kontroly NKÚ, máme před sebou. Teď je na řadě otázka policejního vyšetřování či stíhání konkrétních osob za obecné ohrožení či jiné trestné činy. Jak uvádí prezident kontrolního úřadu, police už se případem porušování pravidel a dalších selhání vlády zabývá.
„Orgány činné v trestním řízení postupují nezávisle na nás,“ říká Miloslav Kala. „Zodpovědnost za přípravu na potenciální ohrožení státu ale nese vláda, to je jednoznačné. Pak je ta zodpovědnost na mnoha nižších úrovních, zejména na jednotlivých ministrech a dále na velmi široké skupině lidí.“
Řekněme to na rovinu: Bavíme se o zodpovědnosti tehdejšího ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (ANO) a vicepremiéra a ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD).
Jednotlivá zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu do jisté míry potvrzují to, co investigativní novináři, včetně reportérů Seznam Zpráv, odkrývali v průběhu první vlny opakovaně. Stát si objednával ochranné pomůcky i u pochybných firem, platil jim přemrštěné částky a často za to dostával nekvalitní zboží.
Přesto jde tentokrát o jiný kalibr. Zjištění mají certifikát jasné autority, instituce, jejíž role je popsána přímo v Ústavě, konkrétně v hlavě páté, článku 97: „Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.“
Projděme si tedy zásadní selhání státu podle zjištění kontrolorů.
1. Nepřipraveni na krizi
„Ministerstvo zdravotnictví neplnilo úkoly vyplývající z pandemického plánu České republiky. Ani jednou od roku 2011 plán neaktualizovalo, přestože tak mělo činit každé dva roky. Plán také nepřizpůsobilo riziku infekčních onemocnění typu SARS, přestože mu to vláda v roce 2010 uložila.“ Tento závěr ukazuje na pochybení ministerstva už v dobách vlády Petra Nečase (do roku 2013, od roku 2014 pak vlády Bohuslava Sobotky a od konce roku 2017 Andreje Babiše).
Ministr Adam Vojtěch, který šéfoval resortu zdravotnictví už více než dva roky před vypuknutím pandemie, proslul výrokem z loňského ledna, že Česko je stavem svých zásob na krizi připraveno. NKÚ nyní přichází se zjištěním, že zásoby respirátorů tehdy „stačily jen pro 20 procent odborného personálu, a to po omezenou dobu v řádu hodin“.
Právě tato před veřejností předváděná blamáž ministra Vojtěcha, který dlouhodobě neplnil ani úkoly vyplývající z Analýzy hrozeb pro Českou republiku z roku 2016 (nově zde byla uváděna „hromadná nákaza osob“), zapříčinila následné chaotické nákupy čínských výrobků za přemrštěné ceny.
2. Miliardové nákupy bez pravidel
„Každé ministerstvo, zdravotnictví i vnitra, vytvořilo svůj tým centrálních nákupů. Nevýhodné podmínky ve smlouvách s dodavateli nebo přepravci, problémy s dopravou, distribucí zboží či jeho nedostatečnou kvalitou byly způsobeny mimo jiné tím, že oba týmy vzájemně nespolupracovaly,“ uvádí NKÚ.
„Ministerstva se dopustila chyb, které vyústily ve sjednání pro stát nevýhodných smluvních podmínek.“
Dodejme, že stát za tyto chaotické nákupy zaplatil 8,5 miliardy korun. Výjimkou nebylo, že nespolupracující týmy byly schopné za stejný typ respirátorů zaplatit od 46 korun po 776 korun za jediný kus.
3. Polovina respirátorů neuspěla v testech
„V řadě případů vzorky nesplnily sledované parametry pro danou kategorii ochranných pomůcek. NKÚ prověřil část protokolů o zkoušce testovaných vzorků, které se vztahovaly k objednávkám o objemu 28,3 milionu kusů v hodnotě přibližně 1,8 miliardy korun. Z tohoto prověřeného vzorku nevyhovělo 13,3 milionu kusů respirátorů.“
„Existuje riziko, že zejména příjemci z řad poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb obdrželi ochranné pomůcky, které nevyhověly v testování kvality, aniž by o tomto nedostatku věděli.“
„Ministerstva vnitra a zdravotnictví nedefinovala požadavky, které by zohledňovaly rozdílné velikostní potřeby uživatelů na evropském a asijském trhu.“
4. Podpora českých výrobců jen naoko
„V průběhu měsíců dubna a května 2020 probíhala pravidelná jednání meziresortní podskupiny pro nákup ochranných prostředků a podporu českých výrobců. Ministerstvo průmyslu a obchodu na tomto jednání představilo seznam českých výrobců, kteří měli být schopni pokrýt potřeby státu na období šesti týdnů.“
„Prvotní seznam cca 100 výrobců byl Ministerstvem průmyslu zúžen na cca 30 výrobců. Tento seznam obdrželo Ministerstvo vnitra a ihned zahájilo jednání s těmito výrobci. Výsledkem byl seznam pouhých sedmi možných dodavatelů, přičemž nabízené množství ochranných prostředků se pohybovalo na úrovni jednotek procent z potřebného množství.“
Kontrolní závěr NKÚ obsahuje spoustu dalších konkrétních pochybení a přešlapů, ale pro ilustraci je výše uvedený výběr dostačující. Nezávislí kontroloři vystavili vládě zdrcující účet za první vlnu koronaviru. Teď už víme, kdo co před rokem nezvládl a jakou cenu jsme za jeho chyby platili.
Přesto vládní politici zatím vůči zjištěním NKÚ zvolili obrannou strategii, jako by na ně útočila parlamentní opozice nebo jakýsi spolek nevděčných občanů. „Kdyby se ministerstvo řídilo striktně formalistickými postupy doporučovanými NKÚ, nebylo by s největší pravděpodobností schopné vyřešit v tak krátkém čase kritický nedostatek ochranných prostředků na začátku pandemie,“ reagoval například vicepremiér Hamáček.
Jeho zlehčování závěrů NKÚ není vůbec namístě. Nejen proto, že jsme za chyby vlády zaplatili až příliš velkou cenu, ale i proto, že kontroloři popsali naprosto jasně, co všechno vláda zanedbala už před pandemií (nesplněné úkoly Ministerstva zdravotnictví) a co nezvládala během nákupů (mimo jiné chyby plynoucí z nespolupracujících týmů ministrů vnitra a zdravotnictví).
Ukázka toho, jak mezi sebou na Twitteru bojovali zástupci vlády při „zvládání pandemie”.
Policejní vyšetřování, které už se rozjelo, nyní musí odpovědět na otázku, kdo konkrétně porušil zákony a jakých trestných činů se u toho případně dopustil.
Vláda Andreje Babiše bude muset - jak ukládá zákon o NKÚ - oznámit, jak s odhalenými chybami naloží - a hlavně - jak jim stát do budoucna zabrání.
Nedávno schválený velvyslanecký post ve Finsku pro exministra zdravotnictví Vojtěcha ukazuje, že vládní politici zatím byli připraveni spíš rozdávat trafiky za zásluhy než se pustit do nějaké sebereflexe, natož ve svém středu najít viníka příliš drahého selhání.
