Článek
Pohled na poslední předvolební průzkum agentury Kantar pro Českou televizi vyvolal zcela pochopitelně vlnu různých reakcí. Volební model ukazuje vedení koalice Pirátů a Starostů, a to nikoli o nějaké drobné spadající do kategorie statistické chyby, ale o parník zvíci dvanácti procentních bodů.
První důležité poučení, které je z podobných průzkumů nutné vyvodit, zní, že o výsledku říjnových voleb nevíme nic. Rozhodně o nic víc než po spatření průzkumu předchozího nebo kteréhokoli staršího. Při pohledu na čtyři roky staré průzkumy z předvolebního března 2017 se dokonce můžeme dopustit smělé úvahy, že volby patrně dopadnou úplně jinak, než ukazuje snímek momentální nálady české voličské obce.
Ničím jiným volební model není, což ovšem neznamená, že je bez významu. Naopak se z něj dá vyvodit několik prognóz a odhadů, v nichž se autor tohoto textu může zcela spektakulárně zmýlit.
Tak například víme, že o opozičních koalicích zatím nemáme dost dat z předvolebních průzkumů, aby bylo možné nějak kategoricky hodnotit jejich vyhlídky na společný úspěch. Ale z toho, co víme, celkem jasně vyplývá, že na čele půjde o řádově vyrovnaný volební boj. Potvrzuje se, že po dlouhých letech jsou na začátku politického pelotonu dva až tři soupeři, kteří silově patří do stejné ligy.
Také se zdá, že koalice pirátsko-starostenská je pro voliče o něco přitažlivější než spojení ODS, TOP 09 a lidovců pod názvem Spolu. Podle dat z průzkumů, která agreguje projekt Mandáty.cz, se ve všech šetřeních, v nichž se obě koalice dosud objevily, umístila dvojkoalice před trojkoalicí.
To znamená, že dosavadní volební modely přisuzují koalici Spolu stabilně třetí místo. To je pozice hluboko pod ambicemi, s nimiž „konzervativní“ spojenectví vznikalo a nepochybně to působí uvnitř jeho stranických struktur jisté pnutí. Projevem bude stále častější snaha výrazně se vymezit nejen proti vládnímu hnutí ANO, ale také proti koalici Pirátů a Starostů.
Pokud se bude dvojkoalice pravidelněji objevovat na čele průzkumů (zatím se to stalo jen dvakrát právě u Kantaru, jinde si ANO drží těsné vedení), nervozita v trojkoalici poroste a s ní i snaha vysvětlit nevoličům hnutí ANO, že si ze dvou opozičních koalic mají vybrat tu správnou. Na tom jistě není nic špatného, ale je dobré vědět, že to může mít dopady za termínem voleb.
Ve vypjaté volební kampani, z jejíchž emocí jsme ještě nic neviděli, může vzájemné pošťuchování mezi koalicemi vést až k výrokům a postojům, které významně zkomplikují, nebo rovnou znemožní povolební spolupráci obou spojenectví. Což by přinejmenším v podmínkách, které současné průzkumy naznačují, a při současném nastavení vztahů mezi Andrejem Babišem a Pražským hradem znamenalo pokračování vlády hnutí ANO těmi nebo oněmi prostředky.
Dalším místem, kde poroste nervozita, bude pražský Chodov, kde se nachází vedle centrály Agrofertu rovněž centrála hnutí ANO. Jak se to bude projevovat, naznačil Andrej Babiš svým nedávným a hojně medializovaným vystoupením ve vlastní aplikaci „Pojď do mě“. V ní dostal od jakéhosi (možná opravdu náhodného) uživatele velmi záludnou otázku, co by se stalo, kdyby volby vyhráli Piráti. Šéf a majitel hnutí ANO se politologicky zamyslel a předestřel tazateli odpověď: „No tak zaprvé budeme mít tady ty migranty, které oni by chtěli.“ A pokračoval vizí země zplundrované extrémní levicí, země se zhrouceným průmyslem a řízenou – považte! – z Evropského parlamentu.
No prostě katastrofa. Snad byl tazatel spokojen a až bude třeba příště přemýšlet o nákupu v Albertu, zeptá se na názor šéfa Teska.
Že Babiše Piráti znervózňují o něco víc než zbytek opozice, je zřetelné už delší dobu, dokonce ani imigrační kartu na ně premiér nevytahuje poprvé. Nicméně potřeba zdůraznit domnělou příchylnost k nelegální migraci slovy „za prvé“ celkem dobře ukazuje, v jakém duchu a v jakém stylu se velká část předvolební kampaně povede. Své naznačila i odpověď šéfa Pirátů Ivana Bartoše, v níž bylo jedním z argumentů Babišovo estébáctví.
Racionálně vzato by o hlavním tématu předvolební kampaně mělo být dávno rozhodnuto. Přízeň voličů si zaslouží ten, kdo předestře realistickou představu, jak dostat zemi z krize, do níž ji uvrhl koronavirus a způsob, jakým se s ním vláda potýkala. A to jak z krize ekonomické, tak společenské.
Taková představa by měla zahrnout i problémy, jež pandemie na chvíli zakryla, jako jsou neudržitelné důchody, nesmyslně nastavené daně a tikající demograficko-ekonomická bomba jménem zdravotnictví. Pomlčet by neměla ani o šrámech, které ve struktuře společnosti napáchal boj s pandemií, o důvěře ve stát a jeho instituce nebo o lepší systémové připravenosti země na nenadálé události.
Za starých politických časů se tomu říkávalo politický program, než moderní marketéři a s nimi část voličů – a s úlevou i řada politiků – dospěli k závěru, že jde o nadbytečný přežitek.
Naopak sdělení o tom, co všechno by bývaly opoziční strany udělaly lépe, kdyby bývaly nebyly opozičními stranami, nýbrž vládou, se mohou voličům docela rychle přejíst, pokud už se to nestalo. Stejně jako vysvětlování, co všechno udělal špatně Andrej Babiš.
Ale jak víme nejen z průzkumů voličských nálad, situace na politickém bojišti se mění každým okamžikem a pro racionalitu bude v kampani místa spíše méně než více. To ostatně platí o volebních kampaních obecně, ani se nemusejí konat v rozložené zemi uprostřed nezvládnuté krize.
Takže očekávejme hodně slov o estébáctví a extrémní levici a výrazně méně daňových návrhů a návodů, jak dostat české veřejné finance z pekelné skluzavky. Očekávejme mnoho zbrojení na dávno skončené bitvy a méně nápadů, jak se připravit na ty budoucí. Očekávejme nejrůznější rétorické figury, které nás budou přesvědčovat, že zatímco zruinované segmenty ekonomiky a tisíce mrtvých nejsou ničí vina, a to, že v srpnu bude možné jet na dovolenou, je zásluha vlády. Očekávejme rovněž oživení migrační karty a kdo ví, možná přijde pár dní před volbami i nějaké to nové lithium, když se to posledně tak osvědčilo.
Prostě očekávejme to nejhorší, co si pod pojmem „předvolební kampaň“ umíme představit. Stará moudrost praví, že pak můžeme být jedině příjemně překvapeni.
Ale spíš nebudeme.
