Komentář: Nový obchod s uměním. Na koho čeká první česká velká rána?

Před týdnem to bylo přesně 15 let, kdy Jack Dorsey poslal vůbec první tweet. Jeho text byl: „just setting up my twttr“. Bez velkého písmene na začátku a tečky na konci, takže to ani nebyla pořádná věta. Šlo opravdu o test, pro uživatele byla služba spuštěna o necelé čtyři měsíce později, v červenci 2006.

Nepíšu to proto, abych se dojímal nad tím, jak čas utíká. Ale ano, o rok a půl později jsem si svůj účet na Twitteru založil já a pak další stovky milionů lidí, až jsme se dostali k dnešnímu počtu asi 330 milionů aktivních uživatelů. „Zbytek je historie,“ jak se říká.

Píšu o tom proto, že s prvním tweetem se po 15 letech stalo něco možná stejně zajímavého, jako bylo jeho tehdejší odeslání. A může to být zase jeden z milníků nové počínající éry. Jack Dorsey totiž svůj první tweet prodal, a to za více než 50 Bitcoinů. V době aukce to v přepočtu zrovna dělalo asi 2,9 milionu dolarů, přibližně 64 milionů korun. Dorsey to oznámil v pondělí 22. března a peníze vzápětí poslal na dobročinné účely.

Zajímavá není samotná suma. Ani to, že někdo byl ochotný dát 2,9 milionu dolarů za první tweet. Nezajímavější je sám fakt, že vůbec něco jako tweet bylo možné nabídnout ke koupi a prodat. Neznamená to, že by dotyčný tweet teď zmizel z Twitteru a nový majitel si ho uložil do trezoru nebo na harddisk. Pořád je normálně k vidění:

Neznamená to ani, že my ostatní si nesmíme dotyčný tweet například zkopírovat nebo vytisknout.

Znamená to jediné: první Dorseyův tweet má teď nezpochybnitelného majitele, který své vlastnictví může doložit digitálním certifikátem. Vítejte ve světě NFT.

Jde o zkratku z anglického „non-fungible token“, což v překladu znamená „nenahraditelný“ nebo „unikátní“ žeton. Unikátní v tom smyslu, že u věcí, které jdou kopírovat (a v digitálním světě to může být prakticky cokoli), můžeme s pomocí tohoto žetonu označit jeden jediný originál. Pak už dává jistý smysl, aby se s ním obchodovalo a aby měl případně majitele.

Je to vlastně podobné jako s penězi. Deset dolarů jako suma je něco, co je zcela „nahraditelné“. Můžeme tuto sumu zaplatit v hotovosti, převést ji někam elektronicky nebo přepočítat na jinou likvidní ceninu. Ovšem desetidolarová bankovka se svým číslem a datem vydání je „nenahraditelná“. Existuje pouze jeden kus, a pokud je jich víc, tak ty další jsou padělky.

Technicky to s NFT funguje podobně jako s kryptoměnou. Technologie se jmenuje blockchain a zjednodušeně řečeno umožňuje vést databázi, sdílenou na internetu, která je v každém okamžiku aktuální a do níž můžou nová data zapisovat pouze uživatelé s příslušným oprávněním, tedy heslem. Tímto způsobem lze přiřadit například konkrétní bitcoiny jejich majitelům, platí to samozřejmě i pro jakékoli jiné kryptoměny. A teď i certifikáty NFT.

První tweet není zdaleka prvním ani nejdražším digitálním objektem, který se prostřednictvím NFT podařilo prodat. Nejdražším je v tuto chvíli digitální koláž devětatřicetiletého amerického grafika Mika Winkelmanna, známého spíše pod uměleckým jménem Beeple. Jeho dílo aukční síň Christies vydražila počátkem března za 69 milionů dolarů.

Do loňského října byl přitom nejdražším dílem, které Winkelmann prodal, grafický tisk za 100 dolarů. Pak ovšem začal ke svým digitálním výtvorům nabízet certifikáty NFT. A jen za prosinec jich prodal dohromady za zhruba 3,5 milionu dolarů. Docela hezké Vánoce, zvlášť v roce pandemie! No a březnová aukce z něj – dle tiskové zprávy Christies – udělala jednoho ze tří nejvíc ceněných žijících umělců.

První reakce lidí, kteří neměli tušení, že tento svět existuje, obvykle zní: „Panebože, to je přece šílenství. Tolik peněz zaplacených za NIC!“ Protože NFT přece je ve skutečnosti NIC – jen jakési formalizované, ale zcela symbolické potvrzení vlastnictví. Ale je to opravdu tak?

Pochopit vznikající trh s digitálními artefakty je stejně protiintuitivní jako pochopit existenci kryptoměny, tedy pro většinu lidí především Bitcoinu. Copak může mít nějaký kus počítačového kódu generovaný v rámci internetové sítě skutečnou hodnotu?

Jenže hodnotu de facto nemají ani skutečné peníze. Nenechme se oklamat pocitem, že představují nějakou hmatatelnou hodnotu. Snad kdysi dávno, kdy se jejich cena odvíjela od mincí vyrobených z drahých kovů. Nebo v pozdějších dobách, kdy se na bankovky psalo, že jsou „kryté zlatem“. Dnešní peníze ale nejsou ničím jiným než společenským kontraktem založeným na důvěře. To, že stále existují v jakési hmotné podobě (bankovky a mince), je zcela nepodstatné.

Když se od analogie s penězi vrátíme k obchodování s uměním, je třeba podotknout, že i tam je hodnota reálných artefaktů sporná. Cenu obrazu Mony Lisy neurčuje nic jiného než jeho výjimečnost daná okolnostmi. A i tato cena je založena na důvěře v to, že obraz Leonarda da Vinciho má nesmírnou, v podstatě nevyčíslitelnou hodnotu, pro potřebu pojistky stanovenou na 850 miliónů dolarů.

Monu Lisu vlastní francouzský stát. Ale nic z toho nemá. Obraz existuje v bezpočtu hmotných i digitálních kopií, které oku diváka nabízejí stejnou potěchu jako pohled na originál v Louvru. Vlastně prohlédnout si kopii je mnohem komfortnější, protože se nemusíte nikde mačkat a nikam chodit. A to odhlížíme od faktu, že vůbec není jisté, že ta věc na stěně v Louvru je skutečně to, co počátkem 16. století Leonardo namaloval.

To certifikát NFT dává jistotu mnohem větší, aspoň pro dohlednou dobu, v níž existují počítače a internet. Blockchain je dnes technologií, kterou ještě nikdo „neprolomil“ a jejíž bezpečnost není zpochybněna. Takže vlastně nastupuje stejný mechanismus, který prapůvodně nějak vyvěrá z naopak velmi lidské, byť stejně neuchopitelné touhy něco vlastnit. Z naší „shánčlivosti“ a sběratelského pudu, které například způsobily, že malé vroubkaté kousky papíru známé jako poštovní známky můžou mít hodnotu statisíců i milionů.

NFT jsou dnes módou a sexy věcí, takže najednou všichni zkoušejí, jestli to nebude fungovat. Nedozvíme se to hned. Možná jsou všechny ty milióny dolarů utracené za NFT vyhozené do vzduchu. A možná ti, kteří si NFT koupili, budou za pár měsíců nebo let majiteli několika bezcenných bitů informace uložených kdesi v digitálním vesmíru.

Ale totéž si spousta „racionálních“ a „přemýšlivých“ lidí říkala i při vzniku Bitcoinu. A mnozí si to nejspíš říkají stále. Ale to nic nemění na tom, že z kryptoměn se stal byznys, který má zcela reálnou sílu a hodnotu a nejenže mění konkrétní lidské životy, ale nedá se přehlédnout už ani v makroekonomické perspektivě.

Co si budeme povídat, i Facebook vznikl spíš jako studentská recese, maximálně projektík pro lidi nudící se na univerzitních kolejích. Prostě „dětská hračka“. A dnes je to jedna z nejvlivnějších firem světa. Vydělává investorům miliardy dolarů a zasahuje nejen do ekonomiky, ale i do politiky.

Stačí se podívat na server Nonfungible.com, který mapuje objemy peněz a velikost trhu v novém segmentu NFT, a možná vám bude připadat, že v souvislosti s ním je naopak dětskou hračkou celá pražská burza. Avšak ano, musíme brát v úvahu, že momentálně jde o vysoce módní věc, které dělají reklamu lidé jako Elon Musk.

V aukci na jednom ze serverů nabízejících digitální artefakty se čerstvě dražil screenshot s novinovým sloupkem od Kevina Rooseho v New York Times. Sloupek se jmenuje „Kupte si tento sloupek na Blockchainu!“. Ve středu odpoledne aukce začala na ceně lehce nad 800 dolary. Když jsem ve čtvrtek dopoledne tento text psal, byla už kolem 35 tisíc dolarů, a než ho na stůl dostal editor v redakci, aukce skončila ve čtvrtek odpoledne s neuvěřitelným výsledkem bezmála 575 tisíc dolarů. Ještě si zopakujme: ty peníze jsou za obrázek novinového sloupku.

Šílenství, samozřejmě. Na druhou stranu možná i šance pro tvůrce s nápady a hlavně energií zkoušet něco nového. Digitalizace do velké míry změnila ve světě umění a showbyznysu pravidla hry. A když ještě připočteme pandemii, pro mnohé tvůrce to znamená ztrátu příjmů, někdy i ohrožení existence.

Proč to nezkusit? V devadesátých letech se jako úspěšný prodavač svého „kreativního šílenství“ etabloval David Černý. Skvělými nápady a schopností dotáhnout realizaci si zajistil status jednoho z nejlépe placených výtvarníků. Jsem zvědavý, kdo z českých umělců udělá opravdu první „velkou ránu“ v digitálu.