Článek
V minulých letech bylo jedním z nelichotivých průvodních znaků vládnutí v České republice rozdělení zahraniční politiky hned na tři pilíře – Strakovu akademii, Černínský palác a Pražský hrad. Ne že by v jiných evropských zemích neexistovala třeba dvě centra diplomacie, ale český model s vysokou mírou koňského handlování o důležitých tématech a hlavně o velvyslaneckých postech přece jen vyčníval.
Ať už post ministra zahraničí obsadí po volbách kdokoli, očekávám výraznou změnu. Přinejmenším v tom, že „Strakovka“ a „Černín“ budou výrazně více ladit noty. Což by bylo velmi záhodno už třeba vzhledem k rychle se blížícímu českému předsednictví EU ve druhé polovině roku 2022. Podle toho, jak rychle dojde k sestavení kabinetu, může být pořádně ostrým zátěžovým testem nové české zahraniční politiky možná už zimní plynová krize v Evropě.
Koalice Spolu i Piráti se Starosty se dušovali, že nenabízejí jen program antiBabiš.
V zahraniční politice na některých fórech může ovšem antiBabiš spolehlivě stačit, ba dokonce to zřejmě bude pro Česko to úplně nejlepší. Až předpokládaný premiér Petr Fiala přijede na svůj první unijní summit, věta „Já nejsem Babiš“ přítomným v první fázi plně postačí a bude tím nejlepším entrée na evropské scéně. Právě tam chyběl už jen krůček k tomu, aby nás Evropská unie začala – právem – dávat do stejného šuplíku se současným směřováním Polska a Maďarska.
Němčina má pro babišovské vnímání Česka mezi evropskými partnery kouzelné, byť poněkud těžko vyslovitelné slovo Trittbrettfahrer. Osoba, v podstatě vykuk, který se veze a profituje ze společné cesty, aniž by se na pohonu mašiny podílel. V našem případě navíc osoba nesolidární a brblající.
Takový maďarský premiér Viktor Orbán, který přijel do Česka jako hlavní hostující hvězda volební kampaně, ztrácí v Andreji Babišovi důležitého spojence v regionu. Nový český ministerský předseda by měl být vůči Orbánovi mnohem kritičtější hlavně kvůli tomu, že vyznává jisté hodnoty. A ty s orbánovským světonázorem a orbánovským přisátím se k ruskému prsu prostě nejsou a nemohou být slučitelné.
Vzhledem k dost zásadní roztržce s Polskem kolem dolu Turów budou vazby ve Visegrádské skupině po českém vládním přepřahání podrobeny celkové zkoušce. Bylo by záhodno, aby Praha začala celou V4 brát s větším odstupem. Byla by ale zase škoda zahodit to dobré, co se za poslední roky bez ohledu na jména premiérů ve střední Evropě povedlo. Trefit tu správnou rovnováhu nebude jednoduché už vzhledem k tomu, jak byl Andrej Babiš s pány Orbánem a Morawieckým zadobře.
Profilování „nové“ zahraniční politiky samozřejmě výrazně napomůže osoba nového šéfa diplomacie. Kdyby se jím stal například Ondřej Kolář, starosta Prahy 6, autor přemístění sochy maršála Koněva do muzejního depozitáře, bylo by jasné, že s družbou s východními despociemi je veta. A to by tedy měla být, i kdyby se nový ministr nejmenoval Kolář.
Dá se důvodně předpokládat, že zahraničněpolitická agenda příštích měsíců a let bude mít silný ekonomický podtext. V této souvislosti možná stojí za zmínku, že velká většina poslanců obou protibabišovských koalic je, soudě podle jejich veřejných prohlášení, pro přijetí eura, což by naší orientaci a stanovení priorit taky mohlo docela pomoci.
Petr Fiala v prvním povolebním prohlášení mluvil o slušnosti. Pokud právě tu bude Česko svým zahraničním partnerům nabízet a současně ji začne požadovat, dá se na tom stavět. Dovede nás to rychle k tomu, že opustíme zemanovskou diplomacii všech azimutů.
