Článek
Kdo nesleduje detaily celého příběhu, toho ta zpráva, jak jsem zaznamenal, překvapila a zarazila: od soboty budou zase moci pražské centrum legálně brázdit takzvaná pivní kola.
Pivní atrakce je jedním z nejvýmluvnějších a obyvateli, kteří se s ní setkávají, nejproklínanějších symbolů disneylandizace kdysi tak magické Prahy. Pokleslá zábava nepřináší obyvatelům města ani fufník, jen vztek. Pohled na „vozítka“ s napájenými „turisty“, která překážejí dopravě, je pak jen pomyslnou pěnou na půllitru.
Skoro by člověk z posledních sil přivolával Václava Klause, aby beer biku zastoupil cestu, rozpřáhl paže a z plna hrdla zvolal: „Braňme normální svět!“
Jenže ze šlapadla by ozvěnou volebního programu zahučelo: „Nenecháme si diktovat, jak máme žít!“ A byli bychom tam, kde jsme, i s juniorem.
TOHLE ale opravdu normální svět není. Pivní kola jsou absurdním produktem konzumní kultury „umožňování“ a je jim potřeba udělat přítrž. Jinde (v Amsterdamu) se stalo. V Praze se zákaz něčeho takového jako obvykle jeví úkolem, vedle kterého působí stavba jaderné elektrárny jako piknik na Petříně.
Takže: magistrát před časem pivní kola ve středu města skutečně zakázal. Všichni kromě jejich majitelů a dodavatelů piva si oddechli. Mimo centrum se sice pivní kola místy objevují dál, ale jaksi se mělo za to, že celý příběh je na dobré cestě, než se začne v ulicích rejžovat na něčem jiném, stejně uhozeném.
Ale chyba lávky.
Výnos magistrátu soud na jaře zrušil a dočasný zákaz, který město zavedlo namísto něj, vyprší v sobotu. Podle soudu pivní kola nemohl zakazovat magistrát, protože ten má právo vydávat „dopravní opatření“ jen na silnicích první třídy (kde to, jak asi tušíte, turisty moc nebaví). Zákaz se týkal místních ulic, a tam ho správně měly vydat radnice městských částí. To se zatím nestalo.
Takže pivní showbyznys se žalobou uspěl. Jsme v Praze. Co by mělo být jednoduše neslušné, takže to ani nenastane, to je tady kšeft, který buď bují, nebo se o něj přetahují zástupy právníků. Takových příkladů jsou po městě hromady. Třeba letité problémy s tím, kde má nebo nemá viset nějaká reklamní plachta, případně blikat obrazovka.
Bagrování veřejného prostoru v metropoli jako by doprovázela slova amerického nobelisty Roberta Shillera: „Příliš morálky si člověk nemůže dovolit, jinak bude smeten nemilosrdnou silou kapitalismu.“
Když mravy můžeme úspěšně škrtnout, zbývá pokus o regulaci skrze džungli zákonů, nařízení a vyhlášek, respektive na konci dopravních značek. V pořádku, demokracie je vláda práva, jak připomínal legendární soudce Vojtěch Cepl. A když vláda zbodala koronavirová nařízení, také jí je justice omlátila o hlavu, a musela skládat reparát.
Takže pište zákazy, ve veřejném zájmu omezujte zpupnost a suďte se, vážení komunální politici. A hlavně hodně trpělivosti, milí občané.
