Článek
Bude se vybírat vlivný předseda vlivného antimonopolního úřadu. Vybírat se bude ve výběrovém řízení. Podmínky výběrového řízení a výběrovou komisi v pondělí 19. října schválila vláda. Až bude předseda/předsedkyně ve výběrovém řízení vybrán, jmenuje ho/ji na návrh vlády prezident republiky.
Slova jako výběrové řízení, notabene na úřad, který má bdít nad konkurencí, naznačují, že půjde o tuhý boj, ve kterém není nic předem rozhodnuto. Všechno je otevřené, ať zvítězí ten nejlepší z nejlepších, a budiž na šest let pasován!
Ve skutečnosti se konkurz od začátku rámuje jako fraška. Kdo se do něj přihlásí, až na jednoho obdrží status komparsu.
To bylo tak:
29. září Lidové noviny napsaly, že šéfem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže by měl být náměstek ministra vnitra Petr Mlsna. Prý ho prosazuje Hrad (a shoduje se na něm i vládní koalice). Týž den vydala ČTK zprávu „Opoziční strany možný nástup Mlsny na ÚOHS hodnotí kladně“.
10. října prezident v rozhovoru v MF Dnes řekl, že Mlsna je velice vhodný kandidát. „Kéž by takových bylo víc,“ dodal, čímž alespoň zachoval jakési soutěžní dekorum.
15. října se do Lán dostavil Petr Mlsna osobně a hlavě státu potvrdil, že má o místo zájem. „Výběrového řízení se zúčastním, pokud jej vláda vypíše,“ sdělil ČTK.
Kdo má zájem dělat křoví, může se samozřejmě přihlásit také. A asi by měl, jinak to bude vypadat blbě. Ale favorit je tak jasný, že sázkové kurzy ani nebudou vypsány. Tahle soutěž tedy nepůsobí jako úplně křišťálově kalá s účastníky na centimetr srovnanými na startovní čáře.
Nedá se tvrdit, že je to zásluhou či vinou samotného Petra Mlsny. Je klidně možné, že stav, v němž to vypadá, že má protekci, mu naopak vadí. S tím se ale už nedá nic dělat. Snad ledaže by prezident přijímal jednoho po druhém i všechny ostatní zájemce protestující, že podmínky soutěže o předsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže jsou nečestné a nesportovní. A že šlo o ulitý start.
Možnosti, jak to dopadne, jsou dvě.
Buď výběrová komise ve výběrovém řízení vybere Mlsnu – že by byl objektivně tou nejlepší volbou, je samozřejmě možné – a ten se za přitakání politických špiček ujme úřadu. Jeho zátěží bude renomé „hradního koně“ a zvěst, že výběrové řízení proběhlo jen na oko, protože bylo upečené předem a jinde. Nezávislost a odbornost bude muset dokázat tomu všemu navzdory.
Anebo v tendru vyhraje někdo jiný. Když se všichni vzpamatují z šoku a na Hrad/do Lán dorazí návrh na jmenování, přicházejí v úvahu další dvě alternativy.
V té první, lepší, budeme mít nového předsedu antimonopolního úřadu. Za té druhé uslyšíme, že prezident není automat na podpisy, že ústava mu nestanovuje žádné lhůty a vůbec, že byli a jsou vhodnější kandidáti. Významná instituce bude znejistěna, oslabena a její nový předseda bude muset dokázat nezávislost a odbornost tomu všemu navzdory.
Příběh se odehrává za zlé druhé covidové vlny, kterou se stát pokouší chytit za ocas. Ukazuje se, že zásadním problémem je důvěra lidí. Důvěra v instituce, důvěra v akce a výroky moci.
Lidé zhusta přestali věřit, že opatření jsou správná. V květnu čtyři pětiny uváděly, že Česko zvolilo optimální cestu, teď si to myslí už jen asi třetina, zjistil průzkum společnosti Ipsos. S tím souvisí i nižší „disciplína“ občanů ve věcech, jako jsou roušky, používání dezinfekce nebo vyhýbání se většímu počtu osob – i to vyšlo z průzkumu.
Co s tím má společného nábor šéfa antimonopolního úřadu? Právě tu důvěryhodnost. Někdo se „vybírá“ a zároveň se naznačuje, že už je víceméně „vybráno“. Takové postupy oslabují dojem, že stát s lidmi hraje na rovinu, nepředstírá a nezastírá a že jeho rozhodnutí nejsou cinknutá. Už jsme objevili, že speciálně v nouzovém stavu je důvěryhodnost k nezaplacení.
