Článek
Druhý muž hnutí ANO a pravá ruka premiéra Jaroslav Faltýnek o sobě sice neprohlašuje, že „není politik“, jak to rád vypráví Andrej Babiš, nicméně v případě šéfa poslaneckého klubu vládního hnutí by to vlastně (na rozdíl od už dávno čistokrevného politika AB) byla docela výstižná charakteristika.
Jestli Faltýnek někdy byl politikem ve smyslu člověka angažovaného ve veřejném dění, poháněného jakoukoliv ideologií či politickým směrem, přestal jím být kdysi hodně dávno. Už v době, kdy se v dresu ČSSD z pozice městského radního podílel na vládě v domovském Prostějově, byly jeho doménou úplně jiné tahy než ty skutečně politické.
Jeho hřištěm se záhy stalo zákulisí byznysu propojujícího veřejný a soukromý sektor, mocenské a personální rošády, splétání vztahové sítě s cílem z pozadí ovlivňovat, dosazovat, řídit, povolovat či zamítat, rozhodovat, velet.
Jít až na ostrou hranu mu nikdy nedělalo velké potíže. Jako když se v roce 2006 rozhodovalo o pronájmu vodovodního potrubí na Prostějovsku a prodeji části městských vodáren společnosti Moravská vodárenská z francouzské skupiny Veolia. Faltýnek tehdy seděl spolu s dalšími čtyřmi zastupiteli a radními v představenstvu vodáren, které transakci na valné hromadě prosadilo. O mnoho let později ji začaly na popud jednoho z akcionářů přezkoumávat soudy, což trvá dodnes.
Podle státního zástupce, který v procesu vystupuje, totiž byly podmínky pro obce a města krajně nevýhodné. Což se naopak nedá říct o roli Faltýnka, který v představenstvu městských vodáren a kanalizací seděl dalších 12 let, ovšem během té doby se mu podařil i kousek vskutku pozoruhodný - prošlapal si zároveň cestičku také do dozorčí rady Moravské vodárenské.
Obou postů, které jeho kritici ve městě označovali za takřka příkladný střet zájmů, se nakonec vzdal - oficiálně z časových důvodů - až pár měsíců před komunálními volbami v roce 2018, kdy jeho dvojrole znovu přitahovala negativní publicitu.
Faltýnkův vliv definitivně přerostl hranice rodného Prostějova po přestupu do vznikajícího hnutí ANO po boku jeho šéfa z Agrofertu. Moc pana JF „doma“ ale zároveň mohutně nabobtnala. Zřetelné to bylo třeba právě po volbách 2018, kdy Faltýnek nakázal svému zdejšímu „podřízenému“, tehdejšímu hejtmanovi Ladislavu Oklešťkovi, aby osobně dohlédl na koaliční vyjednávání ve všech větších městech v kraji, Olomoucí počínaje.
O koalicích se tak napříč krajem jednalo čistě v termínech, které stíhal objíždět Faltýnkův vrchní vyjednavač s jediným cílem: zajistit, aby mnohdy vítězné ANO nikde soupeři nevyšachovali z koalic. Protože každá radnice se jednou může hodit.
I další projevy Faltýnkova vlivu jsou v kraji znát často. Ať už jde o takřka bezbřehou dotační a zakázkovou vstřícnost radnic i kraje v rukou ANO k jeho prostějovskému sousedovi a příteli, sportovnímu bossovi Miroslavu Černoškovi, nebo třeba podobná otevřenost vůči státním Českým drahám, jež jsou dlouhodobě ve „sféře vlivu“ Faltýnka.
Což v praxi vypadá třeba tak, že když se předloni vybíral dopravce pro obsluhu regionálních tratí na dalších deset let, kraj hladce, rychle a hlavně bez velkého licitování přijal ceny navrhované ČD. Přitom v sousedním Zlínském kraji ve stejné době lidovecký hejtman Jiří Čunek dlouze ždímal ČD až na dřeň, vyjednal ceny o poznání nižší a některé tratě radši svěřil konkurenci.
V politickém i byznysovém zákulisí pak zaznívalo zejména jedno vysvětlení, proč dva sousední kraje vyjednávaly o stejné věci tak rozdílně: Jaroslav Faltýnek.
A tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Na dokreslení faktu, že Babišův nejbližší pobočník není a nejspíš ani nikdy nebyl vedený pohnutkami souvisejícími s politickými myšlenkami, či snad ideály a veřejným blahem, to však stačí. Stejně jako k pochopení, že Faltýnek je pragmatický zákulisní hráč a tvrdý vyjednavač v pozadí politického byznysu i byznysové politiky.
Jeho „diář“, do kterého nyní má prostřednictvím Seznam Zpráv příležitost nahlédnout i veřejnost, je toho cenným důkazem. A zároveň vskutku pozoruhodnou sondou do uvažování a praktik muže, jenž se po boku dravého miliardáře vydal čistit „české Palermo“ - přičemž na misi vyrazil příznačně z Prostějova, tedy města, jemuž se právě od dob, kdy se na jeho vedení přímo podílel, někdy přezdívá „hanácké Palermo“.
