Článek
Všichni upírají zraky k prezidentovi republiky a čekají, jak se po oznámení volebních výsledků zachová. Koho pověří jednáním o sestavení nové vlády. Dočkali jsme se zatím jen písemného prohlášení, že gratuluje zvoleným poslancům. A pak už následovaly kritické momenty transportu těžce nemocného muže do Ústřední vojenské nemocnice k „plánované“ hospitalizaci a dramatické, byť obecné, prohlášení jeho ošetřujícího lékaře.
Miloši Zemanovi přejeme uzdravení a dlouhá léta, nepřejeme ale jemu ani této republice, aby takto oslabený a vlivem vážné nemoci možná i dezorientovaný člověk byl tím, kdo určuje chod věcí příštích.
Kombinace jeho zdravotního stavu a mimořádné důležitosti jeho politických kroků musí být pro každého pozorovatele, respektive občana, voliče, nesnesitelná.
Co se stalo? A proč nás všechny musí zneklidňovat, co se bude dít dál?
Volby v sobotu dopadly jednoznačným výsledkem: Dvě předvolební koalice – Spolu a PirSTAN – deklarující snahu po zásadní změně v politice, získaly v součtu 108 křesel v dvousetčlenné Sněmovně a dohodly se, že vytvoří většinovou vládu s premiérem Petrem Fialou. Snad ještě nikdy předtím jsme v den sčítání výsledků voleb neslyšeli tak rychlý a jednoznačný závěr, pokud jde o další vývoj.
Andrej Babiš naopak o schopnost sestavit vládu a získat pro ni potřebnou většinu přišel. Zčásti tím, že voliči už do Sněmovny nepustili jeho dosavadní spojence – KSČM a ČSSD (a s Okamurovou SPD mu k většině pořád 9 hlasů schází). A zčásti tím, že jeho schopnost dohodnout se s kýmkoliv dalším na vládě se limitně blíží nule.
Přesto pozorujeme zřejmé napětí, vycházející z nevyzpytatelnosti hlavy státu. Pověstná pomstychtivost a zákeřnost Miloše Zemana se bohužel v povolebním období potkávají s danými pravomocemi prezidenta: Je to právě on, kdo by měl nyní pověřit konkrétního člověka jednáním o nové vládě a jmenovat jej premiérem.
A prezident Miloš Zeman může vsadit, na koho chce. Dokonce se u toho může cynicky neohlížet na to, jestli by jím jmenovaný premiér pro svou vládu ve Sněmovně získal většinu. Takové marné pokusy může s téměř libovolně dlouhými přestávkami podniknout dokonce dva. Tak praví Ústava.
Nezabývejme se teď ale tím, co Miloš Zeman říkal před volbami a čím de facto provokoval své politické soupeře, tedy dnešní stoosmičkovou koalici Spolu a PirSTAN.
Leccos se volbami, ale i tím, v jakém stavu se prezident ocitl, mění.
Miloš Zeman je zřejmě paralyzován svým zdravotním stavem. Po několikatýdenním ujišťování od lidí z prezidentské kanceláře, že je prezident zdráv, jen pouze dehydratován a „lehce vyčerpaný“, jsme se najednou od ošetřujícího lékaře dozvěděli, že se jedná o komplikace provázející „chronické onemocnění“, o kterém si prezident nepřeje veřejnost informovat.
S tím nic nenaděláme. Miloš Zeman ale není soukromá osoba, je to hlava státu a veřejnost má právo vědět, co si myslí, co má v plánu, koho čím pověří… To vše si teď můžeme jen domýšlet. Veřejnost ho neslyšela, veřejnost ho neviděla. Krom smutných fotografií z volebního aktu a nedělních záběrů některých médií, kterak je zdá se bezvládný prezident přivážen do nemocnice.
Jediným politikem, který se s prezidentem v posledních dnech a hodinách potkal, je dosavadní premiér Andrej Babiš. Ani on ale po schůzce s hlavou státu nic neřekl a odjel z Lán „zadním vchodem“. Po chvíli následován mobilní ambulancí jednotky intenzivní péče převážející prezidenta.
Co je tedy s Milošem Zemanem a co od něj mají občané čekat?
Budou to jím anoncovaná trucovitá gesta, nebo teď zvolí nejjednodušší cestu k sestavení většinové vlády, která se tu narýsovala už v sobotu večer?
Stát se může cokoliv. Zeman dokonce může vlivem svého zdravotního stavu abdikovat. Anebo – kvůli svému stavu může dočasně vynuceně přijít o prezidentské pravomoci a dle Ústavy je předat předsedovi Poslanecké sněmovny.
Právě to je řešení, které je v dnešní situaci nutné brát naprosto vážně. Jeden z lídrů koalice Spolu, Marian Jurečka, před pár hodinami oznámil: „Je možné využít sílu, kterou máme. Ale věřím, že to nebude nutné.“
Petr Gazdík, zástupce druhé kolice, k tomu přidal: „Věřím, že pan prezident nebude chtít, aby mu parlament ukázal, co je parlamentní demokracie.“
Zní to sice jako nemístné výhrůžky, ale v dnešní kritické situaci, kdy nikdo nevíme, jaký plán se rýsuje v hlavě prezidenta a hlavně co s ním vůbec je, jsou tato silná slova celkem pochopitelná. Výsledky voleb totiž vnesly do Poslanecké sněmovny naprosto nové rozložení sil. Strany, které dosud šly Zemanovi na ruku, ze Sněmovny buď zmizely (KSČM, ČSSD), anebo oslabily (ANO, SPD). Zkrátka prezident se už ve Sněmovně nemůže spolehnout na silnou podporu. V Senátu ji nemá už dlouhodobě.
Obrazem: Jak v pátek volil prezident Miloš Zeman
A tak se po ustavující schůzi nové Sněmovny, která se musí sejít do 30 dnů po včerejších volbách a zvolit své vedení (předsedou bude s největší pravděpodobností zástupce Spolu či PirSTAN), může vůbec poprvé v historii Česka aktivovat článek 66 Ústavy. Ten říká, že „nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát“, přechází jisté pravomoci na předsedu Sněmovny. Mezi tyto pravomoci patří i jmenování a odvolávání premiéra a členů vlády.
V Senátu, kde mají „protihradní“ a „protibabišovské“ síly většinu, se o článku 66 už začalo mluvit před pár dny. V nové Poslanecké sněmovně, kde se poměr sil volbami rovněž přehoupl v neprospěch Miloše Zemana a Andreje Babiše, se téma zcela jistě otevírá právě teď. Viz Jurečkovy a Gazdíkovy náznaky v nedělní debatě v televizi Prima.
Jaké velké finále si na své politické pouti Miloš Zeman po více než 32 letech vybere, se můžeme jen dohadovat.
Teď už ale víme, že trumfy v rukou nemá.
