Článek
Malá popíchnutí, skoro by se dalo říci zlomyslné štulce. To je rozhodně něco, co by čtenář v dokumentu známém jako závěrečná auditní zpráva o střetu zájmů českého premiéra z pera zaměstnanců Evropské komise nečekal. A přitom jich je tam plno.
Nezavánějí ani ironií, ani sarkasmem, ale jsou tam a mezi řádky jde z nich vyčíst jediné. Soupeři – v tomto případě unijní kontroloři a české úřady hájící tuzemské přidělování dotací (nejen Agrofertu) – mají chuť se navzájem trochu vyškolit. Českému čtenáři to lépe odhalí překlad, který v uplynulých dnech přinesly Seznam Zprávy.
Když z komisních vět čtenář odstraní právničinu, tak se auditoři v podstatě českých úředníků třeba ptají: „Víte vy vůbec, jak poznáte malý a střední podnik? No už jsme vám to jednou vysvětlovali, ale tak znovu…“
Zájemce si to zaobalené unijně podané vyznění může přečíst v této galerii na 41. straně (odpovídá zhruba straně 11 anglického originálu). Zde jsou pasáže věnované konkrétním dotačním programům a projektům, na něž dostal přislíbené nejen evropské peníze Agrofert.
V pozdější pasáži, zejména té, která se věnuje dnes již proslulé Pekárně Zelená louka s linkou na vylepšený toustový chleba, se pak detailně rozebírá, co vlastně taková inovace je. Neboli když si to přeložíme: „Prosím vás, když teda chcete podporovat inovace, tak to vypadá takto…“ (v galerii výše ji najdete okolo strany 86, v originále je to zhruba na 156. straně).
V unijním jazyku to zní spíše: „Inovace a vylepšení se často směšují. Takže pro pořádek shrňme, že je rozlišíme takto…“
Bezmála každá kapitola, v niž jsou sepsány připomínky Česka k původním zjištěním auditorů, končí shrnutím bruselských auditorů s tím, že „útvary komise berou na vědomí postoj členského státu, ale svůj závěr ponechávají a dodávají…“ A pak následují vysvětlivky, proč jsou si v Bruselu jisti, že v Česku nakládáme s unijními penězi špatně. A že už vůbec nezohledňujeme střet zájmů Andreje Babiše, který má audit za jednoznačně prokázaný.
Celou zprávu si můžete projít ZDE:
Ale ani čeští právníci, kteří připravovali českou odpověď na původní verzi auditu, nezůstávají ve „špičkování“ nic dlužni. Na několika místech svých poznámek vyjadřují pochyby o tom, zda dané problematice vůbec mohou unijní úředníci rozumět, protože jde o odbornou chemickou či potravinářskou záležitost.
A tak audit kvůli tomu bobtnal až na konečných bezmála 240 stran bez příloh. Bruselští cifrpšioni se totiž rozhodli vypořádat s námitkami nadmíru pečlivě. A po každé námitce, že „by tomu nemuseli rozumět“, na několika odstavcích vypočítávají, jaké odborníky a experty si k danému bodu přizvali a proč jsou si jisti, že tomu perfektně rozumějí.
Stejnou optikou pak lze vnímat i jiný bod zprávy. Ten klíčový, kde rozpitvávají střet zájmů Andreje Babiše. Tam se rozhodli vysvětlit velmi podrobně, proč český premiér daná pravidla porušuje a stále ovládá koncern Agrofert, který tak nemá nárok na unijní ani jiné veřejné peníze z kapes daňových poplatníků.
Zmapovali, jak přesně fungují svěřenské fondy, a dokazují, proč jejich optikou jde jen o zastírací manévr a ne řešení střetu zájmů. Jde třeba o personální propojení mimo jiné přes manželku Moniku, o jednoznačnou moc měnit lidi, kteří fondy spravují, nebo o cíl fondů hájit premiérovy zájmy.
Rovnou ale přicházejí i s alternativní variantou. Na základě konkrétních paragrafů z občanského zákoníku dokazují, že sám způsob založení fondů se dá považovat za neplatný. Neboli říkají: A kdybyste nám chtěli rozporovat naše závěry o propojení, tak vězte, že máme i jinou cestu, jak si stát za svým.
Čtenáře mohou tyto vzájemné výpady pobavit. Dá se ale s úspěchem pochybovat, že podobné formulace přispívají k tomu, aby se při jednáních o tom, jak problém nejlépe vyřešit, obě strany snažily o nějakou vstřícnost.
