Článek
Některými výrazy je vážně lepší šetřit. Znáte to určitě ze sociálních sítí. Jakmile se v debatě objeví slovo „Hitler“, je další pokračování diskuse zcela zbytečné.
Ve čtvrtek Obvodní soud pro Prahu 1 osvobodil bývalého premiéra Petra Nečase, jeho ženu Janu Nečasovou a bývalého náměstka ministra zemědělství Romana Bočka v kauze „poslaneckých trafik“ neboli politické korupce. Na sociálních sítích to hned podnítilo nekonečné debaty, jejichž téma by šlo shrnout do věty: „A co tedy vlastně z celého toho slavného zásahu na Úřadu vlády v roce 2013 zůstalo?“
Anebo případně rovnou: „Kdo bude za tenhle puč pykat?“ Otázku vznesl třeba šéfredaktor serveru Info.cz Michal Půr.
Zdá se to jako docela legitimní dotaz. Protože někteří z nás, kupříkladu také autor tohoto textu, už v červnu 2013 tvrdili, že pokud je tohle opravdu korupce, tak se (nejen) česká politika právě úplně zhroutila.
Výměnné obchody „něco za něco“ – přesněji řečeno „program za funkci“ – sice nejsou na pohled nic pěkného, ale jsou také základem politického vyjednávání. A pokud je to zločin, pak není jasné, proč před soudem nestojí asi tak půlka aktuálních členů Poslanecké sněmovny.
Takže dřív, než se nám úplně zatmí před očima, pojďme si připomenout některé detaily, které už zjevně leckomu vypadly z paměti. Kauza „poslaneckých trafik“ spočívá v údajném příslibu Petra Nečase, že umístí své někdejší vzpurné poslance do státem ovládaných podniků výměnou za to, že se vzdají mandátu a nebudou blokovat Nečasovy daňové zákony z podzimu 2012. Tahle kauza byla jen jedním z několika bodů celého příběhu, který nakonec vyvrcholil návštěvou samopalníků ve Strakově akademii v červnu 2013.
Dnes už asi málokdo pochybuje, že to byl úplně přestřelený, teatrální zásah. Zjevně až po zásahu vrchní státní zástupce Ivo Ištvan, jenž ho schválil, spolu se šéfem protimafiánského útvaru Robertem Šlachtou, jenž ho provedl, začali teprve zoufale přemýšlet, co vlastně mají v ruce.
Moc toho nebylo, ale jedna věc zůstala. Zneužití tajné služby, kterou měla tehdejší ředitelka sekretariátu, přítelkyně a dnešní manželka Petra Nečase použít ke špiclování tehdejší Nečasovy zákonné manželky.
Dnes už můžeme dokonce říct, že to nebylo žádné „údajné“ zneužití tajné služby. Soud už Janu Nečasovou pravomocně odsoudil, máme na to razítko, hotovo.
A už jen tahle hodně bizarní, ale taky hodně vážná epizoda (chtěli byste, aby měla vládní sekretářka možnost nechat vás „fízlovat“?) musela stačit k Nečasovu pádu. Kdo to nechápe, ať si to přečte pomalu ještě jednou.
Jenže Jana Nečasová byla ve čtvrtek také zproštěna obvinění, že přijímala a nedanila milionové dary od místních VIP. Dárky možná dostávala kvůli svému osobnímu kouzlu, ale mnohem spíš proto, že v ruce držela diář předsedy vlády. Jako by tím bylo dáno za pravdu kupříkladu prezidentu Zemanovi, který v překvapivé snaze celý zásah bagatelizovat pro něj začal používat krycí jméno „kabelky“.
Znovu a pomaleji: sebeprominentnější spolupracovnice nejmocnějšího muže země nesmí přijímat podobné pozornosti. Sice to možná není korupce, jak ji chápe trestní zákon a soudy, ale jinak to je naprosto nepřijatelné chování, které ničí důvěru veřejnosti v celý demokratický proces.
Nečasova vláda, jejíž image byla mimochodem o dost horší než její reálný výkon, si v červnu 2013 zcela zasloužila padnout.
Prezident pak podle ústavy jmenoval novým premiérem svého přítele Jiřího Rusnoka a skutečně se snažil změnit mocenské poměry v zemi. Nevyšlo mu to, následovaly předčasné volby v říjnu 2013 a s nimi výměna politické garnitury. K té by ale tak jako tak došlo nejpozději při řádných volbách plánovaných na květen 2014.
Kulisy téhle tragikomedie dnes vypadají skoro směšně v porovnání se situací, kdy je premiér obviněn z pokusu přivlastnit si 50 milionů, které mu nikdy neměly patřit, a už víc než dva roky se tváří, že je to úplně v pořádku a že může klidně dál sedět ve Strakově akademii.
Nečas se v roce 2013 zachoval jako mnohem zodpovědnější politik. Tedy zodpovědnější než Babiš, což není zas tak složité. A až babišovské moresy z téhle země odejdou, měli bychom se vrátit ke staré dobré praxi: kvůli jistým věcem člověk prostě nemůže vykonávat nejobtížnější politickou funkci v zemi.
Nic jako „puč“ jsme ale za posledních 30 let skutečně nezažili.
