Článek
Miloš Zeman se rozhodl, že v letošních volbách za každou cenu pomůže Andreji Babišovi, aby uspěl a zůstal v premiérském křesle. Prezident překvapivě oznámil, že bude volit hnutí ANO a že je připraven ignorovat případné vítězství jedné ze dvou opozičních koalic, protože je považuje za „podvod“.
Mezi příznivci Spolu a Pirátů se Starosty muselo zavládnout rozčarování: Říjnové volby jsou vlastně zbytečné, prezident bez ohledu na jejich výsledky stejně jmenuje premiérem svého spojence Babiše. A to dokonce i v případě, že nebude mít většinu křesel v Poslanecké sněmovně a jeho nová vláda tudíž nebude mít šanci získat důvěru.
Miloš Zeman už několikrát řekl, že vládu bez důvěry považuje za „plnohodnotnou“. V době říjnových voleb bude Zemanovi zbývat ještě půldruhého roku prezidentského mandátu – a je jasné, že prezident je klidně schopen nechat po celou tuto dobu u moci menšinový Babišův kabinet v demisi.
Opozice a její příznivci ovšem nemusejí propadat poraženectví či přesvědčení, že veškeré snažení je zbytečné. Stačí se řídit lidovým úslovím „na hrubý pytel hrubá záplata“. Možností je několik, zvlášť pokud budou mít po volbách opoziční koalice sněmovní většinu.
Zaprvé: úplně nejjednodušší a nejúčinnější je nechat Hrad vyhladovět. Tedy při podzimním schvalování rozpočtu srazit kapitolu Kancelář prezidenta republiky na úplné minimum. Prostě poslat peníze jen na údržbu památek. Na tenhle argument by asi slyšeli hlavně kancléř Mynář a poradce Nejedlý, za jejichž „úřadování“ výdaje Hradu prudce rostou.
Dokonce i v době koronavirové krize, kdy Zeman ostatní poučoval, že nemohou s nataženou rukou čekat na pomoc od státu, si Hrad pokrytecky řekl o 200 milionů korun navíc. Prý na investice. V Lánech vidíme, jak se takové investice na Hradě asi dělají. Jeden takový kšeft skončil zatím tříletým trestem pro šéfa lánské správy, byť zatím jde o nepravomocný verdikt.
Zadruhé: proč nenechat důkladně prověřit všechny zakázky na Hradě ze Zemanovy éry? Pokud je tam má na starosti Vratislav Mynář v roli kancléře, tedy člověk, jehož podnikání opakovaně prověřují policisté nebo unijní instituce, moc důvěryhodnosti to přirozeně nebudí.
Třetí možnost je nejtěžší a nejméně reálná: zkusit prezidenta odvolat pro hrubé porušení ústavy. Senát, kde už má dnes opozice většinu, může podat ústavní žalobu. Aby se ovšem senátory podaná žaloba dostala skutečně až k Ústavnímu soudu, musí s ní ještě vyjádřit souhlas také tři pětiny poslanců. A tolik jich opozice po volbách asi nezíská.
Každopádně s Milošem Zemanem a celým jeho hradním gangem se musí jednat stejně nevybíravým způsobem, jakým jedná on. Ostatně, na Zemana vždycky platila jenom síla. S politikem, který se na sklonku své dlouhé kariéry rozhodl zcela zničit vlastní jméno a zbořit všechna pravidla, to jinak nejde.
